Jak zlikvidovat výrobu ´kurvítek´, která zaplavují trh? Pronájmem? Přečetli jsme
08.05.2019
Foto: Pixabay
Popisek: Lednice, ilustrační foto
Hitem další dekády by mohla být sdílená ekonomika. To znamená šetření jak peněz, tak i přírody a nervů tím, že si věci nebudeme kupovat, ale pronajímat. Podle Dana Heuera z magazínu Ekolist se sdílení a pronajímání i běžných věcí stává hlavně mezi mladými velkým trendem. Změnu tržního větru vnímají i firmy a chystají se na převrat.
Dan Heuer o problematice pronájmu výrobků píše: „Má to být způsob, jak se částečně vymezit proti konzumnímu stylu života. Koncept bere výrobcům motivaci prodávat stále nové a nekvalitní produkty a naopak je vede k pronájmu věcí, u kterých je i v jejich zájmu, aby vydržely.“ A má to svou logiku, když má výrobce prodat, seká výrobky jako na běžícím pásu a je vlastně v jeho zájmu, aby si zákazník koupil jeho výrobek co nejdříve znovu. Proto do něj namontuje tak zvané kurvítko, které chvíli po záruce výrobek zkrátka znefunkční, zlikviduje.
Použití pronájmu
Pronájem by, podle Dana Heuera, vedl k tomu, že výrobce se bude snažit produkovat jen ty nejkvalitnější výrobky, které vydrží co nejdéle. Proč? No protože výrobek mu bude vydělávat jen do té doby, dokud bude fungovat. Teď má zisky z toho, když výrobek doslouží v tu nejvhodnější dobu, tedy těsně po záruce, a donutí zákazníka zase sáhnout do úspor a pořídit si výrobek nový.
Příklad ledničky
„V praxi to vypadá tak, že firma nevyrábí ledničky, aby je prodávala, ale aby je sama provozovala. Zákazník si ledničku nekupuje, ale platí si službu provozování ledničky,“ píše Dan Heuer pro magazín Ekolist. Takže zákazník má fyzicky ledničku doma, ale opravy, odvoz řeší majitel, tedy výrobce. Zákazník tak jen zaplatí za pronájem a užívá si. „Ve chvíli, kdy ledničku nepotřebuje, smlouvu ukončí a nemá se spotřebičem žádné další starosti. Firma si ji odveze, renovuje a může používat dál. Právě proto, že lednička může být používána i poté, co ji první uživatel vrátí, je v zájmu výrobce, aby fungovala co nejdéle a nebyla poruchová. Případné opravy samozřejmě musí řešit majitel, tedy výrobce,“ poukazuje Dan Heuer na řešení budoucnosti.
Jsou nějaké překážky?
V mentalitě lidí, kteří prostě rádi vlastní. Rádi si listují katalogy a hledají, čím dalším si „udělají radost“. „A kde jsou překážky pro rozšíření tohoto konceptu? Především v lidech a nastavení společností. Mnoho firem nebo domácností je nastaveno na koncept jednorázového nakupování. Lidem dělá dobře samotné pořízení nové věci, a tak si brzo kupují jiné nebo novější modely, aniž by je potřebovali,“ píše Dan Heuer pro Ekolist a zmiňuje, že u nás se s úspěchem rozvíjí sdílená ekonomika u automobilů, firma Škoda auto pracuje na konceptu poskytovatelem služeb mobility, kdy si auto prostě budeme půjčovat jako koloběžky, které se rozmáhají pro pěší v ulicích měst po celém světě. Prostě nastoupíte do auta na ulici, projedete čip platební kartou a jedete.
–
Záleží na ceně. Dan Heuer dal k dispozici příklad pronájmu ledničky, zároveň poskytl i odkazy na fungující službu z Indie a Austrálie, kde si lze pronajmout právě mimo jiné i ledničku. A teď záleží na ceně pronájmu. V Indii si můžete pronajmout ledničku na měsíc v přepočtu za 150,-. Ledničku, kterou jinak koupíte v obchodě dejme tomu za 25 000,- byste tak pronájmem mohli mít levněji 166 měsíců. Další měsíc už byste platili navíc. Ale to je téměř 14 let a za tu dobu byste si jistě museli koupit novou lednici, protože kurvítko by dávno zapracovalo. Takže jasná výhra pro koncového zákazníka… u nás. Jenže naše průměrná mzda je 32000,-. Průměrná mzda v Indii je 4700,-. A z takového platu si pronajímat ledničku? To fakt není pro většinovou společnost. Tedy to není řešení. I když, nahlédl jsem, a lednice v Indii jsou o mnoho levnější, než u nás. Ale čert to vem.
Pak je tu příklad Austrálie, kde se obdobná lednice pronajímá za 240,- týdně, takže bezmála za 1000,- měsíčně. A tady už narážíme na fakt, že nová lednička prostě vyjde mnohem levněji. Pravda, v Austrálii se průměrná mzda pohybuje lehce pod hranicí 80 000,- za měsíc, ale i tak je to vlastně citelný výdaj, protože na průměrnou mzdu dosáhne, jak známo i u nás, málokdo.
Oba Danem Heuerem uvedené odkazy mi tak připadají více jako kšeft pro prestiž, než ekologické hnutí, které chce změnit konzumní společnost. Obě firmy pracují na principu – přijede mi návštěva, kterou potřebuji životně nutně zaujmout svým nabobstvím, pronajmu si tedy lednici, nábytek a vybavení domu, abych vypadal blahobytně a zaujal. Pak ten umělý přepych odvezou. Takže celou záležitost považuji za pochybnou a zaměřenou na značné dolování peněz, nikoliv za ekologickou reformu společnosti. Pronajímatelé vlastně nechtějí popírat a brzdit konzumní společnost, oni na konzumním způsobu života staví svůj byznys. Což je vlastně ohavné.
Dovolím si ještě jednu námitku. Všichni máme zkušenosti se smlouvami. Malá písmenka jsou ta, co skutečně určují podmínky smlouvy. A málokdo je čte. Teď si představte, že jste si pronajali lednici, dítě vám ji počmárá, poškrábe, vysklíte poličku špatně chycenou slinou při nočním lovu potravy. Když bude lednice vaše, je to váš problém. Máte-li lednici pronajatou, máte najednou problém dvojnásobný, protože pronajímatel přijde s tabulkami a začne počítat sankce a pokuty, které jste se zavázali platit právě u těch malých písmenek ve smlouvě. A ve výsledku zaplatíte víc, než kolik by vás stála nová lednice. U automobilů jde sdílená ekonomika se skřípěním zůbů chápat a vidět, že výhod může být z jistého úhlu pohledu víc, než nevýhod. Ale u ledničky? U ledničky je to už teď mrtvý projekt. Obdobné je to u většiny zboží každodenní potřeby. Nahlédněte do nabídky australské pronajímatelské společnosti. Zajímavé věci si tam mohou pronajmout. Ale sakum prásk všechny jsou na principu ledničky.
+
Je fajn, že se věnujeme držkování nad tím, že kurvítka už jsou vlastně běžnou součástí trhu a musíme s nimi počítat. Kupujeme spotřebiče a elektroniku s vědomím toho, že po záruce s největší pravděpodobností prostě kiksnou a my poběžíme pro další do obchodu. A na truc vyměníme značku, ale se stejnou obavou před kurvítky, kterých se určitě dočkáme. Ale řešit to tak, jak nadhodil Dan Heuer? To nemá s ekologií vlastně nic společného. Je to jen další kšeft, který nic neřeší. Kurvítka by se měla řešit přísnou legislativou, nikoliv falešným aktivismem.
|
Vložil: Štěpán Cháb