Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

S Pirátem na palubu EU

S Pirátem na palubu EU

Evropské volby se blíží, pojďme do toho

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

(P)alba Thomase Landerse

(P)alba Thomase Landerse

Hodně tvrdý rock, metal, občas i o krapet měkčí rock... Příběhy, koncerty, desky

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Český unikát: Pratuři i zubři v Milovicích mají dvojčata. Opět. Jako by vyhynulé druhy chtěly napravit dávný omyl člověka

26.04.2019
Český unikát: Pratuři i zubři v Milovicích mají dvojčata. Opět. Jako by vyhynulé druhy chtěly napravit dávný omyl člověka

Autor: Česká krajina

Popisek: Zubří dvojčata: Malí zubříci jsou vážně roztomilí, mají dlouhé, ještě nejisté nožky s malými kopýtky

VIDEO FOTO A zase dvojčata! Tentokrát se v milovické rezervaci narodila praturům, raduje se tisková zpráva, která dorazila do redakce. Krajské listy.cz dlouhodobě sledují tento úžasný unikátní projekt - v někdejším zdevastovaném sovětském vojenském prostoru se nyní prohánějí stáda velkých kopytníků, rostou zde najednou vzácné, chráněné rostliny, létají motýli, které již léta nikdo neviděl… a o tom všem se píše ve světovém tisku, místo aby nás pranýřovali za nechvalně proslulé praktiky pražských lupičských taxikářů či směnáren. Koho by to netěšilo a nenaplňovalo pýchou?

Vezměme to postupně. Jen několik dní uplynulo od chvíle, kdy ochranáři ze společnosti Česká krajina informovali o narození vůbec prvních zubřích dvojčat v ČR, narodila se již vloni v rezervaci velkých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice, nedaleko Benátek nad Jizerou. O vzácném přírůstku informovali vědci a ochranáři až letos v dubnu, v rámci zveřejnění výsledků sčítání českých zubrů za rok 2018, ono totiž vůbec není jednoduché takový unikátní porod zaznamenat. Proč, to se dozvíte dále.

Dokázaly to snímky z fotopastí

„Zubřím samicím se obvykle rodí jedno mládě jednou za rok až za dva tři roky. Dvojčata mívají jen zcela výjimečně. Ze záznamů plemenné knihy vyplývá, že je to vůbec poprvé, kdy se v Česku zubří dvojčata narodila,“ uvedl Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina, která v rámci České republiky zajišťuje sčítání zubrů pro Mezinárodní plemennou knihu vedenou v Bělověžském národním parku v Polsku.

V Milovicích se odchov velkých kopytníků mohutně daří, na snímku zubří maminka se svým potomkem, foto Michal Köpping

Dvě samičky přišly na svět loni 12. června. Že jde o dvojčata však ukázaly až analýzy záznamů z fotopastí pořízené v dalších měsících. Stádo je vždy po narození nových přírůstků opatrnější a matky kojí v ústraní, což výrazně ztěžuje pozorování. Samice zubrů navíc občas nechávají sát mléko i nevlastní mláďata, takže nahodilá pozorování sání dvou telat od jedné samice nic nedokazují. Proto byly snímky z fotopastí klíčové.

 

 

„Řada videozáznamů zachycených fotopastmi v druhé polovině roku 2018 potvrzuje, že obě mláďata se nepřetržitě držela u jedné samice a pila od ní pravidelně mateřské mléko. To vylučuje možnost, že by šlo o mláďata dvou různých samic,“ upozornil Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích. Celkem se loni v rezervaci velkých kopytníků narodila čtyři mláďata, dva samečci a dvě samičky. V bývalém vojenském prostoru tak nyní žije 21 zubrů. 

 

Co vše ukázalo sčítání zubrů za loňský rok?

První česká zubří dvojčata jsou jen jedním ze zajímavých výsledků sčítání zubrů za rok 2018. Celkový počet zubrů v Česku vzrostl loni o 10 zvířat, tedy o 11 procent, na 116 zvířat. Z toho 6 jedinců přibylo díky přírůstkům v chovných stádech a 4 importem ze zahraničí. Rovněž zubři z českých chovů mířili do jiných zemí, dvě samice ze ZOO Olomouc putovaly do Švédska.

Největším tuzemským chovem zůstala také loni obora Vojenských lesů a statků Židlov se 33 zvířaty. Novou chovnou linii založili v roce 2018 v Zooparku Chomutov. K tradičně chované nížinně-kavkazské linii, která se nachází v menším výběhu, přibyla loni tři nová zvířata ze vzácnější, čistě nížinné linie. Ta obývají rozsáhlejší výběh tamního Eurosafari.

Milovice, do červena zbarvený podzim a kaštanově hnědý huňatý zubr - čistá krása. Foto Michal Köpping

V současnosti jsou v polské Bělověži zpracovávány aktualizované počty zvířat ze všech zemí, v nichž žijí zubři. Brzy tak bude známa přesná velikost celosvětové populace zubra evropského i jeho stavy v jednotlivých zemích. „Asi nejvíce očekáváme informace o vývoji dvou stád, která předloni vznikla v Litvě. Jde totiž o první stáda v novodobé historii, která vznikla spontánně, aniž by je založil člověk vypuštěním zvířat pocházejících odjinud. Tyto skupiny zubrů se prostě odpojily od mnohasethlavých populací v Polsku či Bělorusku, migrovaly desítky kilometrů, a osídlily nové oblasti, kde zubři dosud nežili. S trochou štěstí tato dvě stáda založí nové populace,“ doplnil Miloslav Jirků.

 

Pratuři nechtěli zůstat pozadu

A tak se v Milovicích radují se z dalšího dvojnásobného přírůstku. Tentokrát se v rezervaci dvojčata narodila zpětně šlechtěným praturům. U turů jsou přitom dvojčata poměrně vzácná. V rezervaci velkých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice se však narodila od roku 2016 již potřetí. Poprvé to bylo v květnu roku 2016, kdy dvojnásobný přírůstek zaznamenali pratuři. V červnu 2018 pak dvojčata přišla na svět ve stádě zubrů. Ochranáři o nich však informovali až na jaře letošního roku, českou premiéru musela potvrdit až analýza záběrů z fotopastí. Do třetice se dvojčata v minulých dnech narodila znovu praturům.

Pratuříci, jak vidíte, jsou v dětském věku světlejší, až skoro béžoví... A dvojčata se drží u sebe. Foto Česká krajina

„Počet dvojčat v rezervaci je určitě příjemným překvapením, u praturů i zubrů jde o poměrně výjimečnou událost,“ uvedl Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina, která projekt návratu velkých kopytníků realizuje. I samotné narození druhých dvojčat praturů je raritou. „Narození již druhého páru dvojčat během čtyř let je známkou vysoké plodnosti chovaných zvířat i dobrých podmínek, které praturům milovická rezervace skýtá. Svou roli jistě hraje nejen kondice zvířat, ale také pestrá přirozená strava,“ vysvětluje Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky.

Začalo to v roce 2015

Původní pratuři byli v přírodě vyhubeni člověkem v sedmnáctém století. Vědci je zpětně šlechtí od roku 2008. Stádo zpětně šlechtěných praturů v Milovicích je první v celé střední a východní Evropě. Do Milovic přijel jeden samec a pět samic v říjnu roku 2015 z Nizozemí, kde v rámci projektu TaurOs tamní nadace Taurus Foundation pracuje na zpětném šlechtění praturů ve spolupráci s vědci z Wageningenské univerzity. Cílem projektu je vytvořit zvíře, které stavbou těla, zbarvením i schopností přežít v přírodě bude přesně odpovídat původnímu praturovi.

Pratuři mají ostré rohy a většina jich je tmavých, až černých. Foto Michal Köpping

Přírodní rezervace Milovice je také prvním místem na světě, kde od roku 2015 žijí všechny tři druhy velkých kopytníků Evropy: zubři, divocí koně a pratuři. V roce 2016 se všechny tři druhy poprvé na světě v rámci jedné rezervace podařilo také rozmnožit.

V loňském roce ochranářská organizace založila novou rezervaci také v Národním parku Podyjí. Na dvou pastvinách tam žijí dvě stáda divokých koní. Letos se jim na jižní Moravě narodila již tři mláďata, dvě na vřesovištích u Havraníků a jedno na pastvině u Mašovic. 

 

Zajímavosti o zubrech a praturech

Zubr je největším volně žijícím suchozemským obratlovcem Evropy. Samci dosahují hmotnosti 530 až 920 kilogramů, samice téměř o polovinu méně, 320 až 540 kilogramů. Tradičně jsou rozlišovány tři geografické poddruhy, z nichž dva již vyhynuly. Někdy bývají klasifikovány jako samostatné druhy. Prvním je zubr evropský (Bison bonasus bonasus), který jako jediný přežil do současnosti. Podařilo se ho zachránit díky chovu v zajetí. Dalším je o něco menší horský poddruh zubr kavkazský (Bison bonasus caucasicus), kterého člověk vyhubil po první světové válce, a jemu příbuzný zubr karpatský (Bison bonasus hungarorum), který vyhynul již v historických dobách.

