Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Testosteronem podmáčená politika? Nebo estrogenem vyhrocené emoce. Komentář Štěpána Chába

komentář 29.07.2019
Testosteronem podmáčená politika? Nebo estrogenem vyhrocené emoce. Komentář Štěpána Chába

Autor: Facebook

Popisek: Ženy zachrání svět. Na Západě už je to běžné tvrzení

Agnieszka Holland, polská režisérka, v rozhovoru s Mirkou Spáčilovou pronesla: „Mám drastický nápad: zkusme vzít mužům právo volit. Stačí na tři volební období, voleni být smějí, ale hlasovat ne. Kvůli mužské vizi se politika ocitla ve slepé uličce, z testosteronu se rodí nacionalismus, hlásí se k němu až sedmdesát procent mladých mužů, kdežto u žen jen pětina...“ Do dvanácti let by se svět vezl, podle Hollandové, na vlně mírumilovného estrogenu, který radši svět nakojí, než aby jej bořil.

Ale je to stejně zajímavé. Chuck Palahniuk napsal knihu Den přizpůsobení, kde obdobná myšlenka byla nosnou pro celý příběh. Pokud počet mladých mužů začne být příliš vysoký, je zaděláno na průšvih. Protože staré páky zabraly vedoucí a vlivná místa a mladým nechali jen beznaděj. A rolí muže je, jak tvrdí Palahniuk a s ním potažmo i Hollandová, rvát se kupředu, nahoru, rvát se tam přes záda ostatních. Jenže těch, kteří se chtějí nacpat na vrchol je moc… a vrchol už je, mimo jiné, dávno obsazen. Uspokojit testosteron u mladých mužů, jejichž počet dalece převyšuje počet vedoucích a vlivných míst, je vlastně nemožné. Drtivá většina z nich může očekávat jen tu beznaděj. A také se beznaděje dočkají.

Faleš a válka

Dá se s určitým úšklebkem poukázat na snahu společnosti mladým mužům vložit dostupnější, ale falešnou společenskou důležitost ve formě módy, nových technologií, stylizace. Dát jim možnost vyniknout v průměrnosti, ve značkovém oblečení, ve značkovém telefonu, a podobném, ale ta faleš je příliš očividná a nedokáže uspokojit touhu být někým na dlouho. Jen přechodová fáze, která sklouzne k ještě horšímu stavu, protože mladému rozhněvanému muži vlastně dojde, že byl klamán.

Chuck Palahniuk to ve své knize řešil válkou. Mladí muži se musí z části zabít, společnosti se tak uleví, ženy si začnou testosteronu zase vážit a hýčkat si jej, dosadí ho na vedoucí místa, populace se zase rozroste, pak přijde válka, zabíjení… a tak dále, stále dokola. Podle Palahniuka naše společnost funguje jen díky tomu, že jsme periodicky vraždili své syny, aby ti se nestali katy celé společnosti. Stará a funkční struktura našeho budování historie země.

Kastrace

Agniezska Hollandová nabízí jiné řešení. Nabízí vzkázat mužům, nejen mladým, ale všem, že jejich podstata je vadná a rozhodování by mělo být předané ženám, protože to jsou kojné světa. Nechtějí ho dobýt, ale chránit. Agnizska Hollandová navrhuje společenskou kastraci mužů jako řešení. Výborný nápad. Jen to má své nedostatky. Ženy volí, a teď možná sklouzávám ke stereotypu stejně jako Hollandová, ale přesto jsem o tom skálopevně přesvědčený, ženy volí více pudově. Nevidí tolik politiku jako takovou, ale vidí lídra strany, lídra politiky, a vyhodnotí ho nikoliv na základě jeho politické činnosti, ale na základě jeho vnějších signálů živitele. Oblékání, vyjadřování, chování, pohyby. Z hlediska erotizmu je prostě Petr Fiala něco úplně jiného, než Andrej Babiš. Babiš má jistou sexuální přitažlivost. Fiala o dost menší. Kdyby volily pouze ženy, získá Babiš více a Fiala méně procent, než při stávajícím stavu.

Ženy jako kámen mudrců?

A ano, má šéfredaktorka, chraň jí ruka páně, by mi omlátila za takové ‘nesmysly‘ štafle o hlavu. Ona je politický ohař. Stejně tak třeba Agniezska Hollandová a tisíce a tisíce dalších žen. Ale není ta míra společenské tuposti srovnatelná jak u mužů, tak u žen? A kde bereme jistotu, že ženy jsou tím kamenem mudrců a svatým grálem a jediným řešením? Kolik žen by volilo Babiše, protože je to prostě… štramák do nepohody? A kolik mužů ho nevolilo, protože jim jeho sexuální energie neimponuje, zato je odpuzuje míra jeho machinací s financemi? Za překvapivě dobrým výsledkem Marka Hilšera v prezidentských volbách jistě mohly nevědomé erotické představy mnoha žen. Hilšer je moc pěkný kluk. Kampaň měl na chlup stejnou, jako dalších pět protikandidátů, přesto na ní měl mnohonásobně méně peněz, myšlenky identické, politicky čitelný a nudný. Ale hezký, štíhlý, s pěknou prdelkou, s kariérou lékaře, věrný své ženě… to jsou atributy šampióna pro mnohé ženy, které jej pak prakticky nevědomě vyberou a hodí mu hlas.

Ano, mužům do řízení jejich životů často kibicuje testosteron, strká jim do volantu, šlape na plyn a vystrkuje prostředníček z okna na protijedoucího. Což jej ovšem nevede jako jednosměrka do rukou nacionalistů, ale mnohem častěji ke kariéře, která má kladný vliv na celou společnost. Ten tah kupředu totiž není jen kupředu dolů, jak vyznívá ze slov Agniezsky Hollandové, ale mnohem častěji kupředu rovně, tedy ke stabilizaci společnosti, a mnohdy kupředu nahoru, kdy je testosteron pro společnost jako blahodárná sprcha.

Agnieszka Hollandová se svým ztřeštěným nápadem až moc přibližuje k myšlence polského filmu Sexmise a tedy ke vzniku strašně nudné, nudné a nudné společnosti naplněné jen ženami. Přibližuje se i k definitivnímu rozdělení a rozkopání stability ve společnosti. Stala se vlastně radikální feministkou po vzoru Valerie Solanas, která přes svoje hysterické pojetí ženské otázky byla schopná pokusit se zastřelit Andyho Warhola. U ní také hrála hlavní roli takzvaná ‘ženská žena‘ a svět, kde by muži neměli mít právo volit… a vlastně ani dýchat. Jen nevím, jestli je taková diskuse hodna důstojnosti člověka. Ono hajlovat se dá i v rámci feminismu… fanatismus jako fanatismus, důsledky mohou být stejné. Hitler to také s mnohými myslel dobře. Jen ne se všemi.

 

Vložil: Štěpán Cháb

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace