Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Evropská unie by měla být ekonomický projekt, ne politický. Komentář Štěpána Chába

komentář 22.05.2019
Evropská unie by měla být ekonomický projekt, ne politický. Komentář Štěpána Chába

Autor: Facebook

Popisek: Láska k Evropské unii na sto tisíc způsobů?

Jsem povinován napsat komentář, který by dovysvětlil můj text z pondělí, kde jsem vykreslil vlastní skeptický pohled na Evropskou unii a členství v ní. Důvod? Prý byly mé argumenty hospodské, jen takové silácké výkřiky bez reálných podkladů, bez konstruktivity a bez nabídnutí řešení.

Můj hlavní argument je následující – Evropská unie měla být hlavně ekonomickým společenstvím jednotlivých spolupracujících států. Evropská unie jako politický projekt škodí. Důvody uvedu níže. Řešení také.

Ekonomický projekt

Je v zájmu naprosto všech států Evropy (a států světa obecně), aby mohly jak samy, tak i podnikatelé a firmy z jejich území, obchodovat co nejsvobodněji napříč co největším územím. Na světě není jediný stát a jediný podnikatel nebo firma (krom Cimrmanova hostinského z Hospody na mýtince), který by se chtěl uzavřít před světem a nemít široké pole pro své podnikání. A tedy pro výdělek. Zároveň u toho víme, že sjednocený trh je pro větší efektivitu prodeje napříč zeměmi velmi výhodný a přínosný. K tomu patří i volný pohyb osob na území celé Evropské unie. Můžeme nabýt dojmu, že tady je úloha Evropské unie a že právě to dělá. A já to jediným slovem nezpochybňuji. V tom je role Evropské unie. V tom má být role Evropské unie. Takovou Evropskou unii bych obhajoval, protože vede k prosperitě a celosvětovému významu. Ale...

Politický projekt

Téma ekonomiky a sjednocení trhu se stalo jedním z mnoha. Prim v Evropské unii převzala politika a v ní jisté farizejství eurounijních politiků, lobbyingu, který se na ně navázal a očividné prosazování jednoho politického směru, který ne nutně všem vyhovuje. Ale nejdřív se musíme podívat na to, jak Evropská unie a její instituce vůbec pracují. Nuže, zkuste u toho nezabloudit myšlenkami někam do lesů.

Jak politicky EU funguje

Prakticky jediným legislativním orgánem Evropské unie je Evropská komise. Z jejího rozhodnutí a jednání vychází směrnice a nařízení Evropské unie. Evropský parlament nemá legislativní pravomoci, jen dohlíží na činnost Evropské komise a schvaluje, či zamítá její směrnice a nařízení. Pokud vzejde z Evropského parlamentu touha prosadit svou směrnici, tak její činitelé ji pouze navrhují Evropské komisi. Na té je rozhodnutí, zda směrnice bude, nebo nebude. Europoslanci mohou interpelovat činitele z Evropské komise a vynadávat se.

Pak je tu Evropská rada, kde čtyřikrát do roka zasedají hlavy států. Buďto prezidenti nebo premiéři členských zemí. Evropská rada má legislativní pravomoci, ale pouze takového typu, kdy odhlasuje například přistoupení nových členů k unii. Nebo přistoupení toho kterého státu k eurozóně. A je to logické, zasedání probíhá pouze čtyřikrát do roka. Může se tam rozhodovat jen o těch velkých věcech, které jsou prostě očividné.

Následuje Rada Evropské unie, kde zasedají ministři příslušných zemí a jednají o tématech a zavazují svou zemi k plnění požadavků (případně proti požadavkům bojují). U Rady Evropské unie s Lisabonskou smlouvou přišly trochu černější dny, kdy se zavedlo hlasování kvalifikovanou většinou a zrušilo se právo veta. Tam, pro příklad, jsme byli, jako Visegrádská čtyřka, přehlasovaní ohledně migračních kvót a nyní stanula na popud Evropské komise naše republika před Soudním dvorem Evropské unie, kde za zpupnost nepřijetí ani nohy budeme potrestaní.

