Opravdu znáte první slova člověka, když stanul na Měsíci? I tenkrát totiž zapracovala cenzura! Tajnosti slavných
17.07.2019
Foto: repro/archiv ČT
Popisek: Posádka mise Apollo 11 (/zleva) Neil Armstrong, Michael Collins a Buzz Aldrin
Jeden velký sen lidstva se proměnil v realitu, o víkendu tomu bude už neuvěřitelných padesát let. Americký kosmonaut Neil Armstrong jako první člověk v historii došlápl na povrch Měsíce a napjatě ho sledovala celá Země. A přitom prohlásil…
„Malý krok pro člověka, velký skok pro lidstvo.“ Tak zní oficiální verze slov, která v těchto dnech stále dokola omílá celý svět. Právě to podle Amerického úřadu pro letectví a vesmír (NASA) zamumlal kosmonaut Neil Armstrong, když konečně v červnu 1969 došlápl na povrch Měsíce. Jenže citát, který zná na planetě Zemi snad úplně každý, je ve skutečnosti výsledkem tvrdé cenzury. Prozatím nejznámější člen kosmického programu, dlouhá léta poté žijící v ústraní, totiž v obrovském psychickém vypětí vyřkl slova, která se obratem donesla až do řídicího střediska v Houstonu a zcela logicky už nesměla dál do světa. Armstrong totiž prohlásil: „Tak paní Smithová, teď už ho můžete vzít do huby!“
Klukovský zážitek
Že nechápete souvislosti? Nic si z toho nedělejte. Podstata se totiž skrývá až v kosmonautově dětství. Když si totiž jednou malý Neil hrál před domem, zakutálel se mu míč pod okno sousedů, kteří se právě věnovali komentovanému manželskému sexu. A paní Smithová manželovi oponovala: „Jaký orální sex? To ho mám vzít do pusy? Nikdy! To až bude sousedův kluk běhat po Měsíci!“ Toho sousedovic kluka její slova tak rozhodila, že mu navždy uvízla v paměti. Tvrdit, že se mu stala inspirací pro jeho budoucí kariéru, by byla zcela nepodložená spekulace, je ale nesporným faktem, že se mu tento husarský kousek pouhý rok před čtyřicátými narozeninami skutečně povedl. A kdy přesně? To záleží na tom, co konkrétně chcete slavit. Lunární modul kosmické lodi Apollo 11 dosedl na povrch jediné známé přirozené družice planety Země 20. června 1969 po 20. hodině UTC (Greenwich Mean Time – greenwichský čas), k historickému kroku ale došlo až o šest hodin později, tudíž až 21. července. Zda ještě byla tehdy naživu paní Smithová a jestli svým neuváženě vyřčeným slovům v manželské ložnici dostála, to už se nedozvíme. Možná si je ani nepamatovala. Legendární Neil Armstrong, pilot amerického námořnictva, který mimo jiné bojoval i v Koreji, astronaut a univerzitní profesor, ale na ně nikdy nezapomněl.
Start Apolla 11 z mysu Canaveral
(foto – repro/space.com)
Tajný závod o Měsíc
Program Apollo je fenomenální událostí v historii civilizace. Byly o ní napsány tisíce stran ve stovkách knih, digitální audio i video záznamy, v nichž je zdokumentována, snad ani nelze spočítat. Po půlstoletí od velkolepé události by se dalo očekávat, že už není nic, čím by vyprávění o dobytí Měsíce mohlo překvapit. Ale není tomu tak! Jde o dění natolik ojedinělé a v mnoha ohledech unikátní, že se k němu vracejí nejen ti, kteří lety Apollo zažili, ale i generace mladší. A stále se vynořují nové příběhy a skutečnosti, které rozšiřují i mění poznatky a pohledy na tento milník ve vývoji lidstva. Mezi lidmi, kteří tyto okamžiky prožívali téměř na vlastní kůži, byl i reportér a spisovatel Karel Pacner, který byl jako novinář v dramatických hodinách osobně přítomen i startu na mysu Canaveral. Před časem se k nim vrátil ve své knize Tajný závod o Měsíc, pojednávající o tom, co se ve světě v souvislosti s přistáním lidí na Měsíci odehrálo. Především v mnoha směrech zcela nově vykreslil dění v tehdejších USA a Sovětském svazu, ‘táborech‘, jež svedly nevyhlášený závod o to, kdo bude na Měsíci první.
Se smrtí počítali
Mise začala 16. července 1969 v 13:32:00 UTC startem z Kennedyho vesmírného střediska na mysu Canaveral. Po necelých dvou obězích Země uvedl třetí stupeň nosné rakety Saturn V Apollo na dráhu k Měsíci. Astronauti přestavěli loď – s velitelským modulem, pojmenovaným Columbia, se odpojili, otočili ho a připojili k lunárnímu modulu Eagle (Orel). Poté odhodili nepotřebný třetí stupeň Saturnu. Samotný let k Měsíci trval tři dny, takže si dlouhé čekání astronauti krátili poslechem hudby. Armstrong si s sebou vyžádal dvě skladby – Novosvětskou symfonii Antonína Dvořáka a album Samuela Hoffmana Music out of the Moon. Druhý den se Neil Armstrong a Edwin ‘Buzz‘ Aldrin odpojili v lunárním modulu od velitelského, v němž zůstal Michael Collins. A krátce po 20. hodině zahájili sestup. V sobotu 19. července měli budíček v půl osmé ráno, od Měsíce je v té chvíli dělilo 21 000 kilometrů. „Pohled na Měsíc, který se před námi nedávno otevřel, je skutečně úchvatný. Měsíc nám zaplňuje tři čtvrtiny okénka v průlezu… Vidíme celou jeho polokouli, třebaže část je úplně ve tmě a pouze část je ozářena světlem, které vrhá Země. Jenom tenhle pohled stál za celou tu cestu!“ prohlásil Armstrong. Až po třiceti letech Armstrong a Aldrin přiznali, že s úspěchem počítali pouze na 50 až 60 procent. Oblékli speciální skafandry pro pobyt ve vzduchoprázdnu a Apollo 11 zmizelo za okrajem Měsíce. Vynořit už se měla dvě samostatná tělesa – velitelská loď Columbia a lunární modul Eagle.
První lunární modul
(foto – repro/abc.news.go.com)
Zbývalo jen 30 vteřin
Eagle se oddělil od Columbie a Armstrong, který ručně řídil sestup, spontánně prohlásil: „Orel rozepjal křídla!“ Později vzpomínal: „Až asi ve výšce tisíc metrů nad povrchem jsme se poprvé dostali k tomu, abychom se podívali oknem ven. Ale i v té chvíli byl větší rozhled znemožněn blízkostí obzoru, což je pro poměry na Měsíci charakteristické. Objevili jsme jeden výrazný bod. Později jsme zjistili, že to byl Západní kráter. Vypadal jako stadion Astrodrome v Houstonu, jenže nohama vzhůru. Nejdříve jsme chtěli přistát poblíž něho…“ Hledali vhodné místo, napětí se stupňovalo, vedoucí operačního týmu Gene Kranz v rozčilení bušil do kontrolního pultu v Houstonu pěstí. O tomto dramatu se ale svět nedozvěděl. Nakonec Armstrong s Aldrinem vybrali místečko, velké prý jako průměrná zahrádka. „Prý se mi při přistávání citelně zrychlil tep. To bylo v pořádku, protože kdyby se to nestalo, musel by to být pro mě důvod ke znepokojení,“ dodal. Přistáli necelých třicet vteřin před vyčerpáním paliva. Okamžik, který vstoupil do historie lidstva: V neděli 20. července 1969, po 102 hodinách 45 minutách 40 sekundách letu – ve 20 hodin 17 minut 39 sekund světového času, čili v 15:17:39 centrálního letního času neboli ve 21:17:39 středoevropského času – přistál člověk poprvé na povrchu jiného nebeského tělesa.
…velký skok pro lidstvo
„Z okénka kabiny vypadá Měsíc docela přívětivě, nebe bylo černé, ale na měsíčním povrchu to vypadalo jako v denním světle. Povrch sám se zdál žlutohnědý, ale nějaký zvláštní světelný efekt působil, že se barvy neustále měnily,“ líčil Armstrong, co viděl. Původně si měli oba po přistání nejprve trochu odpočinout, již během letu ale požádali o svolení jít na vycházku okamžitě. Prý by stejně neusnuli. Vypustili atmosféru z modulu, otevřeli dvířka a Armstrong se začal soukat ven v nejdražším obleku na světě. Jeho skafandr vážil 30 kilogramů a přišel na zhruba 300 000 dolarů. K tomu měl navíc na zádech objemnou klimatizační aparaturu, v pozemských podmínkách tedy dalších 54 kilo navíc. Na obrazovkách kontrolního střediska a milionů televizorů po celé Zemi se objevil stín lunárního modulu, stojícího na povrchu Měsíce. Obraz byl nejasný, tmavý, černobílý, s ostrými přechody ze stínu do světla, bez detailů a hloubek. Technicky mizerná reportáž se právě navždy zapsala do historie. První člověk konečně stanul oběma nohama na Měsíci. Bylo právě 20. července 1969, 21:56:21 centrálního amerického letního času – 21. července 2:56:21 času světového čili 3:56:21 středoevropského.
