Díky, mami, že nejsi táta… a další fajn nápady na převýchovu dětí. Komentář Štěpána Chába
komentář
14.05.2019
Foto: Youtube / repro
Popisek: Holčička s odporem sleduje vlastního otce ve spotu supermarketu Edeka ke Dni matek
VIDEO Německý řetězec supermarketů Edeka přišel s moc pěkným spotem ke dni matek. Video ukazuje neschopné bílé muže, kteří tragicky selhávají ve své roli rodiče. Jsou tupí, nechápaví, bezcitní, bezradní, zkrátka takoví medvídci, kteří ztratili svou roztomilost a už jsou z nich jen pupkatí troubové. Video provází hlas dívenky, která říká – děkuji, že se o mě staráš, že na mě máš čas, že mi rozumíš, že jsi tu… a končí záběrem na holčičku, která se natulí mámě na rameno, přičemž hlas říká – děkuji ti, mami, že nejsi táta.
Je to milé. Takové nádherně stereotypní (mámu k plotně, tátu k živení rodiny). Táta je k dětem jako doplněk, hlavní funkci má zastávat máma. Tvrdí to supermarket Edeka, musí na tom něco být. Ne že bych s tím přímo souhlasil, směle a kacířsky tvrdím, že péči o dítě zvládnou oba stejně, jen každý po svém, a podobné spoty (a kdyby jen spoty) házejí do tolik potřebné rovnoprávnosti vidle. S politikou Edeky prostě pořád uvidíme chlapa u lopaty a ženskou u podělaných plínek. Nikdy obráceně. Jak zpátečnické.
Pohádky
Sem tam svým harantům dotáhnu animovanou pohádku, aby potěšila svá dětská kukadla nějakou tou hollywoodskou propagandou. Před týdnem byla úroda – dotáhl jsem pět pohádek. A protože jsem až k zblbnutí angažovaný rodič, každou pohádku si před předáním projedu, proklikám, abych věděl, čím že se to dětem chystám vymýt ty jejich rozoumky. Z pěti jsem dvě rovnou vyhodil, protože v nich scenáristé nedokázali dostatečně skrýt své nadšení ze sociálního inženýrství. Mého katovského umění se dočkaly propagandy skryté pod názvy Konečně doma a Králíček Petr, kde se politika tlačila do popředí až překvapivě moc. Zbylé tři propagandy jsem s přimhouřením oka pustil přes síto své rodičovské zodpovědnosti (často dohnané už k nepříčetnosti).
Parodie na spot Edeky
Zvláštností všech pěti propagand byly hlavní role. Ty, i když se jednalo často o hrdinské role, si střihly animované holčičky (v jednom případě pak byl hlavním hrdinou samec, ale celé dílo bylo tak hluboce převýchovné, až nešlo odolat a nekřičet hrůzou). Archetyp nepřemožitelné holčičky je, dá se zkonstatovat, novodobý nešvar. Holčičkám se tak vnucuje do vínku rvavost, dravost, meč a autíčko místo panenky. Takový mentální transgender, dalo by se říct. Narvat ty nebohé dívenky (a chlapečky) jako diváky do rolí, které jim nejsou vlastní. Role jako takové se ovšem odrazí jen na povrchu, ten základ mužství a ženství odpárat nepůjde, ani kdybychom jeli promítání propagandy jako ve filmu Mechanický pomeranč (jukněte, bolšoj pěkný film).
Když se vrátím do svého dětství, kdy bolševismus už umíral na souchotě a přicházelo zdání normálnější doby, byly pohádky takové normální. Pohádkové, vtipné, milé, takové jednoduché, kdy dobro zvítězí nad zlem a neřeší u toho, jakou má sexuální identitu, rasu nebo vztah k vlastnímu já v souvislosti s imigrační krizí, nástupem ekologického fanatismu a levicového aktivismu. Teď je výběr mezi pohádkami jako procházka minovým polem. Nechcete-li své haranty uvrhnout do osidel nové politiky, musíte vybírat velmi pečlivě. Nebo sáhnout do minulosti, kde byly pohádky často ještě pohádkami.
Ostrov jistoty
Spot supermarketu Edeka se tak jeví jako ostrůvek jistoty, kde uvidíte ještě normální stereotypy, v kterých muž živí rodinu a žena tu rodinu naplňuje láskyplnou jistotou. Marketéři Edeky to tak jistě nechápali, chtěli v rámci propagandy pohanět bílého muže a pomoci tak progresivnímu feminismu, ale ve svém nadšení ze sociálního inženýrství překročili pomyslnou hranici a začali kopat vlastně za opačný tábor. Díky, bože, za jejich blbost. Jejich reklama na to, že muž k plotně nepatří, byla nádherná.

Vložil: Štěpán Cháb