Od Gabina po Kennedyho… Měla desítky milenců a odvážné požadavky. Nebála se kritizovat ani Hitlera. Tajnosti slavných
03.05.2019
Foto: repro/archiv Warner Bros.
Popisek: Marlene Dietrich v roce 1950, v thrilleru Alfreda Hitchcocka Hrůza na jevišti
AUDIO/VIDEO Legendární femme fatale se stala módní ikonou a nebála se vyčnívat z davu. Hrdá bisexuálka tvrdě bourala zavedená pravidla, předsudky i klišé, dokázala to ale mimořádně kultivovaně. (Pokračování z 1. května)
Majitelka nejkrásnějších nohou Marlene Dietrich, kterávynikala mimořádnou disciplínou, se stala celosvětově uznávanou herečkou a zpěvačkou, kulturní a módní ikonou, také ale bojovala s těžkou závislostí, kterou usilovně tajila. Zatímco sex a erotika se staly její životní vášní, s láskyplnými vztahy k druhým měla legendární hollywoodská femme fatale problém.
Pokušení
(s Gary Cooperem v romanci s kriminální zápletkou z roku 1936):
Tajemná múza
Politika ani Hitlerova strana ji ve třicátých letech ani trochu nezajímaly, na prvním místě měla kariéru. Osudovým se pro ni stalo setkání s hollywoodským režisérem Josefem von Sternbergem, jenž v roce 1929 hledal Berlíně představitelku hlavní role pro drama Modrý anděl, které měl natočit pro německou společnost UFA. Když spatřil Marlene v jednom divadle, okamžitě ji angažoval. Jenže obsah filmu vedení UFA tak šokoval, že s Marlene neobnovilo smlouvu a berlínská premiéra byla odřeknuta. Zato tamní zástupce Paramountu poslal do Hollywoodu telegram: „Je senzační – uzavřít s ní smlouvu!“ A tak Američané obratem vyrovnali její smluvní závazek 20 000 marek. Marlene byla volná, aby vzápětí s hrůzou zjistila, co znamená Hollywood. Sternberg jí vysvětlil, že ji hodlají změnit podle potřeb studia. Následovaly přísná dieta a gymnastika, kvůli zúžení tváře jí vytrhli dvě stoličky, hollywoodskou image dokončil make-up s obočím, vytrhaným do tenké linky. Její nová tvář naznačovala vše – záhadnost, touhu, svůdnost, teplo, zranitelnost, rozmrzelost… Zrodila se legendární femme fatale.
V romantické komedii Anděl:
Nejlépe placená žena světa
Po mohutné propagační akci se v roce 1930 konečně objevila na plátně ve Sternbergově romantickém dramatu Maroko. Ztvárnila záhadnou zpěvačku z pařížských nočních klubů, která nedokáže uniknout světu prostituce a kokainu. V USA film lámal divácké rekordy, některé ženské organizace ale vyzývaly k bojkotu, protože Marlene vystupovala hlavně v rolích prostitutek. Také jí bylo vyčítáno, že žije v Hollywoodu, manžel a dítě ale v Německu. A tak přivezla Mariu do USA a Rudi se usadil s milenkou Tamarou v Paříži, kde pracoval pro studio Paramount. Kouzlo Marlene, legendární siluetu a propadlé tváře vytvářel Sternberg osvětlením. Aby se její vlasy zdály světlé a nemusela si je odbarvovat, nasvěcoval ji zezadu, čímž vznikala její typická svatozář, kterou ještě podporovala posypáním zlatým práškem na rámy obrazů. Svlékací scény v té době hvězdy úspěšně nahrazovaly roztouženým pohledem. Po sedmi společných filmech spolupráce se Sternbergem skončila, mezitím začala V Německu přicházet k moci nacistická vláda a chtěla svoji hvězdu zpět. A Marlene vymyslela ďábelskou fintu. Odpověděla, že se ráda vrátí, ale jedině se svým režisérem. Což ale nepřicházelo v úvahu, protože Sternberg byl Žid. A v březnu 1937 požádala v Los Angeles o udělení státního občanství.
