Proč je Hamáček takový vůl a ČSSD taková jalovice? Komentář Štěpána Chába
komentář
31.05.2019
Foto: Facebook
Popisek: Jan Hamáček (tleskající, k objektivu hledící), hrobník levice v Čechách
ČSSD ve volbách do evropského parlamentu utrpěla jako sedláci u Chlumce. „ČSSD pro občany v minulosti hodně vykonala, zasadila se třeba o udržení dostupného kvalitního veřejného zdravotnictví. Na to i na další věci se zapomnělo. A výrazně k tomu přispěl premiér Andrej Babiš, který nás z pozice partnera ve vládě neustále napadal. My jsme to nedokázali zkomunikovat, nemáme takové finanční možnosti působit přes média jako on,“ řekl pro Českou televizi Milan Štěch. Jasně, za naši prohru můžou jiní, výborné vysvětlení.
Obyčejný člověk, zaměstnanec s menší než průměrnou mzdou, je v zásadě levicového ražení. Musí být, protože jeho pozice přímo volá po veřejné ochraně. Potřebuje v parlamentu stranu, která bude zastupovat jeho zájmy. A tou ČSSD přestala být. Jen při zatmění rozumu může nakráčet obyčejný člověk k volební urně a s čistým svědomím to hodit pravicové straně. Protože levice ve své podstatě řeší jeho problémy. Pravice nechává jeho problémy řešit trh. A ten obyčejného člověka neřeší, využívá, ano, ale neřeší jeho problémy.
Jana Maláčová, nová tvář ČSSD, napsala na svém facebookovém profilu: „Jestli se v rozpočtu našly peníze na silnice, určitě se najdou i na lidi. Stát tu musí být hlavně od toho, aby pomáhal především těm, kteří si nemohou pomoci sami.“ A nevědomky tak vlastně nazvala problém, který trápí levicovost ve střetu s pravicí. Tím problémem je Špidlovo: „Zdroje tu jsou.“ Což je představa mylná a zcestná. Zdroje tu jsou, pokud se vláda chová zodpovědně. Pokud to přehání s populistickými provoláními typu, který předvedla Maláčová (směšovat peníze na obnovu infrastrukury s penězi na sociální služby? Pěkný kopanec), zdroje zákonitě začnou docházet. A populismu si užíváme s koalicí ANO a ČSSD nadmíru.
Ovšem taková byla ČSSD vlastně neustále. To je levice. To je definice levice – zdroje tu jsou. Na podobné lajně jela ČSSD celou svou novodobou historii. Tak proč ten neuvěřitelný debakl u evropských voleb? Proč nezafungovala hesla o tom, co všechno dostaneme zadarmo? Že by socialistům vyzobal voliče Babiš? Částečně. Že by je vyzobali Piráti? Méně, ale také. Přesto si troufám tvrdit, že za tím stojí něco úplně jiného. ČSSD jako strana pro spodních deset milionů přestala fungovat, protože vedle výkřiků, kde všude je nespravedlnost a co všechno dostaneme zadarmo, začala mistrovat obyvatele. Ze strany sociální demokracie, pro kterou byla vzorem skandinávská cesta, se ČSSD změnila na ubohého přitakávače Evropské unii a směrování, kterým se hlavní proud unie rozhodl ubírat. ČSSD přestala mít myšlenku.
Před volbami Jan Hamáček prozradil veřejnosti svá očekávání – obhájení čtyř mandátů v Evropském parlamentu. Což znamenalo získání přinejmenším 20 % odevzdaných hlasů pro ČSSD. Ukázková odtrženost od reality.
Levice se vlastně přelila z ochránkyně potřebných v ochránkyni... 'nepotřebných'. Tedy menšin. Tam, kde dříve plnila funkci ochránkyně práv společnosti, začala po těch právech dupat s rozmazleností fakana, který má moc hraček, tak je začne likvidovat. A ČSSD nabourala na vlastní staré kořeny. Transformuje se do progresivní levice, ale stále u ní přežívají i záblesky její dřívější funkce. Voliče to mate, ČSSD ztrácí důvěru, protože lidé cití, že ČSSD už není jejich stranou.
Na pohled pravice, na omak rudý nok
Ale podobně na tom je i pravice. ODS? Naprostý odklon od konzervatismu a trhu. ODS, jako zástupkyně neextrémního konzervatismu, začíná až moc páchnout levicí. Odklání se od svých thatcherovských kořenů a míří k rozevláté fotce Che Guevary. TOP 09, která ve své době zaskočila za ODS a vyzobala pravicové voliče? Stala se vlajkovou lodí (a poté potápějící se lodí) levicového progresivismu. Nebo Svobodní, kteří skončili hluboko pod hranicí pěti procent? S odchodem Petra Macha z pozice předsedy se přetransformovali do sluníček se sklony k levicovému řešení problémů. Což je fascinující. U Svobodných zbyla jen slupka z toho, čím byli (a čím se mohli stát), zbytek je prorudlý.
Normalizace
A tak si vlastně užíváme politické normalizace, kdy se pravicové strany neslévají jen ke středu, ale začínají dělící čáru překračovat a metastázovat do programu levice. A levice začíná pomalu tíhnout k nicneříkajícímu středu. A pak tu je nepřehlédnutelný záklon k extrémní levici ve formě Zelených (v Německu druhá nejsilnější strana) nebo Pirátů (kteří mají, co se týká mnoha témat, přitažlivý program, ale to rudé je u nich příliš výrazné). Směr Evropské unie bude levicový, nicneříkající a svým způsobem zdrcující, protože, jak predikují ekonomové, do dvou let udeří krize, pak z nás budou třísky létat. Krizi nevyřeší zvolání – zdroje tu jsou. Protože nebudou. A o to bude hůř, protože u vesla budou lidé, kteří žijí v přesvědčení… že zdroje tu jsou. Pak začne škrcení veřejných financí. Protentokrát z levicového hlediska. A to se neškrtí opasky, ale oprátky.
Vložil: Štěpán Cháb