První člověk na Měsíci
(foto – repro/CNN)
Nejvíc se osvědčil cval
Aldrin se k Aeemstrongovi brzy přidal a oba strávili dvě a půl hodiny navrtáváním měsíčního povrchu, fotografováním všeho, co viděli, a sbíráním kamenů a jiných vzorků. Vyzkoušeli různé možnosti pohybu po měsíčním povrchu včetně skákání snožmo. Preferovaným se stal cval. Spolu vztyčili vlajku USA, povrch byl velmi tvrdý, takže nedokázali zasunout tyč hlouběji než 20 centimetrů. Pak přijali telefonickou gratulaci prezidenta Richarda Nixona, nainstalovali soupravu vědeckých přístrojů, která obsahovala pasivní seismograf a laserový koutový odrážeč, a posbírali vzorky.Pracovali pomaleji, než očekávali, takže museli zastavit dokumentaci. Řídící středisko doporučilo zpomalit, a poté povolilo patnáctiminutové prodloužení vycházky. Naložili film a dvě krabice, které obsahovaly 22 kilogramů vzorků a do Eaglu se vrátili v opačném pořadí. Na povrchu zanechali i plaketu, připevněnou na žebříku sestupové části modulu, s kresbami západní a východní polokoule Země, podpisy astronautů a prezidenta Richarda Nixona a nápisem: Here men from the planet Earth first foot upon the Moon, July 1969 A.D. We came in peace for all mankind. (Zde se lidé z planety Země poprvé dotkli nohama Měsíce. Červenec L.P. 1969. Přišli jsme v míru jménem celého lidstva.)
Další sázka do loterie
První etapu legendární expedice přežili oba ve zdraví, což ale neznamenalo, že se vrátí domů živí. Po přesunu do lunárního modulu zapnuli návratový stupeň, zbavili se batohů, jedné kamery a dalších už nepotřebných věcí. Odstartovali bez problémů a dostali se na lunární oběžnou dráhu, na níž se spojili s velitelským modulem Columbia, kde na ně čekal Michael Collins. Eagle zůstal na oběžné dráze a později NASA oznámila, že poté spadl na neznámé místo na povrchu Měsíce. Největší riziko představoval vstup do zemské atmosféry, i tentokrát ale měla posádka štěstí. Přistála 24. července na hladině Tichého oceánu 2660 kilometrů východně od ostrova Wake, 380 kilometrů jižně od Johnsonova atolu a 24 kilometrů od letadlové lodi USS Hornet. Modul přistál vzhůru dnem, během několika minut se pak pomocí nafukovacích balónů otočil do správné polohy. Z vrtulníků seskočili čtyři potápěči v ochranných oděvech, stabilizovali Apollo, jeden otevřel vstup do lodi a podal astronautům tytéž oděvy, aby se převlékli. Důvodem byla obava z možného zavlečení mimozemského života. Poté je vrtulníkem přepravili na Hornet, který kde je zavřeli do izolovaného kontejneru. Karanténa pak pokračovala i v Johnsonově vesmírném středisku v Houstonu až do 11. srpna.
Velitelský modul Columbia
(foto – repro/wvxu.org)
Domů jenom na skok
Po skončení karantény konečně dostali den volna, který strávili s rodinami. Již 13. srpna vyrazili na slavnostní turné po USA, o několik týdnů později navštívili Mexiko, 16. září byli přijati v Kongresu. A během následující pětačtyřicetidenní cesty, nazvané Velký skok, projeli 25 zemí světa.
***
Velitel mise Neil Armstrong krátce po návratu oznámil, že už s dalším letem do kosmu nepočítá. O pozornost médií nestál, čímž si vysloužil přezdívku zdráhající se hrdina. Z oddílu astronautů odešel v dubnu 1970, vzápětí se stal členem komise, která šetřila nehodu Apolla 13. Kancelářská práce ho ale nebavila, a tak v srpnu 1971 z NASA odešel. Poté vyučoval letecké inženýrství na univerzitě, byl mluvčím a členem správních rad několika společností. Kontakt s NASA ale neztratil a ještě v roce 1986 byl jmenován místopředsedou prezidentské komise, která vyšetřovala nehodu raketoplánu Challenger.V roce 1994 se rozvedl a vzápětí znovu oženil. Zemřel 25. srpna 2012 na komplikace po operaci srdce.
***
Ani pilot lunárního modulu Michael ‘Buzz‘ Aldrin se žádné další mise nezúčastnil. Vrátil se k armádě a trpěl depresemi, které léčil alkoholem. Z armády odešel v roce 1972, nyní působí v Národní vesmírné společnosti (National Space Society) a je majitelem společnosti Starcraft Enterprises.
***
Pilot velitelského modulu Michael Collins byl ve vesmíru dvakrát, poprvé letěl na palubě kosmické lodi Gemini 10 v létě 1966, kdy absolvoval výstup do volného vesmíru s připoutáním na laně. V prosinci 1968 byl jmenován do posádky Apolla 8, nakonec ale místo letu musel absolvovat operaci páteře. Celkem strávil i s Apollem 11 ve vesmíru jedenáct dnů. Z NASA odešel v lednu 1970 s hodností generálmajora. O rok později se stal ředitelem Národního leteckého a kosmického muzea, které bylo součástí Smithsonova institutu ve Washingronu, a v dubnu 1978 se stal náměstkem ředitele institutu. V roce 1993 byl jmenován generálem v záloze a začal podnikat.
Vložil: Adina Janovská