Marlene na frontě druhé světové války:
Tvrdohlavá Němka
S americkými hvězdami si vzhledem k diametrálně odlišnému způsobu myšlení a přístupu k životu nerozuměla, výjimkou byl jen Spencer Tracy, zřejmě protože byl jiný a v mládi se dokonce připravoval na dráhu katolického kněze. Svou noblesou, elegancí a chladem výjimečné muže a velké osobnosti doslova přitahovala. Obdivovala aroganci Charlese Chaplina, s nímž se přátelila, vzhlížela k Alfrédu Hitchcockovi, s nímž v roce 1950 natočila thriller Tréma, okouzlovali ji Richard Burton i Edith Piaf, které dokonce šla na svatbě za svědka. Sir Alexander Fleming, objevitel penicilínu, jí věnoval první vzorky svého zázračného léku. Pověstné jsou její milostné vztahy s významnými muži. V červnu 1939 konečně dostala americký pas a ještě se s ním stihla podívat do Evropy. Prožívala právě velkou lásku se spisovatelem Erichem Maria Remarquem, kterého později bez milosti odmítla stejně jako řadu dalších. „Její motor běží rychlostí tisíc otáček za minutu, zatímco my máme obvyklých sto. Tam, kde ji my milujeme hodinu, ona je hotová za šest minut a honem pospíchá za svými dalšími zájmy; a my se divíme, proč nás nemiluje tak jako my ji. Ale v tom se mýlíme, ona už nás milovala,“ vysvětlil později hereččině dceři, jak její matka chápe lásku.
I Wish You Love
(nahráno v londýnském The Queen's Theatre 12. prosince 1964):
Nejslavnější aféra
Společně s dalšími hvězdami vstoupila do americké armády, byla jí propůjčena hodnost kapitánky a začala jezdit na frontu a zpívat pro vojáky, aby zvyšovala jejich morálku a povzbudila je v těžkých chvílích bez rodiny. Krátce nato se zrodila jedna z nejvášnivějších afér čtyřicátých let, její vztah s francouzskou hvězdou Jeanem Gabinem, který trval sedm let. Po válce ji Gabin prosil, aby přijela do Paříže, natočila s ním film a provdala se za něj. Odpověděla mu telegramem, že souhlasí s obojím, a 13. srpna 1945 napsala: „Když na mě budeš hodný, zůstanu s tebou až do smrti – vdaná nebo nevdaná, jak si budeš přát. Jestli ale chceš dítě, bylo by lepší, kdybychom se vzali. Miluji tě. Tvoje Grande.“ Jenže po Gabinově boku se v Paříži proměnila v jeho hospodyni, a tak se v létě 1946 rozhodla pro návrat do USA. A slavný režisér a producent Orson Welles jí tenkrát okamžitě nabídl svůj dům i spolupráci na rozhlasových hrách.
V Paříži v roce 1949:
Láska ‘pod obojí‘
O pět let později se vášnivě zamilovala do Yula Brynnera, představitele pistolníka Chrise ze Sedmi statečných. Jejich vztah trval čtyři roky, Marlene ale překvapivě trvala na jeho utajení, prý aby nepoškodila partnerovu pověst. Její náručí prošly desítky známých osobností, o jejichž věk se nikdy nestarala. Ráda říkávala, že prostě přitahuje inteligentní muže. Nikdy se netajila ani tím, že je bisexuální. Kromě mužů prošlo její ložnicí ještě více žen. „V Evropě nezáleží na tom, zda jste muž nebo žena – milujeme se s každým, kdo je atraktivní. Sex je mnohem lepší s ženou, ale nejde s ní žít,“ tvrdila. Kdekdo ji označoval za nymfomanku, ve skutečnosti ale sex nesnášela, a když jí například Remarque hned mezi dveřmi oznámil, že je impotentní, prohlásila prý: „Oh, to je úžasné!“ Tři desetiletí si psala se spisovatelem Ernestem Hemingwayem, který jí posílal své erotické fantazie. Už ve čtyřicátých letech jí neodolal o šestnáct let mladší J. F. Kennedy, s nímž se znovu setkala, když už byl prezidentem USA. „Bylo to velmi sladké a rychlé. Pak hned usnul,“ prohlásila Marlene, které tehdy bylo již jednašedesát a nejednou se pochlubila, že má ‘na kontě‘ celou trojici Kennedyů. Její dočasnou partnerkou byla například i kanadská milionářka a majitelka palíren whisky Jo Carstairs.
