Je po volbách. O reformách si můžeme nechat zdát. Komentář Štěpána Chába
komentář
29.05.2019
Foto: Pixabay
Popisek: Volby do Evropského parlamentu proběhly
Mnozí po vyhlášení výsledků voleb do Evropského parlamentu zaplesali. Francii, Itálii i Maďarsko ovládly pronárodní strany, v Bruselu se začne vymetat Augiášův chlív. Ovšem vysloveně rozkacených na Evropskou unii se do parlamentu ze všech členských států dostalo pouhé dvě stovky poslanců. 200 ze 751. To není, přiznejme si, dostatečná síla pro to, aby k něčemu zásadnějšímu došlo.
Faktem je, že méně než polovina z oné dvou stovky je tvrdým jádrem, které chce skutečně ukončit existenci Evropské unie. Zbytek je spíše reformní a nespokojený.
Merkelová oslabila, ale ne dost
Směr, který v Evropské unii zastává Merkelová s Macronem, výrazně oslabil. Ztráta jedné stovky křesel nepotěší. Ale v případě směrování unie ani neohrozí. Zároveň s křídlem Merkelové a Macrona ovšem oslabili i konzervativci, kteří krotili choutky progresivní levice zbourat všechny společenské zvyklosti a nahnat kontinent do oprátky všeobjímající lásky a porozumění. Přičemž progresivní levice posílila, takže sociálních experimentů si užijeme ještě dost a dost. Ve výsledku nebudeme vědět čí jsme, jaké máme pohlaví, zato budeme vědět, které náboženství je to nejlepší a že dvojí metr se stane normou.
Útěk na okraj
Konzervativcům utekli voliči k extrému. K těm, kteří chtějí rozkopat unii (a pánbu jim přej mnoho sil) na prvočinitele. Proč je nazývám extrémem? Jelikož jejich síla, co do počtu poslanců, je zoufale malá a jejich politika je destruktivní, nikoliv konstruktivní. Takže se dočkáme jen více bojovných slov, provolání, proslovů, které by šlo nabouchat majzlíkem do mramoru, v několika málo případech i do Mein Kampf, ale účinek bude vlastně nulový. Budou přehlasováni. Vždy. K tomu nutno připočítat britského rebela Nigela Farage a jeho probrexitovou stranu, která ve Velké Británii drtivě vyhrála. Tam že by byla naděje? Ani vzdáleně. Nigel Farage se bude starat o svůj Brexit, na Evropu, dá se říct, zanevřel. Což jádro reformátorů oslabí.
Zároveň s tím se, vlivem zdivočelé kampaně, kterou rozjela všemi médii hýčkaná Greta Thurnbergová, vzmohla vlna znovuzjevení se stran Zelených. V Německu strana Zelených skončila svůj volební boj na druhém místě s dvaceti procenty. U Zelených se dočkáme snah o reformy směrem doleva. Více lásky, více porozumění a více zelené demagogie. Ale to jsme opět u extrému. Protentokrát u toho levotočivého.
Je na tom něco blbě?
Z výše popsaného získávám pocit, že se nám Evropský parlament hezky rozvrstvil, bude se tam krásně řvát, řevnivost a vzájemná nevraživost bude hrát prim, ale ve výsledku se jedná o rozložení sil, které říká jediné – žijeme v demokratickém zřízení, kde jsme při volbách prostě vyslali své šemíky zasednout za jednací stůl a řídit tu nesourodou slezinu států. Vlastně všechny předchozí volby řešili prakticky jen lidé liberálněji nalazení, tvorové z města popíjející latté a chroupající bio mrkev. Pro nynější volby se na nohy pozvedli i ostatní a dali Evropskému parlamentu víc hašteření a větší manévrovací prostor. Žel bohu nedostatečný. Ti, co to řídili doposud, to budou řídit beze změn dalších pět let a krkat tím obyčejné lidi. A u příštích voleb jich bude zase o kus víc nakrklých. Pak už se síly snad rozdělí spravedlivějším dílem a ten modrožlutý kolos se pohne do rozumějších poloh.

Vložil: Štěpán Cháb