Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Žijeme v souladu… s nádorem. Komentář Štěpána Chába

komentář 05.07.2019
Žijeme v souladu… s nádorem. Komentář Štěpána Chába

Autor: Facebook

Popisek: Nádor, který na svět vyplodili z ACDF Architecture

Kde přesně se nachází krása? Zpravidla se shodneme na tom, že krásu vyjadřuje květina. Její něha, zaoblenost. Dokonalý je kruh, koule. Za dokonalý tvar označujeme ženské ňadro. Energií nás dokáže naplnit vzrostlý strom se svou korunou, vybarvení křídel motýla. Zároveň dokážeme a vidíme krásu v básních nebo hudbě, kde už jdeme k podstatě chápání krásy, kde tu krásu vidíme vnitřním okem, dalo by se říct.

Krásná dokáže být i architektura. Když se projdete historickým centrem Prahy, můžete zachytit nejen dech starobylosti a majestátnosti, ale také to, s jakým citem k okolí i celku byl každý jednotlivý dům postavený. Tak nějak to spolu všechno souvisí, zapadá to do sebe, má to smysl. A pak přijdete k Tančícímu domu a zjistíte, že i domy umí znásilňovat.

Ohavnost moderní architektury

Moderní architektura neumí být krásná. Umí šokovat svou strojovou linií, svou perfektností roviny, pravými úhly a hrou skel. Ale neumí být krásná. Taková, jako když si zapnete na DVD přehrávači Pána prstenů ve velké rozlišení a prostě se zamilujete do Hobitína, a pak možná večer, zachumlaní v duchnách, sníte o tom, že bydlet v hobití noře by bylo prostě krásné. Proč? Protože na architektuře Hobitína je něco, co člověka sebere. Nabije ho to. Jako procházka lesem. Nebo rozkvetlou loukou. Taková krása je přirozená. Jako kdyby tam ty nory vyrostly samy.

Ale jsou tu pravé úhly moderní architektury, které se nám snaží vnutit, že krása je ale úplně někde jinde. A přitom naprostá většina lidí, alespoň si to myslím, tam tu krásu prostě nevidí. Sterilní krása operačního sálu, sterilní krása pitevny, sterilní krása čekárny na onkologii. A protože architektura je také umění, nejen znalost toho, kde je těžiště a jaký materiál konstrukci domu udrží a jak to udělat, aby to celé nespadlo, připadá mi, že na architekturu se hlásí lidé bez fantazie. Protože člověk s fantazií nemůže považovat pravý úhel za vrchol svého umění a vkusu.

Přestávka s verši a obrazy

Dopisoval jsem si jednu dobu s hojně publikujícím básníkem (s ohledem na sdělenou informaci jej nechám v anonymitě). Psal pouze nevázané verše. Vedli jsme dlouhé disputace o tom, v čem je krása jeho básní, v čem se odlišuje od slovní onanie nebo automatického psaní s občasnými záchvěvy myšlenky. Nedohádali jsme se. Po mé výzvě, aby mi sepsal báseň veršovanou, s vázaným veršem, protože jen mistr může pochybovat o pravidlech, sepsal dětinský pokus, který neměl žádnou hodnotu. Nevyvinuté veršování bez schopnosti udržet rytmus básně, nebo vyplodit rým, který by uměl chytit za srdce (případně za cokoliv jiného). Z mého pohledu se odkopal jako básnické jelito.

 

Obdobné je to na Akademii výtvarných umění. Jeden ze studujících je mým přítelem. A jeho informace z chlouby našeho výtvarného umění? Vedle toho, že polovina studentek prochází bezproblémově školou jen díky tomu, že umí nosit skutečně hluboký výstřih a zamykat se s ním v ateliéru s příslušným profesorem, který bude sedět u zkoušek, pak přišel s dalším, daleko horším. Studenti AVU pohrdají klasickou malbou, pohrdají starými mistry, prim na AVU získává uvědomělý aktivismus a stříkání barev na papír. Bere mě mor, když si uvědomím, že akademický malíř, který absolvuje takovou školu, nemusí umět nakreslit růži. Protože obyčejností pohrdá. Protože školu udělal proto, že oblepil sloup vysokého napětí v boji za rovnoprávnost oslů a krav vlastním spermatem, které střádal pět let do kyblíku u postele. A říká tomu angažované umění.

Zpět k domům

V galerii nahlédněte na pýchu dnešní architektury. Domy vitríny, domy skleníky, domy skříně, domy bez ducha a bez kouska krásy, která by skutečně promlouvala. Jen mrtvé maso krychlí a kvádrů, do absurdit prosklené, dalo by se až říct, že nahé. Ač jsem se o to skutečně pokoušel, nenašel jsem pro takový shluk pravých úhlů ani ždibec nadšení. Ani pochopení. Ty domy vypadají jako náhrobky. Rozhodně nevypadají jako místo, kde by zdravě bujel život ruku v ruce s láskou.

 

Vložil: Štěpán Cháb

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace