Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2022

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Nesouhlasit zakázáno. Už i děti vědí, že to je problém. Komentář Štěpána Chába

komentář 02.04.2019
Nesouhlasit zakázáno. Už i děti vědí, že to je problém. Komentář Štěpána Chába

Foto: Hans Štenbera

Popisek: Miloš Zeman jako rozdělení společnosti? Spíš Miloš Zeman, klacek v rukou lidí, kteří si v rozdělení společnosti tak trochu libují

Definicí demokracie je názorová svoboda. Možnost prosazovat svůj postoj k životu a společnosti. A to i když je to názor kritický vůči společnosti. A nejspíš právě to zaznělo u příležitosti zasedání „malé OSN“ pořádané letos v Praze. „Malá OSN“ dala příležitost dvěma stovkám studentů z celého světa zahrát si na jednání OSN a probírat témata, která se dotýkají celého světa. Na konci celého jednání přijali studenti deklaraci, v které definovali problémy v dialogu mezi společenskými vrstvami.

Za zásadní problém označili studenti automatické nálepkování oponenta (xenofob, homofob, rasista, nácek a podobné), dále pak nenaslouchání názorům oponenta a neuznávání oponentových názorů jako směrodatných (jejich zesměšňování, snižování). A jak se zdá, studenti vidí trochu dál než vládní špičky, které jdou opačným směrem a právě takové nálepkování a zesměšňování aktivně podporují. To znamená, že v něm nevidí problém, ale řešení.

Důsledky

Ve společnosti to došlo tak daleko, že se téměř kriminalizuje odlišný postoj k mnoha tématům (imigrace, sňatky homosexuálů, pravice/levice, a tak dále). Laťka tolerance vůči svobodě slova a projevu se neustále snižuje (viz například hon státního zástupce Pavla Zemana na ženu, která napsala na Facebooku, že by se měl autobus s uprchlíky zapálit, což každý bere ve smyslu plevelného násilí, které nevede ke skutečnému násilí, je pouze verbálním odplivnutím si bez dalších následků, Pavel Zeman přesto chce, aby byla žena exemplárně potrestaná). Ona přízračná rozdělenost společnosti vznikla vinou podpory netolerance vůči odlišnému názoru. Pražská kavárna a vesnická hospoda a jejich vzájemná absolutní hluchota a slepota je dokonalým příkladem.

Jako si vesnická hospoda nikdy neotevře Respekt a nezačte se do jejich převypravování světových událostí, tak ani pražská kavárna neotevře třeba Parlamentní listy a nepřemýšlí o jejich verzi světových událostí. Slepota, hluchota. Už mnohokrát jsem oslovil veřejně činné lidi s opačným názorem – pojďte to probrat, diskutujme, oponujme si, hledejme konsensus. Po počátečním zájmu přišla nálepka (kterou nám, bůh ví proč, přisoudil slovenský web Konspiratori.sk) dezinformátoři. Nejsme v klubu s Respektem, no, tak pro mnohé neexistujeme vůbec. A tam je ta chyba. Na obou stranách je až štítivost a znechucení.

Studentské jaro?

A právě studenti vyslaní do „malé OSN“ to vidí jako jeden z největších problémů dneška. Nedokážeme spolu mluvit jako civilizovaní jedinci. Jen na sebe kydáme, označujeme se tu za kavárníky, tu zase za nácky. A je to takové ublíženecky trapné. Společnost dostala pohlavek od dětí, ale, jak je zvykem, efekt to bude mít nulový. Zasekli jsme se v té slepotě a hluchotě nádherně a spojí nás už jen další Nagano (a to jen na ten okamžik ryčného hurá po vstřelení gólu). Miloš Zeman, abych to ilustroval na příkladu, je ovarem o to víc, o co víc to zaznívá v diskusi, je ovarem natruc. Jakmile na něj část společnosti tlačí, on tlačí na opačnou stranu. Výsledkem je současný stav, kdy Zemanovi určitá část společnosti nemůže přijít na jméno a Zeman se v některých situacích chová, no, o to víc po zemanovsku.

Ono to vypadá, jako kdyby byla společnost v rozvodovém řízení. Cokoliv řekne žena, je kvitováno slovy – zmlkni, krávo – cokoliv řekne muž, je kvitováno slovy – zmlkni, debile. Ale my, jako společnost, se můžeme ztuha rozvést. Holt jsme tu spolu a spolu tu i zůstaneme. Jen jsme si ten náš byt rozdělili policejní páskou a dali si zákaz se přibližovat. Možná by to chtělo šikovného rodinného poradce, který by nám ty naše mindráky moderoval a ukázal, že se dá jít i jinudy, jinou cestou. Společně, ruku v ruce.

 

Vložil: Štěpán Cháb