Pravice, levice, Saša Uhlová a důstojnost člověka. Komentář Štěpána Chába
komentář
07.06.2019
Foto: Hans Štenbera
Popisek: Téma exekucí, téma lidské důstojnosti
Saša Uhlová vydala v magazínu A2larm výborný článek s názvem Už nebudu ta hodná holka. V něm se zamýšlí nad tím, proč je levice chápaná jako nedůstojná, nehodnotná, proč jsou levicově smýšlející lidé dehonestovaní a tak nějak se na ně nebere zřetel. A hlavně, proč už ji to prostě přestává bavit.
A nelze jinak, než článek sdílet a šířit. Protože v pravicové politice chybí člověk jako takový. Pravice je postavená pro ty nejschopnější, nejlepší. A samozřejmě také pro ty všeho schopné. Takový systém nutně vede k bídě těch méně schopných, k jejich odstrkování na okraj společnosti a k jejich odrbávání těmi všeho schopnými.
Exekuce a člověk
Článek sepsala Saša Uhlová ovlivněna atmosférou tiskové konference Institutu prevence a řešení předlužení a Člověka v tísni, kde poslanec Jan Farský pronesl, že odpovědnost je pravicová. Což Sašu Uhlovou nakrklo. Zase to pohrdání, kdy pravicové je to jediné správné, to levicové pak nemocné a nebezpečné. „Proč to vymezování? Proč musím třicet let poslouchat, že jen pravicová politika je ta dobrá a správná? Proč je levice automaticky něco, od čeho je potřeba se pořád trochu s odporem distancovat?“ Troufám si tvrdit, že to vyplývá z historické zkušenosti komunismu, který byl levicový a kterým jsme si procházeli dlouhých čtyřicet let. Ta nedůvěra je opodstatněná.
Na západ od nás, kde si komunismu užili jen jako studené války, se k levicovosti nestaví tak příkře. Ba naopak, tam levice získává pomalu prim. Ovšem levici tam přebírá často extrémní odnož, která už na obtíže obyčejného člověka tak trochu kašle a začíná se uplatňovat politicky globálně. Ale obyčejný člověk je lokální, jeho problémy jsou lokální. To globální se ho dotýká až v druhé řadě. To globální je obyčejnému člověku cizí. Řeší své exekuce, hladové děti, malý plat. Nevidí, a ani vidět nepotřebuje, že jeho problémy mohou narůstat, a narůstají, i z globálního hlediska. Jeho děti mají hlad, jeho exekutor ještě větší. To jsou jeho problémy. A právě u nich nevidí, že by je ať pravice, nebo levice, řešily. V České republice se levice musí akcentovat jinak. Rozhodně ne pouze tak, že se hádá o tom, kolik přidat na rodičovském příspěvku.
Pravice a levice
Ono dělení na pravici a levici by mělo být z hlediska společnosti naprosto druhotné. Protože vede jen k tomu, že vláda probíhá formou permanentní hádky. Měla by se zavést kolonka – v nejlepším zájmu společnosti jako celku – a tam, zcela bez ideologie, cpát zákony, které budou sepsané tak, aby co nejodpovědnějším způsobem zastavovaly aspekty, které společnosti prokazatelně škodí. K příkladu si vezměme právě exekuce. Nezastropované úroky, sankce, přeprodávání dluhů, jejich narůstání až do mnohonásobku původní částky. To je všechno pravice, která prostě řekla – každý si za svůj osud může sám – a tím dala volné pole působnosti pro spekulanty, kšeftaře, šmejdy a podobné, kteří si na základě psychologie a manipulace smlsnou na těch méně schopných. A pak jsme ve stavu, kdy je v republice s deseti miliony obyvatel pět milionů exekucí.
To všechno je možné proto, že levice nevložila do zákonů své ale…
Pravice: Podnikatel, který se živí půjčováním peněz, si musí vydělávat, dovolme mu úrok
Levice: Jistě, ale úrok nesmí být likvidační pro dlužníka, musí se zastropovat
A v minulosti ono levicové ‘ale‘ chybělo. A tak pro finančníky a právníky a exekutory vznikl novodobý Klondike, kde se prachy přehazovaly lopatou. Jenže každé máchnutí lopatou byl jeden zlikvidovaný člověk, který se musel, a musí doposud, z dluhového otroctví hrabat mnoho a mnoho let. A kvůli špatným, pravicí prosazeným a levicí proignorovaným, zákonům se mnozí z nich z dluhů nedostanou nikdy.
A pak je tu samozřejmě levice, která je levicí jen pro tu politickou potěchu, levice, která i přes svou vládu nedoplnila právě třeba k exekucím své ‘ale‘. S takovou levicí je na tom obyčejný člověk obdobně, jako s pravicí. Prostě se mu permanentně kálí na hlavu. A proto chápu a souhlasím s textem Saši Uhlové, která se, alespoň jak její text čtu, nechce dojímat nad tím, co je pravice a co levice, ale chce, sakra, společnost, která bude fungovat na spravedlnosti a morálce. Což neznamená, že chce nastolit tyranii. Protože ano, důstojný život bychom měli žít úplně všichni. Současný systém k tomu má neskutečně daleko. A je potřeba do popředí cpát právě taková témata. Základní důstojnost života musíme mít všichni. Protože jinak se z těch sraček nedostaneme nikdy.

Vložil: Štěpán Cháb