Faktickou moc vytvářet směrnice a nařízení tak má fakticky jen Evropská komise. A ta pracuje tak, že každá země má v komisi jednoho komisaře (za Českou republiku je tam Věra Jourová, starající se o spravedlnost, spotřebitele a o gender otázky, mimochodem, u Jourové je fascinující poukázat na problematiku dvojí kvality potravin, kdy ta v tématu očividně plavala, díky vlastní sociální bublině, v které žije, vlastně nevěděla, že takový problém je, a když s tím čeští europoslanci přišli a po mnoha a mnoha letech téma nacpali k projednání, prohlásila Jourová po debaklu jednání, kde došlo k faktickému schválení dvojí kvality potravin, že to považuje za úspěch). Ovšem v pravidlech Evropské komise je, že jednotliví komisaři nesmí hájit svou zemi, musí se věnovat výhradně blahu Evropské unie. Což zní krásně, dokud nedojdeme třeba k migračním kvótám nebo právě dvojí kvalitě potravin. Tady pak zjistíme, že v Evropské unii nemáme hlas. A když jej pozvedneme, ženou nás k soudu na exemplární potrestání.

Klausova židovská komise

Václav Klaus mladší přirovnal český parlament k židovské komisi, která za druhé světové války hlasovala o tom, kdo z jejích bratří půjde do transportu do koncentráku. Neměli možnost odmítnout. Neměli možnost říct – ne, děkujeme, od nás nikdo nikam nepojede. Prostě museli někoho vybrat. Museli někoho poslat na smrt. Obdobné je to s českým parlamentem, který musí přijímat směrnice a nařízení z Evropské komise, pokud je nepřijme, skončí před Soudním dvorem Evropské unie. Nebo budeme platit svorně sankce za neplnění směrnice či nařízení. A v tomto ohledu prostě neplatí – co je dobré pro Evropskou unii, je dobré i pro Českou republiku. Viz migrační kvóty, viz dvojí kvalita potravin.

Ale vždyť jsme si je tam zvolili sami…

Na to může přijít argument, že jsme si tam politiky navolili sami a že je na nich, jak nás budou zastupovat. Visegrádská čtyřka je zastoupena 108 europoslanci v Evropském parlamentu, který má 751 členů. I kdyby se všech 108 europoslanců postavilo na hlavu a svorně (což je absurdní) hlasovalo proti kvótám, vždycky budou přehlasovaní europoslanci ze Západu, kde je progresivní levicový směr politiky daleko, ale daleko větší problém, než u nás. Na Západ od nás se v politické korektnosti levicového ražení topí i konzervativní nebo pravicové strany, takové tam ten neobolševický směr nabral grády.

V Evropské unii a její politice jde vysledovat velmi varovné příznaky neobolševismu i s jeho cenzurou, trestáním za názor, za myšlení, za nesouhlas. A proto jsou země, které zažily komunismus, nejspíš tak skeptické vůči Evropské unii. Protože tendence ponořit se do něčeho obdobného v Evropské unii prostě jsou. A zároveň jsou takřka jediným uznávaným politickým směrem. A ne, není to obrana před nástupem nějakého budoucího Hitlera k moci. To je vyvolávání nějakého budoucího Hitlera k moci.

Mistři dezinformací

„Dezinformace nahlodávají důvěru v instituce a v digitální i tradiční média a poškozují naše demokratická zřízení, protože snižují schopnost občanů rozhodovat se na základě pravdivých informací. Dezinformace také často podporují radikální a extremistické názory a činnosti,“ oznámila Evropská komise do davů společně se sdělením, že vytváří nezávislou síť ověřovatelů zpráv v boji proti dezinformacím. A jsme u další nesnáze – co jsou to, do prkýnka dubovýho, ty mýtické dezinformace?

A kdo rozhoduje o tom, že něco dezinformace už je. A něco ještě ne. Samotné Krajské listy byly opakovaně ‘těmi správně smýšlejícími‘ označeny za dezinformační web. A to aniž bychom jakékoliv dezinformace kdy šířili. Takhle bude pracovat tým ‘nezávislých odborníků‘ přisátých k Evropské unii? Nebo máme pocit, že mezinárodní politická elita nás uchrání před… přehmatem? Že oni jsou na tom Západě mnohem, ale mnohem civilizovanější, takže tam proudí jen čirá pravda a láska?

