Ohromné investice do tunelu elektromobility. Přitom to jde jinak. Komentář Štěpána Chába
komentář
30.04.2019
Foto: Kenworth.com
Popisek: Tak tenhle tahač jezdí na vodíkový pohon... a už teď brázdí dálnice v USA
Z fanatického pojetí ekologie v Evropské unii pomalu vysvítá trochu jiný problém. Proč elektromobilitu, když je k uzoufání neefektivní, drahá a ve výsledku může znečišťovat daleko víc, než běžné spalovací motory. Jak je to možné?
Kde budou brát elektromobily elektřinu na nabíjení? Samozřejmě, že z elektráren, které proud dodají na dobíjecí stanice. Kde elektrárny vezmou elektřinu? Ekologií zfanatizovaná EU tvrdí, že z čistých obnovitelných zdrojů. Ale ty jsou nestabilní, nedokáží pokrýt veškerou spotřebu. Nyní jsme na zoufalých 20 % výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Zbytek je jádro a uhlí. V Německu chtějí do několika let zrušit jádro. A hned po něm uhlí. A přejít jen na obnovitelné zdroje. Držme jim palce. Protože pokud budou chtít všichni navíc v Německu jezdit na elektřinu, dočkáme se nejspíš blackoutu. My rozhodně, v Německu možná.
A přitom je tu jiná cesta
Automobilky Toyota a Kenworth dostaly od USA vlády dotaci ve výši téměř miliardy korun na vývoj vodíkového pohonu automobilu. Výsledek? Automobilky letos představily nákladní vozy, které jedou čistě na vodíkový pohon. Ujedou na jedno natankování 480 kilometrů. A jsou to tahače, obludné dopravní kolosy, které uvezou běžně těžký náklad. Problém je jediné – chybí čerpací stanice. Podobně jako u elektromobilů. Ovšem rozdíl mezi elektropohonem a vodíkovým pohonem je zarážející.
U elektromobilů ujede vůz kolem 200 kilometrů a musí tankovat. Tankování, pokud řidič nepoužije rychlonabíjecí stanici (těch moc nebude a když na ni narazíte, jistě nebudete mít na takové nabití dost peněz), je zoufale pomalé. Plné nabití baterie trvá podle všeho kolem osmi hodin. Takže zajet si do práce, přijet z práce a napojit auto v garáži na zásuvku. A těšit se na každoroční vyúčtování od ČEZu. To bude ale nechutný nedoplatek.
Vodíkový pohon
Vodíkový pohon slibuje něco trochu jiného. Už teď dojede třikrát dál na jedno načerpání a přitom jedno načerpání trvá podobně dlouho jako čerpání benzínu nebo nafty. Tedy pár minut. A odpad? U elektromobilů můžeme předstírat, že neexistují žádné emise. Ne beprostředně, elektromobil jezdí zdánlivě čistě, bez vedlejších efektů. Ale dokud nebude 100 % energie z obnovitelných zdrojů (a bylo by krásné, kdyby to šlo), jeho stopa bude zprostředkovaná přes elektrárnu, která musí energii vyrobit. A to neproběhne vždy úplně čistým způsobem. Navíc o dost větší spotřeba elektřiny může přetížit distribuční systém a může tedy docházet k lokálním blackoutům, tedy k výpadkům elektřiny pro určité oblasti (při špičce v Německu prostě vypadne elektřina třeba celému Mostecku).
A teď emise u vodíkového pohonu. Nic a nikde. Z výfuku akorát kapající voda nebo pára. Vodíkové články si samy vyrábějí elektřinu potřebnou k pohybu. A není to sci-fi. Už teď po silnicích světa jezdí několik desítek vozů s vodíkovým pohonem. Ale je to jen taková libůstka, protože chybí čerpací stanice. V USA se začínají stavět. Vodíkový pohon, doprava budoucnosti, zdá se.
Absurdity
Nestačím se divit, že Evropská unie zcela vsadila na elektromobilitu. Dobíjecí stanice se ve velkém staví po celé Evropě. A přitom to je spojené s mnoha otazníky. Kdyby přešla naráz celá Evropa na elektromobily, zkolabuje energetický systém. Jistě, postupnou výstavbou a „zchytřováním“ sítě lze bez větších úskalí dosáhnout toho, že na elektromobilitu bude moci opravdu přejít většina řidičů. Ale proč? Proč, když existuje vodíkový pohon, který je ve výsledku mnohem, mnohem čistší, levnější a jednoduší na systémovou obsluhu? Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě. Jasně, v letech, kdy byla elektromobilita smysluplná, neexistoval vodíkový pohon. Převratný vynález přišel na světlo boží nedávno. Ale zastaví to elektromobilitu (která prostě smrdí tunelem obřích rozměrů) jako slepou vývojovou cestu?

Vložil: Štěpán Cháb