Iva Procházková: Měli bychom svazky gayů a leseb vnímat jako tradiční rodinu. Vaše dopisy
02.04.2019
Foto: HBO / repro
Popisek: Mark Ruffalo a Matt Bomer jako milenci ve filmu z produkce HBO The Normal Heart
V redakční poště nám přistál článek od Ivy Procházkové s prosbou o publikování. V článku se Iva Procházková pozastavila nad debatou o zrovnoprávnění homosexuálů s tradičním pojetím vztahů muž a žena. A v článku volá po tom, abychom byli liberální a pokrokoví. Máme být? Nebo už to překračuje hranice?
„Blížící se hlasování o zákonu týkající se sňatků homosexuálů je pro Českou republiku ideální příležitostí, jak rozhodnout o její budoucnosti,“ píše Iva Procházková. „Staneme se liberálnější západní společností a distancujeme se od našich sousedních zemí, anebo se opět přiblížíme východu, kde svoboda rozhodně není zadarmo? Mají mít homosexuální páry možnost sňatků a adopcí, nebo je prioritní ochrana manželství jako svazku muže a ženy?
Obecně v Evropě podpora v manželství pro všechny, tedy i stejnopohlavní páry, každým rokem roste. Například v Nizozemsku, jež umožnilo sňatky homosexuálním párům již v roce 2001, se nikdo nad tímto typem manželství nepozastavuje. A takto bychom mohli pokračovat i s dalšími zeměmi. Kde si však aktuálně stojí Česká republika? Rodinou je táta, máma a děti? Středoevropané jsou po staletí vychováváni v určitých tradicích, kde hlavní roli sehrávalo křesťanství. Svazek gayů a leseb tak nemusí každý vnímat a řadit mezi tradiční formu rodiny. Téma tak může polarizovat společnost. I přesto Česká republika patří k jedné z nejvíce liberálních zemí střední Evropy, co se týče práv gayů a leseb.
Prezident Miloš Zeman sice před prvními prezidentskými volbami byl nakloněn homosexuálním svazkům, avšak hned po úspěšném zvolení svůj názor změnil. Během druhých prezidentských voleb se k tématu, jako jediný kandidát, odmítl vyjádřit. Manželství je podle Zemana určeno k tomu, aby rodina vychovávala děti. Dokonce je připraven vetovat tento zákon, i když prý respektuje sexuální orientaci homosexuálů a nic proti nim nemá.
Zajímavým kontrastem k postoji prezidenta mohou být názory premiéra Andreje Babiše. ANO patří do skupiny podporovatelů stejnopohlavních svazků, ale zde jde spíše o typický lobismus, kdy se strana zuby nehty snaží získat voličské hlasy. Zatímco Babiš k tématu, které ostře hýbe českou společností, mlčí. Premiérovo chování může značit více věcí. Jeho potřebu přitakávat prezidentovi nebo jeho samotný podnikatelský zájem. Není tajemstvím, že má Andrej četné vazby na ruské prostředí, kde je homosexualita tabu. Hrají si tedy Zeman a Babiš na stejném sibiřském písečku?
V roce 2006 bylo uzákoněno tzv. registrované partnerství osob stejného pohlaví v ČR. Dle novely mají homosexuální páry možnost adopce dítěte svého protějšku, tedy jen jako jednotlivci. Nemají však možnost například najít si v Česku náhradní matku, která by jim dítě odnosila. Proto některé páry procházejí složitým a nákladným procesem, kdy jim agentury najdou náhradní matky v zahraničí. Oblíbenou destinací jsou Spojené státy. Rovněž v případě úmrtí jednoho z partnerů nemá druhý partner automaticky nárok na děti. Dítě tak de facto vyrůstá v právní nejistotě.
Pokud by byla novela přijata, homosexuální páry by získaly možnost společného osvojení dítěte a společné pěstounské péče. Podle poslanců by děti manželů stejného pohlaví měly také větší šance získat dědictví. Další velkou výhodou by bylo možnost osvojení dítěte partnerem, který není biologickým otcem či matkou. Znamenalo by to získání rodičovských práv a povinností. Po smrti jednoho z manželů by děti měly nárok na sirotčí důchod, i když zesnulý nebyl jejich biologickým rodičem.
Debata o možném uzákonění manželství i pro stejnopohlavní páry je stále bez závěru. Poslanci se k předlohám vrátí nejpravděpodobněji na dubnovém zasedání, ty započali projednávat na konci minulého roku. Jak to tedy celé dopadne, je ve hvězdách. I když nakonec poslanci návrh odsouhlasí, Zeman udělá nejspíše maximum pro to, aby zákon nevešel v platnost. Zvítězí nakonec liberální hodnoty? Jaké hodnoty jsou prospěšné pro všechny?“
Protrhávání mantinelů je závodní disciplínou této doby. Přeci nebudeme zpátečničtí. Mezi tradiční mezilidské svazky po přijetí homosexuálů časem přibereme i pedofily, zoofily. Někde jsem četl, že trendem začínají být sebesvatby, tedy svatby, kde si člověk vezme sám sebe. Výborný nápad. I takovému člověku bychom mohli svěřit dítě k adopci. Má na to právo. Nakašlat na práva dítěte, hlavně že sebemilující člověk bude mít svou hračku.
Pregnantně jde vidět pokrok právě na pojmech „rodič 1“ a „rodič 2“, kde drtivě většinová společnost musí ustupovat nárokům marginální menšině, která se bez těch opičáren prostě obejde. Nepotřebuje je, protože není rodičem 1 a 2. Nejde totiž skloubit dvě spermie a vytvořit z nich dítě. Nejde vzít dvě vajíčka a bez spermie je oplodnit.
Ale zásadní jsou práva dětí. Kdo si vezme na svědomí, že malého Pepíka z dětského domova svěří do péče dvěma homosexuálům a tím ho ochudí o mateřskou náruč? Homosexuální jedinci mají práva vyšší než Pepíček? A co na to Pepíček? Zažaluje po dovršení dospělosti stát, protože jej připravil o ženský element v jeho raném životě? Svoboda končí tam, kde začíná svoboda toho druhého. Homosexuálové mají své registrované partnerství a tam by měla být konečná, protože jejich práva by neměla být, a nejsou, nad právy dětí. To už máme v Listině základních práv a svobod – děti se od společnosti těší vyšší ochraně než dospělí, protože jsou bezmocné.
Ať si v postelích dělají homosexuálové co se jim jen zlíbí, ať se po ulicích vodí za ruce, je to jejich věc. Nikdo jim v naší společnosti lásku k sobě navzájem neupírá, netrestá je. Ale v okamžiku, kdy se je společnost rozhodne zrovnoprávnit s běžnými vztahy, začíná porušovat práva dětí. Nejedná se, z mé strany, o homofobii, ale prosté konstatování skutečností.
Reakce redakce...
Tak ta je rozličná. Neb redakce Krajských listů.cz nejenže není názorově jednotná, naopak – byť malá, je názorově rozrůzněná, jak to jen jde, a navíc, názorová uniformita není vyžadována. Čili ´reakce redakce´ je eufemismus, je to reakce toho člena redakce, který je pod článkem podepsán… Tento oznam dáváme dosud pod každou reakci, aby bylo jasno jak v poledne na rovníku.
|

Vložil: Štěpán Cháb