Evoluční historie zubrů je velmi zajímavá. Analýzy DNA totiž odhalily jeho hybridní původ. Zubr je křížencem dvou vyhynulých turů, bizona stepního (Bison priscus), obyvatele chladné a suché mamutí stepi, a pratura, obyvatele lesů mírného pásu. Ačkoliv oba rodičovské druhy původně obývaly velmi odlišná prostředí, jejich areály se osudově prolnuly díky souběžnému ústupu a fragmentaci mamutích stepí a šíření lesa koncem poslední doby ledové. Zubr jako druh tak vznikl před pouhými 12 000 až 10 000 lety. Právě z této doby také pocházejí nejstarší známé pozůstatky zubra.

Ve 20. století se na záchraně zubrů podílela řada českých zoologických zahrad, první čistokrevný zubr (býk Platan) byl v roce 1948 přivezen do Zoo Praha. K ochraně zubra přispěla země také v rámci někdejšího Československa, kde ve slovenských Topoľčiankách vznikla v roce 1958 obora, díky níž se Československo stalo po druhé světové válce druhým největším chovatelem zubrů na světě. V současné době se vyskytují zubři také ve třech oborách (Židlov v Ralsku, Křišťanov u Prachatic na Šumavě a Libeň u Nového Strašecí) a v Přírodní rezervaci Milovice, která vznikla na území někdejšího stejnojmenného vojenského prostoru mezi městy Milovice a Benátky nad Jizerou.

Poslední pratur zemřel v roce 1627 v Polsku, pak ale nastoupili genetici

Pratur patřil po tisíce let k původním živočišným druhům v Evropě, včetně území současné České republiky. Svědčí o tom bohaté kosterní pozůstatky z pravěkých sídlišť, jeskynní malby a řada místních názvů obcí. Jeho domestikací vznikl domácí skot, který je pro člověka dodnes zdrojem mléka i masa. Ani tyto historické zásluhy však nezajistily praturovi lepší osud a byl člověkem vyhuben.

Býci praturů dosahovali hmotnosti od 800 do 1000 kilogramů, samice byly zhruba o čtvrtinu menší. Jejich výšku uvádějí autoři v posledních letech od 160 do 170 centimetrů, u krav přibližně 150 centimetrů. Pro tento druh je charakteristický mohutný krk a hluboký hrudník, jehož délka dosahovala přibližně kohoutkové výšky zvířete. Pratuři se vyznačovali mohutnější přední částí těla, rovným hřbetem a nápadně štíhlýma, vysokýma nohama.

Srst praturů byla hladká a krátká. V zimě však zhoustla a znatelně se prodloužila. Býci se vyznačovali černou srstí s šedivým nebo nažloutlým úhořím pruhem na zádech a bílým okolím nozder a tlamy. Samice byly hnědočervené, stejně jako mláďata. Mohutné rohy praturů byly šedivé nebo slonovinově zbarvené s černou špičkou. Jejich tvar se někdy označuje jako lyrovitý. Rohy vyrůstají z lebky do stran, poté se stáčejí směrem kupředu a mírně dovnitř. Špičky rohů se někdy mohou stáčet směrem vzhůru. Rohy býků bývaly větší než u pratuřích krav.

Pronásledování člověkem a stále hustější osidlování krajiny však vedlo k vyhubení pratura, poslední uhynul v roce 1627 v královské honitbě u polského městečka Jaktorow. S nástupem genetiky však přišla i šance na znovuoživení tohoto druhu. Projekt TaurOs nizozemské nadace Taurus Foundation od roku 2008 pracuje na zpětném šlechtění praturů ve spolupráci s vědci z Wageningenské university. Používá několik primitivních evropských plemen, která jsou praturovi geneticky a vzhledově nejblíže. Organizace předpokládá, že přibližně v roce 2025 by měla být vyšlechtěna zvířata, která jsou jak vzhledem, tak i chováním stejná jako původní pratur. Výzkum bude do této doby probíhat v ohrazených prostorách, po dosažení cíle ve šlechtění by měla být zvířata uznána jako volně žijící a následně by měla být vypouštěna do volné přírody.

 

Na péči o divoké koně, zubry a pratury může přispět také veřejnost zasláním ve tvaru DMS KRAJINA 30, DMS KRAJINA 60 nebo DMS KRAJINA 90 na číslo 87 777. Cena dárcovské zprávy je 30, 60 nebo 90 korun, na projekty neziskové organizace jde 29, 59 nebo 89 Kč korun. Dárcovské SMS zastřešuje Fórum dárců. Mezi další možnosti podpory patří dárcovský portál Darujspravne.cz nebo nákup ve vybraných e-shopech prostřednictvím portálu Givt.cz

Vložil: Markéta Vančová

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace