Jsme tlustí, tlustí a ještě jednou tlustí. Komentář Štěpána Chába
komentář
21.05.2019
Foto: Wikimedia
Popisek: Za pár let takhle bude vypadat polovina naší populace
25 % žen a 22 % mužů je obézní. To není zase tolik, řekneme si, každý čtvrtý je obézní, to je toho. Jenže k tomu je potřeba připočíst fakt, že každý druhý v republice má nadváhu. Takže pouze dva lidé ze čtyř mají váhu jak takž v normě a mají tedy mnohem menší šanci, že si do chorobopisu budou muset napsat jednu z mnoha civilizačních nemocí způsobených nadváhou nebo obezitou.
Přičemž míra obezity u nás povážlivě stoupá. V roce 1993 to byla v České republice desetina žen a 12 procent mužů, v roce 2014 už 20 procent mužů a 18 procent žen. A pro rok 2030 je pro nás, a pro Evropany celkově, předpokládaný nárůst obézních až na polovinu populace. Nejvíce obézních je přitom tradičně v USA, kde hranice obézních pomalu už teď atakuje 50% hranici. Podobně na tom je, kupodivu, Saúdská Arábie, která je v míře obézních v patách USA.
Důvody obezity
Mezi prvními (a nejzásadnějšími) důvody je přejídání a lenost. S blahobytem prostě přišel vlčí hlad. Lednice je po ruce, v lednici velké množství pochoutek, které výborně chutnají, lákají, přitahují… a člověk je nemusí vyrazit ulovit do nebezpečného pralesu. K tomu zlozvyky, kdy si sedneme před televizi nebo monitor a začneme se futrovat. Čímkoliv, co je po ruce. S tím souvisí nedostatek pohybu a lenost vlastně jakýkoliv pohyb navíc vykonávat. Případně pak výrazný nárůst sedavých zaměstnání.
Nárůst tělesné váhy neovlivňuje ovšem jen přejídání a nedostatek pohybu. Americký ústav pro medicínu uvádí, že za nárůst obezity může i deprese, která může být příčinou nabývání kil. Stejně tak jako příčinu můžeme uvádět dědičnost nebo i střevní bakterie, které člověka prostě nutí k přejídání. Ovšem je nutné zmínit, že první dva důvody, přejídání a nedostatek pohybu, jsou těmi hlavními příčinami epidemie obezity.
Řešení jedině systémové
Nápisy a škaredé obrázky na tabákových výrobcích jsou fajn, i vyšší zdanění tabáku je ve výsledku přínosné. Obojí má potenciál budoucího kuřáka odradit od kouření a udělat z něho nekuřáka (což píšu s cigaretou v ruce). Obdobně by bylo fajn dávat na obaly sladkostí a limonád stejná varování, dávat tam místo rozjuchaných potvůrek v rajcovních barvičkách, která zachytí dětské oko na první dobu, škaredé obrázky rozežraných zubů, zkornatělých cév nebo obézních mrtvol na patologově stole. Stejně tak by se měla spolu s daní na tabákové výrobky zvyšovat i daň na sladkosti.
Stejný přístup zavést i u prokazatelně nezdravých a obezitě nahrávajících potravin. Protože systém do dvaceti let začne kolabovat nejen proto, že začne být příliš mnoho důchodců a málo vydělávajících, ale i tím, že polovina populace, která by měla pracovat, bude korzovat po nemocničních chodbách a léčit důsledky své obezity. A tím se stanou další nezanedbatelnou zátěží pro veřejný rozpočet. A už teď by měl stát myslet na to, jak se tomuto problému vyhnout. Protože stejně jako já už dvacet let přestávám kouřit stylem – dneska naposledy, zítra končím. Tak obézní lidé začínají s dietou stylem – ještě dneska večeře o deseti chodech, zítra už jen zeleninu a lehsedy.
Řešení je v nedostupnosti. Na zeleninu, ovoce, na zdravé potraviny zlikvidovat daňovou zátěž. Na potraviny nezdravé a sladké zvednout daňové zatížení stejně jako u tabáku. Ono koupit si sušenku za deset korun nebo za padesát korun, to už bude citelný rozdíl. Stejně jako u toho, jestli si koupit zeleninu za padesát (současný stav), nebo za dvacet (po zbavení veškeré daňové zátěže, tedy nikoliv jen té u koncového zboží). A když už jsme u toho, tak i toho masa jíme až moc. I tam by se ta vyšší daňová zátěž snesla. Ono už to maso pak ani tolik nechutná, když ho jíme ke snídaní, k obědu i k večeři. Stačilo by dvakrát týdně? Rozhodně bychom nezahynuli.
Chudí a jejich jídelníček
S tím souvisí i chudoba. Lidé mají na výběr jen do té míry, do jaké jim to dovolí jejich peněženka. A ta toho většinou příliš nedovolí. A tak při plouhání se mezi regály obchodů často sáhneme po nezdravější, ale levnější potravině, než po té, která by našemu zdraví neublížila. A to ne proto, že nechceme žít zdravě, ale protože zdravé potraviny jsou pro mnohé a mnohé z nás prostě nedostupné. A to je dost zásadní chyba. Ač se tento text nejspíš nesetká s kladným přijetím, tak přesto tvrdím – méně masa, výrazně zdanit nezdravé a sladké, na sladké dávat škaredé obrázky a varování a k tomu všemu zbavit zcela daňového zatížení zdraví prospěšné potraviny. A navíc, jako bonus, by nám pro příště nějaký šéfkuchař z televizní realityshow mohl ukázat, jak se poprat s květákem, ne jak upéct sele.

Vložil: Štěpán Cháb