Nesnesitelná těžkost bytí třetího pohlaví. Má to horší, než by se mohlo zdát
08.04.2019
Foto: Pixabay
Popisek: Kluk, holčička... nebo třetí pohlaví?
V poslední době jsme často doslova šokováni zprávami z médií o tom, co vše je vlastně možné. Muži či ženy, nespokojeni ve vlastním těle, si mohou, kdykoliv se jim to zlíbí, změnit pohlaví a v některých zemích se již v rodném listu dítěte neuvádí, zda jde o pohlaví mužské či ženské. Ti, kdo o sobě zapochybují, se mohou rozhodnout až v dospělosti. V restauracích a obchodních domech vznikají toalety a šatny pro osoby, které si nejsou jisté, kým vlastně momentálně jsou. Zdaleka přitom nejde o nějaké utopické vize, ale o choulostivý a bolestný problém, týkající se mnoha tisíců osob.
V sousedním Německu již v roce 2013, jako vůbec v první evropské zemi, uzákonili možnost, aby se pohlaví narozeného dítěte neuvádělo v rodném listě. A brzy nato následovalo Dánsko, Rakousko nebo Portugalsko a něco podobného není výjimečné ani v Austrálii či dokonce v Indii. Zatímco donedávna se v úředních listinách vyplňovala kolonka, zda jde o mužské či ženské pohlaví a v případě nejistoty mohla zůstat nevyplněná, zákonodárci došli k závěru, že nevyplněná kolonka není pozitivní pro tzv. intersexuální osoby.
Velké tabu
Jakkoliv se to mnoha lidem může jevit jako neuvěřitelné, či dokonce zvrácené, málo známým faktem je, že se s neurčitým pohlavím na světě narodí tisíce dětí. U nás není míra výskytu této anomálie přesně známá, ale ve Spojených státech se údajně týká až dvou procent populace. I když jde o mimořádně tabuizované téma, odborná veřejnost řeší tzv. hermafroditismus již celá staletí. V civilizovaných zemích se k němu většinou přistupuje tak, že byla pacientům jejich vrozená „úchylka“ zatajena a řešila se operací novorozeňat do obvyklé „normy“, přičemž lékaři si přivlastnili právo rozhodnout, jaké pohlaví je pro to či ono dítě vhodnější.
Většinou přitom platí, že vytvořit ženskou podobu pohlavních orgánů je snadnější než mužskou. Nicméně odborníci se dosud rozcházejí v názoru, zda je nejlepším řešením operace co nejdříve, jiní upozorňují, že se pohlavní identita neprojevuje ihned a okamžitý chirurgický zákrok může později některým jedincům způsobit fatální zdravotní potíže a psychická traumata. V dospělosti se nakonec necítí ani mužem, ani ženou.
Právo na sebeurčení
Negativní postoj společnosti k této nesmírně složité záležitosti plyne v naprosté většině případů z neznalosti a jen málokdo si uvědomuje, že za svoje neurčité pohlaví nikdo nemůže. Teprve v poslední době se toto choulostivé téma začíná řešit a důsledkem je právě uzákonění kategorie třetího pohlaví. Jestliže dosud o mužském či ženském pohlaví rozhodovali lékaři, nyní dostanou pacienti, postižení neurčitým pohlavím, právo si ho určit sami. A dokonce mohou zůstat intersexuální bytostí po celý svůj život. Jenže v Česku je situace lidí třetího pohlaví o to těžší, že je dosud prakticky nezmapovaná.
Vložil: Adéla Hofmanová