Od zaniklého židovského hřbitova po modré do Měsíčního údolí, drahého skautům. Až k milostné sošce P. Marie. Český poutník

03.08.2019

Foto: René Flášar

Popisek: Kostel svatého Matouše. Krásné baroko, pro český venkov tak typické

FOTOGALERIE Na dnešní výlet vás pozveme k Vlašimi na Benešovsku. Nebudeme se ale procházet tímto romantickým městečkem. Automobil necháme zaparkovaný na odstavné ploše nedaleko opuštěného židovského hřbitova a vydáme se pěšky do osady Hrádek k poutnímu kostelu svatého Mikuláše.

Židovský hřbitov na okraji Vlašimi byl založen v 19. století. Neměl ale dlouhého trvání, během 2. světové války byl značně poničen a poté byla řada náhrobků odvezena a hřbitov prakticky zanikl. Do dnešních dnů se zachovalo pouze několik kusů náhrobků a jejich torz. Hřbitov je zarostlý a neudržovaný, ale přístupný.

Měsíční údolí s junáckou rezervací

Od zaniklého židovského hřbitova míříme po úzké asfaltové silničce do osady Čechov. Kousek před ní se nachází památný dub, který díky své výjimečnosti patří mezi chráněné památné stromy České republiky. Jeho stáří je odhadováno na několik století.

Za Čechovem přecházíme po mostku říčku Blanici a po modré značce míříme do Měsíčního údolí. Louka obklopená lesy a s protékající říčkou je opravdu romantickým místem. V letním období ale patří skautům a junákům, proto nebudeme jejich rezervaci rušit a pokračujeme dál k výklenková kapličce z roku 1904. Kapličku navrhl a postavil Jindřich Neubauer a stojí na místě původní dřevěné kapličky, která zde byla již v roce 1826. Ideální místo nejen pro odpočinek a svačinu, ale zejména pro rozjímání o smyslu lidského života a jeho pomíjivosti…

Nejvýznamnější poutní místo Podblanicka

Od výklenkové kapličky je to k mariánskému poutnímu místu Hrádek u Vlašimi sotva půl kilometru. Hrádek je hlavním mariánským poutním místem Podblanicka. Poutní ruch je spjatý s uctíváním omilostněné gotické sochy Panny Marie Hrádecké. Hlavní poutě se konají každým rokem po tři první červencové neděle.

Vypálené a zaniklé tvrziště

Z historických materiálů se dozvídáme: „První zpráva o hrádeckém kostele je z roku 1386.“ V nejstarších dobách byla pro zdejší svatostánek svatého Matouše důležitá hrádecká tvrz, jejíž majitelé měli ke kostelu patronátní právo, nevíme však, o kterou se jednalo. August Sedláček totiž uvádí na Hrádku tvrze dvě. První, takzvaný Vyšehrad stával západně od kostela, byl vypálen roku 1467 a zbyl po něm pouze sklep tesaný ve skále. Druhým tvrzištěm je Kočičí hrádek, který byl geodeticky zaměřen roku 2006.“

Hrádek s pustou a patrně vypálenou tvrzí i se vsí Ctiboř získalo koupí v roce 1547 město Vlašim, což bylo roku 1549 zapsáno do desek zemských. Z odkazu vlašimského měšťana Václava Klobásy st. byla ke kostelu po roce 1681 přistavěna pro milostnou sochu Panny Marie boční kaple, a krátce na to i protilehlá kaple, která je zasvěcena svatému Josefovi, čímž získal půdorys kostela podobu kříže. Kamenná věž byla původně kryta šindelem a pochází pravděpodobně z roku 1765.

Vesnička pro film zrozená

Z hrádku míříme po silnici do obce Ctiboř. Přestože zde nejsou žádné významné památky, vesnice je vzorně udržovaná a do dnešních dnů si uchovala svůj původní ráz. Doporučujeme hledačům filmových lokací, aby toto místo určitě navštívili, pro historický seriál či film je přímo ideální.

Zpět do Čechova se vracíme lesní pěšinou kolem hájovny Březina. Bohužel pohled na okolní kopce není ideální, značná část jehličnatých stromů usychá. I tady krajina kvůli kůrovci asi brzy změní svůj charakter. Krásné srpnové dny a putování Zdar!