Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Snahy zemědělců zadržet vodu v kraji stát brutálně daní. Proč? Komentář Štěpána Chába

komentář 05.04.2019
Snahy zemědělců zadržet vodu v kraji stát brutálně daní. Proč? Komentář Štěpána Chába

Foto: Facebook

Popisek: S řepkou problém není, do té se prachy lijí horem dolem

Normální zemědělec, který nemá jako hlavní činnost své práce sklízení dotací, ale vypěstovaných plodin, ví, že pro jeho práci, a pro společnost všeobecně, platí, že čím víc vody se udrží v kraji, tím lepší budou vyhlídky do budoucnosti. Na Sahaře se holt bude blbě pěstovat i řepka do benzínu, je tedy v zájmu všech tady tu Saharu nenechat vyrůst. Ale má to problém. Stát. Když chce zemědělec z části svých pozemků udělat zásobárnu vody, už třeba tím, že tam nebude sekat, nebo že vytvoří mokřad, soustavu tůněk, stát ho za to bude trestat vyšším výběrem daní.

Je to trochu na hlavu, přiznejme si. Z každého hektaru, který zemědělec obhospodařuje (pronajímá si nebo vlastní), musí platit výpalné státu. A co když chce z několika hektarů udělat zásobárnu vody? Bude nějaká sleva? Osvobození od daní? Odměna za to, že je zemědělec skutečným a řádným hospodářem? Nic takového. Na všechny pozemky se vztahuje povinnost platit. A na ty, které zemědělec neobhospodařuje, platí ještě vyšší daně, než u polí a pastvin.

Vymezení pojmů

Je potřeba si srovnat pojmy. Slovem zemědělec nemyslím korporátního molocha, kterého přes svěřenecké fondy vlastní Andrej Babiš. Tam se nejedná tolik o zemědělství, jako spíše o velkovýrobnu žádostí o dotace. Zemědělcem myslím člověka, který si pronajímá nebo vlastní několik desítek hektarů půdy a na té hospodaří tak, aby se uživil. A ne, nezbohatne na tom, prostě se uživí.

Co je výhodnější?

Teď si představte takového průměrného (co do rozlohy pozemků) zemědělce. Pro něj jsou finance neustálou šachovou partií, kdy se snaží celý byznys udržet v kladných číslech a neklesnout do těch červených. Stojí k jaru před rozhodnutím. Mám na pozemcích rozházených 10 hektarů půdy, kde by šlo uvažovat o tom, že z nich udělám zásobárnu vody. Nebudu tam sekat trávu, nic tam nevysázím, naopak, svedu tam potůček tak šikovně, až vznikne mokřad. Sám to potřebuju, okolní pole mi to bude napájet vodou, úroda bude lepší. A při přívalovém dešti pozemky vsáknou daleko víc vody. Navíc to pomůže celému okolí, protože hladina spodních vod prostě stoupne. Win-Win situace, není-liž pravda.

Ale pak do toho vstoupí stát a řekne – ne, ne, takhle tedy ne. Pozemek máš v držení a bez ohledu na to, jestli ti pozemek vydělává, z něho prostě budeš odvádět daně. Punktum, otroku. Podle vlády je totiž vytvoření takové přírodní zásobárny vody nejspíš snahou o obohacení se. Logika je jasná – když zemědělec vytvoří mokřad, který je prospěšný celému okolí (obyvatelům, biodiverzitě), je to jasný pokus o podvedení státu, protože prospěch z toho bude mít i zemědělec a jeho okolní pole. Protože budou mít víc vody. A za to se musí platit. Kde bychom to jinak byli, že jo.

Ale to není konec. Ještě tu jsou náklady na investice do úpravy krajiny. Ty stát neuznává. Zemědělec se jimi nesnaží udržet vodu v krajině, nesnaží se o řádné obhospodařování půdy, on se jimi snaží získat výhody. Víc vody v okolí jeho polí, to je jako doping při sportu, nic takového nebude. Z nařízení vlády tak, při použité logice, je potřeba nechat veškerou krajinu vyschnout a vodu aťsi zemědělec nechá dovážet třeba z Norska. Tam jí mají dost.

Podpora ničení země

Ve státním zájmu je, podle zavedených pravidel, vyplundrovat zemi a zničit na ní vše živé. Jak? Pokud má totiž zemědělec v držení pozemek, který nevyužívá ke své práci (neseká, nepěstuje, nepase na něm dobytek nebo je prostě pro zemědělskou činnost nevhodný), musí za něj platit mnohem vyšší daně, než z pozemků s poli a pastvinami. K čemu to vede? Zemědělec, aby nemusel platit vyšší daně, se strhne, aby ten pozemek alespoň posekal, když nic jiného. Protože za posekanou trávu bere prachy a je podporovaný. Za to, aby pozemek nechal přírodě a přirozenému vývoji nedostane nic a od nikoho. Ale navíc, jako bonus, za něj bude platit daleko vyšší daně, než kdyby jej i jen sekal. Logika dokonale posečené republiky objasněna. Za nesekání stát zemědělce trestá.

Řešení

Podle Generálního finančního ředitelství spadajícího pod Ministerstvo financí by mohly začít platit slevy na neplodné plochy a to v případě, pokud se zároveň nejedná o honební pozemky. K tomu Asociace soukromého zemědělství uvádí: „Součástí honebních pozemků jsou často plochy zařazené tam bez vědomí vlastníka a často takové plochy, které právě patří mezi plochy neplodné. To by ovšem někdo musel znát myslivecký zákona a honební praxi.“ No, očividně nezná. Rejžovat prachy se musí, i kdyby to celou společnost dovedlo na pokraj kolapsu. A nejlépe se rejžuje na těch, co mají práce nad hlavu. Protože ti nemají tolik času a energie se bránit.

 

QRcode

Vložil: Štěpán Cháb