Snahy zemědělců zadržet vodu v kraji stát brutálně daní. Proč? Komentář Štěpána Chába
komentář
05.04.2019
Foto: Facebook
Popisek: S řepkou problém není, do té se prachy lijí horem dolem
Normální zemědělec, který nemá jako hlavní činnost své práce sklízení dotací, ale vypěstovaných plodin, ví, že pro jeho práci, a pro společnost všeobecně, platí, že čím víc vody se udrží v kraji, tím lepší budou vyhlídky do budoucnosti. Na Sahaře se holt bude blbě pěstovat i řepka do benzínu, je tedy v zájmu všech tady tu Saharu nenechat vyrůst. Ale má to problém. Stát. Když chce zemědělec z části svých pozemků udělat zásobárnu vody, už třeba tím, že tam nebude sekat, nebo že vytvoří mokřad, soustavu tůněk, stát ho za to bude trestat vyšším výběrem daní.
Je to trochu na hlavu, přiznejme si. Z každého hektaru, který zemědělec obhospodařuje (pronajímá si nebo vlastní), musí platit výpalné státu. A co když chce z několika hektarů udělat zásobárnu vody? Bude nějaká sleva? Osvobození od daní? Odměna za to, že je zemědělec skutečným a řádným hospodářem? Nic takového. Na všechny pozemky se vztahuje povinnost platit. A na ty, které zemědělec neobhospodařuje, platí ještě vyšší daně, než u polí a pastvin.
Vymezení pojmů
Je potřeba si srovnat pojmy. Slovem zemědělec nemyslím korporátního molocha, kterého přes svěřenecké fondy vlastní Andrej Babiš. Tam se nejedná tolik o zemědělství, jako spíše o velkovýrobnu žádostí o dotace. Zemědělcem myslím člověka, který si pronajímá nebo vlastní několik desítek hektarů půdy a na té hospodaří tak, aby se uživil. A ne, nezbohatne na tom, prostě se uživí.
Co je výhodnější?
Teď si představte takového průměrného (co do rozlohy pozemků) zemědělce. Pro něj jsou finance neustálou šachovou partií, kdy se snaží celý byznys udržet v kladných číslech a neklesnout do těch červených. Stojí k jaru před rozhodnutím. Mám na pozemcích rozházených 10 hektarů půdy, kde by šlo uvažovat o tom, že z nich udělám zásobárnu vody. Nebudu tam sekat trávu, nic tam nevysázím, naopak, svedu tam potůček tak šikovně, až vznikne mokřad. Sám to potřebuju, okolní pole mi to bude napájet vodou, úroda bude lepší. A při přívalovém dešti pozemky vsáknou daleko víc vody. Navíc to pomůže celému okolí, protože hladina spodních vod prostě stoupne. Win-Win situace, není-liž pravda.
Ale pak do toho vstoupí stát a řekne – ne, ne, takhle tedy ne. Pozemek máš v držení a bez ohledu na to, jestli ti pozemek vydělává, z něho prostě budeš odvádět daně. Punktum, otroku. Podle vlády je totiž vytvoření takové přírodní zásobárny vody nejspíš snahou o obohacení se. Logika je jasná – když zemědělec vytvoří mokřad, který je prospěšný celému okolí (obyvatelům, biodiverzitě), je to jasný pokus o podvedení státu, protože prospěch z toho bude mít i zemědělec a jeho okolní pole. Protože budou mít víc vody. A za to se musí platit. Kde bychom to jinak byli, že jo.
Ale to není konec. Ještě tu jsou náklady na investice do úpravy krajiny. Ty stát neuznává. Zemědělec se jimi nesnaží udržet vodu v krajině, nesnaží se o řádné obhospodařování půdy, on se jimi snaží získat výhody. Víc vody v okolí jeho polí, to je jako doping při sportu, nic takového nebude. Z nařízení vlády tak, při použité logice, je potřeba nechat veškerou krajinu vyschnout a vodu aťsi zemědělec nechá dovážet třeba z Norska. Tam jí mají dost.
Podpora ničení země
Ve státním zájmu je, podle zavedených pravidel, vyplundrovat zemi a zničit na ní vše živé. Jak? Pokud má totiž zemědělec v držení pozemek, který nevyužívá ke své práci (neseká, nepěstuje, nepase na něm dobytek nebo je prostě pro zemědělskou činnost nevhodný), musí za něj platit mnohem vyšší daně, než z pozemků s poli a pastvinami. K čemu to vede? Zemědělec, aby nemusel platit vyšší daně, se strhne, aby ten pozemek alespoň posekal, když nic jiného. Protože za posekanou trávu bere prachy a je podporovaný. Za to, aby pozemek nechal přírodě a přirozenému vývoji nedostane nic a od nikoho. Ale navíc, jako bonus, za něj bude platit daleko vyšší daně, než kdyby jej i jen sekal. Logika dokonale posečené republiky objasněna. Za nesekání stát zemědělce trestá.
Řešení
Podle Generálního finančního ředitelství spadajícího pod Ministerstvo financí by mohly začít platit slevy na neplodné plochy a to v případě, pokud se zároveň nejedná o honební pozemky. K tomu Asociace soukromého zemědělství uvádí: „Součástí honebních pozemků jsou často plochy zařazené tam bez vědomí vlastníka a často takové plochy, které právě patří mezi plochy neplodné. To by ovšem někdo musel znát myslivecký zákona a honební praxi.“ No, očividně nezná. Rejžovat prachy se musí, i kdyby to celou společnost dovedlo na pokraj kolapsu. A nejlépe se rejžuje na těch, co mají práce nad hlavu. Protože ti nemají tolik času a energie se bránit.

Vložil: Štěpán Cháb