Na předávání filmových Oscarů v roce 1951:
Bezstarostná Amerika
Po návratu do Spojených států se tam najednou necítila dobře. „Přišla jsem do země, která netrpěla válkou a nevěděla, co její vojáci prodělali venku na cizí půdě. Nenáviděla jsem ty bezstarostné Američany,“ zapsala si do deníku. A tak vzápětí odjela do Paříže, kde pracovala pro armádu, a v červenci 1945 se ještě setkala v Berlíně s matkou, která poté zemřela v listopadu na infarkt. V roce 1947 získala Medaili Svobody a francouzskou Legion of Honour a přiznala, že pokud by byla Hitlerovou milenkou, určitě by mu druhou světovou válku vymluvila. A pokud by se jí to nepodařilo, tak by ho zabila. Natočila ještě několik filmů, postupně ale přecházela k živým vystoupením v kabaretech. V padesátých letech slavila triumf v Las Vegas a poté na koncertních pódiích celého světa. Najala si klavíristu Burta Bacharacha, který významně přispěl k dokonalosti jejího pěveckého projevu i schopnosti uchvátit obecenstvo. Pak ale začala mít problémy s krevním oběhem v nohách.
Velkolepá show v Londýně v roce 1972:
Ruská ruleta se zdravím
Až v roce 1960 ji dcera konečně přiměla, aby šla k lékaři, a výsledek byl nemilosrdný. Jestli se okamžitě nezačne léčit, hrozí jí amputace obou nohou! Přesto léčbu odmítla. „Byla přesvědčená, že absolutní dokonalost legendární Marlene Dietrich nesmí narušit žádný kaz a vada, jakými trpí obyčejní smrtelníci – a dalších třináct let hrála vlastní verzi ruské rulety se svým oběhovým systémem,“ vysvětlila její dcera. V listopadu 1973 utrpěla zlomeninu stehenní kosti, poté co spadla z jeviště při děkovném gestu dirigentovi. I tentokrát ale odmítla lékaře a s mokvající ránou na noze vyrazila na turné do kanadského Montrealu. Pak ji Maria přece jen dostala ke slavnému chirurgovi de Bakeymu, který zvládl těžkou operaci cév a slavné nohy zachránil. O rok později ji tvrdě zasáhla smrt zbožňovaného manželaRudiho. Do konce života se pak cítila osamělá a deprese začala utápět v alkoholu, tu a tam údajně sáhla i po drogách, o tom ale nesměl nikdo vědět. Zanedlouho si zlomila nohu v kyčli, přesto pouhý měsíc po operaci už zase stála na jevišti s umělým kyčelním kloubem v Londýně. Jako zpěvačka vystupovala až do roku 1975, kdy si v září během angažmá v Sydney zlomila levou stehenní kost a její alkoholem oslabené tělo se hojilo dlouhé čtyři měsíce.
Krásný gigolo, ubohý gigolo
(ve svém posledním filmu s Davidem Bowiem):
Poslední souboj se stářím
Přibývající léta se naposledy pokusila zahnat před kamerou v roce 1978. Ve hvězdně obsazeném dramatu režiséra Davida Hemmingse Krásný gigolo, ubohý gigolo, v němž ztvárnila hlavní roli rocková hvězda David Bowie, si zahrála baronku von Semering a mohla se opět cítit jako hvězda – za pouhé dva natáčecí dny totiž dostala honorář v astronomické výši 250 000 dolarů. Pak se definitivně stáhla do ústraní. Usadila se v Paříži a se světem komunikovala prostřednictvím telefonu. Žila úplně sama, její luxusní apartmá se ale se zhoršující závislostí na alkoholu a lécích postupně proměňovalo ve smetiště. Rodina jí proto zajistila alespoň pečovatelky, jejichž přítomnost naprosto nesnášela. Docházely jí peníze i síly, byla stále nervóznější a unavenější. Po jedenácti letech života v izolaci zemřela 6. května 1992 na selhání ledvin. Pohřeb, na její přání s vojenskými poctami, se konal ve Francii, odpočívá ale po boku své matky v rodném Berlíně.
Vložil: Adina Janovská