My ty syrské uprchlíky prostě chceme a chceme a chceme. Komentář Štěpána Chába
komentář
13.05.2019
Foto: Facebook
Popisek: Ministr Tomáš Petříček se svým ministerským protějškem z Ománu
Na Novinkách publikovali rozhovor s ministrem zahraničních věcí Petříčkem. A došlo k několika zásadním odhalením. Mezi hlavní patří to, že o padesát syrských sirotků stále, i přes odpor zbytku světa, boží moci a prozřetelnosti, usilujeme. Prostě ty postpubertální holomky chceme, i kdyby na chleba nebylo. A Petříček (ČSSD) spolu se Šojdrovou (KDU-ČSL) škemrají u řeckých úřadů, aby jim, proboha, nějaké konečně našli. Slíbili totiž dodání sirot svým voličům. Brzy už tomu bude rok.
Petříčkův postoj je zřejmý. Nějací haranti ze Sýrie jsou mu dokonale ukradení, jde spíš o to, abychom mohli v Evropské unii jednat jako ti, kteří projevili alespoň nějakou solidaritu a nebyli i nadále za ty, kteří se prostě zasekli a nechali ostatní státy EU si to vyžrat. Protože v unii se musí teď obtíženě jednat, když naše jednání provází věčná ozvěna – nepřijmeme ani jednoho uprchlíka. Na to by se dalo, po přijetí padesáti syrských sirot krásně oponovat – nene, my přijali siroty, my jsme se stali součástí těch lží o humanitě. Ale takhle? Jsme stále za ty, kteří neprojevili ani kousek ´soucitu´. Což se do unijních jednání jistě často promítá.
No-go zóny
Ve Švédsku šli opačným směrem. Oznámili, že oni přijmou všechny. Teď mají své no-go zóny, svou epidemii znásilňování, své budoucí sociální problémy. Ale mají také jasnou pozici v Evropské unii a západní kultuře, která se, postupně, ale se vší razancí, mění na ráj multikulturních genderově vyvolených společností, kde takové ´putinovské´ nenávidění, které jsme předvedli při uprchlické krizi, nestrpí. Ve své podstatě to, a samotného mě takové prohlášení překvapuje, myslí Šojdrová s Petříčkem s republikou dobře, protože ji chtějí zase zavést do skupiny zemí s ´kultivovanou´ diskuzí i politikou multikulturalismu. Čímž ovšem netvrdím, že Šojdrové a Petříčkovi o republiku skutečně jde. Je to jen takový vedlejší efekt.
My jsme u těch na Západě totiž za ty nevyvinuté polocivilizace (společně se zbytkem V4), které nerozumí lásce ke všem a ke všemu. Vlastně nás to vytlačuje na periferii Evropské unie. Přijetí oněch sirot by nám zase pootevřelo dveře. Vstřícné gesto. A samozřejmě dokonale mylné. Je potřeba si uvědomit, že jsme, jako V4, stáli u zrodu první vážné krize Evropské unie jako takové – nezapomenou nám to. Ten černý puntík se s námi potáhne dalších mnoho a mnoho let. A to obzvláště, pokud (nebo spíš až) se důsledky otevřených dveří začnou prouprchlickým zemím mstít při sociálních bouřích.
EU vyřešila uprchlickou krizi?
Ministr Petříček v rozhovoru dále použil výbornou větu: „V tuto chvíli i podle všech statistik je zřejmé, že migrační vlnu, která Evropu před lety zasáhla, jsme dostali pod kontrolu.“ A použil ji, jako kdyby na tom měl zásluhu sám, nebo alespoň Evropská unie. Jenže, a je dobré si to připomenout, za zmírnění uprchlické krizi nemůže Evropská unie, ale ten ošklivý ´nacionalismus´. Protentokrát z Itálie rukou Salviniho, který se nástupem do vrcholné politiky stal ukázkou toho, jak se jedná, když se jedná, jak se slíbilo. Salvini totiž zavřel přístavy.
Jistě si pamatujete zprávy o neziskových organizacích, které nabíraly jako taxislužba migranty těsně u břehů Libye a převážely je do Itálie. Evropská unie to podporovala. Do Evropy se tak dostaly desítky tisíc migrantů (kteří už prokazatelně neutíkali před válkou). Itálie se ocitla těsně před kolapsem a volala do celé unie, že potřebuje od migrantů odpomoci. Salvini v polovině minulého roku zavřel přístavy pro převaděče z neziskovek a převoz prostě přestal. Situace se uklidnila. Což zvládl jeden (ošklivý a zlý a fuj a tytyty) populista z Itálie. Povedlo se mu to navzdory Evropské unii, která Salvinimu vyhrožovala snad i upálením na bruselském náměstí.
Jsme nesolidární polocivilizace?
Za války v Jugoslávii jsme přijímali prchající Srby jako na běžícím pásu. Dlouhodobě přijímáme Ukrajince a lidi z dalších zemí bývalého sovětského impéria. Naše vietnamská komunita se stala prostě naší, nikdo proti ní nic zásadního nemá. Z toho plyne, že nejsme izolovaná země naplněná nenávistnými opicemi. Jen u nás většina lidí vidí problém ve fanatismu islámské ideologie, kterou si migranti s sebou mohou donést a dotáhnout jej až na první stránky novin svou absurdní debilitou při výbuších, znásilňováních, žhářstvích, vandalismu a podobném. U nás prostě nestojíme o to, aby si ženy musely kupovat spodní prádlo s alarmem. Díky, ale ne. A díky, ale ne i ministru Petříčkovi, který chce vylepšit vyjednávací pozici republiky i za cenu zlámání jejího vazu – řeklo se ani jednoho, tak ani jednoho.
Naše šéfredaktorka k tomu přidala, když mi poslala mailem upozornění na článek na Novinkách: „Za mne: Chceme každého, kdo je kompatibilní, nebo je ochoten stát se kompatibilním s našimi evropskými hodnotami (nikoli pana Jandy, ale lidských práv). To jest Ukrajince, Rusy s výhradou respektování našeho právního řádu (viz potíže s ruskými oligarchy, co si tu koupili nemovitosti a chovají se, jak urvaní ze řetězu, mno, jako doma), Vietnamce s výhradou respektování našich hygienických pravidel (viz kontroly v Sapě a co se tam našlo), prostě všechny s výjimkou praktikujících muslimů. Neb Korán a Summy – to je nenávistná ideologie, jež nevybředla ze středověku a práva tam mají pouze v jediného pravého Alláha věřící dospělí muži.“ Co k tomu dodat?
Vložil: Štěpán Cháb