Ale máme tu i příklady zlolajnosti západních zemí. Stačí dvě jména. Julian Assange a Tommy Robinson. Assange odhalil mnohé prohřešky západních zemí (mezi nimi i prohřešky Ruska nebo Číny, padni komu padni, že jo). Teď smrdí v kriminálu za vyhýbání se zatčení a nejspíš bude sedět i za ÚDAJNÉ znásilnění, kteréhos e měl dopustit ve Švédsku (přičemž předmětem obvinění je, že ke koitu Assange nepoužil kondom, což je ve Švédsku na hraně zákona). A Tommy Robinson? Neustále vláčen mediálními kanály, označovaný za fašistu, nácka, xenofóba a bůh ví co ještě. A co s ním je? Neustále je naháněn, snažila se ho brutálním způsobem zdiskreditovat veřejnoprávní BBC, několikrát seděl v kriminálu za své názory. Nejnověji jej odstřihli od všech sociálních sítí i od online bankovního systému PayPal. Což je doslova likvidační hon na člověka. A to už svobodu tolik nepřipomíná. Čímž ho neobhajuju, Tommy Robinson je takový chytřejší Okamura Velké Británie. Ale má právo zpochybňovat systém a jeho směrování. Jakmile ho přestane mít, jsme v kelu. A on ho pomalu ale jistě přestává mít. A může za to snad Evropská unie, padne jistě oprávněná otázka. Ne bezprostředně. Je to jen ukázka honu na dezinformace dovedená do absurdit britského práva. Stejné tendence trestat a vylučovat ze společné diskuze na základě jiného názoru má i Evropská unie.

Vidím a chápu velikost Evropské unie na šachovnici velmocí, kdy Česká republika bez Evropské unie by byla jen smítkem, s kterými by si tu Německo, tu Rusko nebo USA mohli zahrávat jak jim by se líbilo. A my bychom jen útrpně čekali, co z toho vyleze. Ale je vědomí toho všeho důvodem k tomu, abychom se kompletně vzdali a donekonečna jen řvali, že se unie musí reformovat. Ona… musí… sama. Jak, když vyjdu z výše řečeného? Že by to zvládli naši chrabří europoslanci téměř bez vlivu, kterých je navíc polovina eurojuchavá a slepá? Nebo naše jedna eurokomisařka, která by mohla dláždit svým myšlením a slovy cestu pro nového Marxe? Nebo Babiš při čtvrtletním plácání se po zádech s dalšími státníky, kteří mají z Evropské unie… no, fajn kšeft? Nebo naši ministři, kteří neřeší nic, než jen svoji agendu a přerozdělování dotací… a kšeft? Kdo bude reformovat unii? Vždyť tam nikdo není. A když je, tak nemá absolutně žádný vliv ani hlas.

A řešení?

Jsem pro Evropskou unii na bázi velmi úzké ekonomické spolupráce mezi jednotlivými a svrchovanými státy. Politická Evropská unie se změnila na nádorové onemocnění, které bude čím dál těžší léčit. Protože její směrnice a nařízení, její svazování národních parlamentů, její děsivé tíhnutí k progresivní levici, to vše prorůstá všemi státy Evropské unie. Prorůstá a mohutní. A tak mě napadá – může skutečně vězeň ovlivnit celý kriminál? Reformovat ho? Nebo prostě útrpně poslouchá a doufá, že se podmínky tak nějak zlepší, když sem tam bude brblat a někdo ho zaslechne? Evropská unie je nereformovatelná. Takže ano, kdyby bylo referendum o vystoupení, jednoznačně jsem pro. Z toho plyne, že řešení nemohu nabídnout, mohu nabídnout jen sny o tom, jak by státy Evropy mohly spolupracovat, ale nebudou, protože už je to tím molochem svázané natolik, že to může skončit buď rájem nebo peklem. Podle mého pyskování a mého pohledu je druhá možnost daleko pravděpodobnější.

 

Vložil: Štěpán Cháb

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace