Systém se nevzdá toho, aby se jich dotknul první. Herec má netradiční názory na (ne)výchovu dětí i (ne)chození do školy. Přečetli jsme
23.08.2019
Foto: Facebook
Popisek: Jaroslav Dušek je především excelentní herec, který hrál a hraje nezapomenutelné postavy v nezapomenutelných filmech, jako byly Pelíšky, Musíme si pomáhat, Pupendo, Želary, Odcházení, Pustina, Úsměvy smutných mužů (z jejichž premiéry pochází tento snímek)… Republiku objíždí se svými Čtyřmi dohodami i se souborem svého divadla Vizita, a propaguje alternativní (či spíše prapůvodní) způsob života, vycházející z moudrosti šamanů a středoamerických Indiánů (s tou se právě na přelomu tisíciletí seznámil prostřednictvím knihy mexického spisovatele Dona Miguela Ruize Čtyři dohody). S manželkou žijí v Černošicích u Prahy
Jaroslav Dušek, kterého jedni milují a sdílejí jeho citáty, u druhých má nálepku podivína se špinavýma nohama, protože chodí zásadně bos, dal čtvrteční příloze MF Dnes rozhovor, ve kterém svou pověst ´divého přírodního muže´ spíše ještě potvrdil…
Herec se vyjádřil i k dnes tak módnímu tématu domácích porodů, asi nikoho nepřekvapí, že je stoprocentně pro. Jedním z důvodů je, podle něj, důležitost, kdo na dítě poprvé sáhne: „Položil jsem si otázku, nakolik ovlivní váš život, kdo se vás po narození první dotkne. Jestli maminka, nebo personál nemocnice. A ukazuje se, že tento první dotek je velice podstatný. Od něj se odvíjí, co je vám vtištěno,“ vysvětlil Jaroslav Dušek. Nicméně nesdělil, jak by asi mohla rodící žena uchopit právě rozené dítě, aniž by si zlomila páteř…
Domácí porody ano
Domácí porody schvaluje na základě rodinné zkušenosti: „Dcera rodila doma a všichni na to vzpomínají v dobrém. Když se připravovala, v nějaké literatuře se dočetla, že se mají dětem rozmasírovat po narození zaťaté pěstičky. Následně s překvapením zjistila, že syn je zaťaté nemá. Když se na to ptala, dozvěděla se, že u dětí narozených doma to tak bývá. Není to zvláštní?“ ptá se v rozhovoru pro MF Dnes. Důvod? Dítě je prý takto po porodu zcela v pohodě: „Můj táta se narodil doma, stejně jako všichni jeho sourozenci. Problém je, že se systém nechce vzdát toho, aby se mohl dětí dotýkat první,“ uvádí svůj důvod, proč prý jsou ženy nuceny do porodů v nemocnici. Komplikace prý o chtěných dětí zásadně nehrozí: „Myslím, že hodně záleží, jestli jste počata vědomě a láskyplně, nebo vznikáte nedopatřením, ba dokonce jako nechtěné dítě. Tyto okolnosti patrně hrají nějakou roli.“
Děti se nemají vychovávat, ani chodit do školy
Zcela odlišný názor než většina společnosti má také na výchovu dětí, kterou odmítá, děti mají růst zcela podle svého: „Já jsem pro nevýchovu. Myslím, že někdy je dobré nechat děti jednoduše být. Neotravovat je výchovou,“ řekl herec. Děti by nechal být a nevěnoval se jim ani při hře: „Mně jsou podezřelí dospělí, kteří si s dětmi chtějí hrát. Žádné dítě si nehraje s nechutí, ale potřebuje svůj prostor. Jiná věc je účastnit se s rodiči něčeho skutečného.“ Špatná je podle herce i školní docházka: „Děti by měly mít právo se vzdělávat, což každé dělá spontánně odmalička, ale proč by měly mít tu povinnost? Mám pět vnoučat, takže vidím, jak to vnímají. V šesti letech jim najednou někdo nařídí, že se mají učit číst a psát, což je nekonečná hloupost. Strnulá představa mysli, přesto na tom trváme.“ Podle Jaroslava Duška by měl být život zábava, neměli bychom ho rozlišovat na zábavu a práci: „Existuje slogan ´napřed povinnost, potom zábava´, který vás upozorňuje, že povinnost není zábava, takže si vytváříte návyk na nezábavnou povinnost. A stejně tak je to s prací. Já se při své práci velmi bavím a v podstatě odpočívám.“ Otázka je, co by na tuto větu řekli ti, kdo od šesti zařezávají ve skladu.
Za nemoci si můžeme sami?
Nesmiřitelný je i k výkonnostnímu sportu: „Tam se to všechno krásně ukazuje. Pohyb tělu prospívá, ale výkonnostní sport je ukázkou nesmyslu našeho myšlení. Tvoří se světové rekordy, fotbalisti se prodávají za miliardy, občas se někdo zasebevraždí, je kolem toho tanec... jak absurdní!“ stěžuje si v MF Dnes. O Jaroslavu Duškovi je známo, že odmítá lékaře a léky: „Já se jim bránit nemusím, pouze je neužívám.“ Léky jsou prý jen záležitost reklamy, odmítá třeba i léky na astma: „Ať se zamyslí nad tím, jak si to astma vypěstoval,“ zní jeho odpověď na to, že nemocný astmatem se bez léků udusí. Na příčinu nemocí má jasný názor: „Nemoc většinou bývá projevem nějaké 'životní nerovnováhy´. Když navštívíte lékaře, systém vás uchopí, chodíte k lékaři na kontroly, objeví se vedlejší účinky léků a ty se musí řešit. Na tom je postavena novodobá medicína, z doktora je malý bůh a z nemoci se stal průmysl.“ Uzdravit se ze závažných nemocí zvládne člověk sám bez lékaře: „Já občas dělám pořad s lidmi, kteří měli být dávno mrtví a zázračně se uzdravili. Z rakoviny slinivky, z leukemie... Jejich osudy naznačují, že je uzdravila vnitřní síla.“ Tento názor zastával dokonce i v případě své vlastní maminky: „Pokud někdo chce umřít, tak umře. Moje máma takhle umřela v třiapadesáti letech. Měla rakovinu. Já si s ní povídal, nabízel jsem jí varianty a její přístup mě hodně zlobil. Ale z nějakého důvodu už nechtěla žít,“ prohlásil v MF Dnes.
-
Čekal někdo snad jiný rozhovor? Jaroslav Dušek předkládá řadu svých dohadů jako fakta, začíná trochu šíleným názorem, že jako první na tomto světě se má novorozeněte dotknout jeho matka, což jaksi není fyzicky možné. O jeho názorech na to, že za všechny nemoci si můžeme sami, včetně malých dětí, se asi nemá smyslu bavit. Jde zkrátka o jeho další rozhovor, které mnohé popíchne, ale spousta jiných ho bude nadšeně sdílet po sociálních sítích.
+
Nikdo není černobílý, i u Jaroslava Duška najdeme vyjádření, se kterými musí souhlasit každý: „Štěstí není v materiálních věcech, je to stav vědomí. Řada superbohatých lidí přiznala, že jim majetek žádné štěstí nepřinesl.“
|
Vložil: Michaela Špačková