Do mrtvých se nekope: Brutální hon na Michaela Jacksona. Sobota Pavla Přeučila
23.03.2019
Foto: HBO / repro
Popisek: Michael Jackson v dokumentu Leaving Neverland
Před nedávnem uvedený dokumentární snímek stanice HBO Leaving Neverland, prokazující prý nezpochybnitelně pedofilii zpěváka Michaela Jacksona, vyvolal na celém světě doslova šílenství. Z Jacksona se stala zrůda, kterou je nutno vymazat z historie. Z rozhlasových i televizních stanic zmizely jako mávnutím kouzelného proutku jeho skladby, pobouření autoři seriálu Simpsonovi vymazali epizodu s Jacksonem a módní značka Louis Vuitton stáhla celou kolekci modelů, jež měly být poctou Jacksonovi. Je opravdu nutné takhle okopávat mrtvoly?
Po nějakých 20 letech vyrukovali zpěvákovi někdejší dětští přátele, Wade Robson a James Safechuck s dost nechutnými podrobnostmi jejich společného sexuálního života s Jacksonem na jeho ranči Neverland. Oba projevili ve svých vzpomínkách obdivuhodnou paměť, když popisovali do nejmenších detailů, co se v posteli slavného zpěváka odehrávalo. Oba pánové, kterým je dnes 30 let, prožívali své údajné trauma v době, kdy jednomu bylo sedm a druhému deset let. Opravdu si oba tak dobře pamatují všechny detaily, o kterých vyprávějí? Já si tedy z toho, co jsem prožíval v sedmi letech, nepamatuji skoro nic.
Proč až po 20 letech?
Senzační odhalení obou mužů, zakomponované do čtyřhodinového díla HBO, přichází jako náhodou v době, kdy řádí zejména v Americe někdy až fanatická akce MeToo a pohladit na ulici malé dítě po hlavičce znamená okamžitou exkomunikaci dotyčného ze společnosti slušných lidí a jeho označení za odporného pedofila. Jacksonovi fanoušci dost oprávněně kladou otázku, proč s těmito obviněními vystoupili oba zneužívaní muži po více než 20 letech, proč zpěvákovy pedofilní praktiky neodhalili už tehdy a kdysi dokonce lhali při jednom z procesů s Jacksonem, kdy vypovídali v jeho prospěch. S vypětím všech sil jsem absolvoval onu čtyřhodinovou podívanou HBO a musím konstatovat, že oba muži na mne příliš věrohodně nepůsobili.
O mrtvých jen dobře
Pedofilie je samozřejmě odporná a měla by se trestat co nejpřísněji. Pedofilové jsou i ve vězení považováni za tu největší spodinu a spoluvězni jim to dávají řádně najevo. Nicméně se také říká, že do mrtvých se nekope, nebo také o mrtvých jen dobře. V případě Michaela Jacksona to ale zřejmě neplatí. I když mne osobně jeho hudba nijak zvlášť nebrala, je jasné, že ve své době byl a dodnes je jednou z nejvýraznějších postav populární hudby, která pop změnila od základů. Jackson se dnes bránit nemůže a jsem přesvědčen, že dokument HBO jen využil oné vlny MeToo, která zaplavuje současný svět.
Časy se mění
V žádném případě bych si nedovolil hájit pedofily, ale v dnešní společnosti se začínají na druhé straně objevovat dost silné tlaky, které se snaží pedofilii legalizovat, a dokonce ji přirovnávají k homosexualitě, protože prý nejde o nemoc, ale o přirozenou, či vrozenou povahovou vlastnost člověka. Mohli jsme to vidět i u nás, kdy se „pokrokoví“ pedofilové prezentovali jako součást veleslavného pochodu Prague Pride. Je ale také fakt, že dnešní společnost je vůči sexuálnímu zneužívání dětí daleko přísnější, než to bylo kdysi. Ještě tak do roku 1800 bylo běžnou praxí, že si dospělí muži brali sotva pubescentní dívky a v Evropě byl běžný věk dívek pro vstup do manželství 12 let. Teprve poté se v západních zemích začal tento věk zvyšovat a ustálil se na dnešních 16 – 18 rocích někdy v průběhu 20. století. Stranou ponechávám islámské země, kde jsou dětské nevěsty dodnes běžnou praxí.
Jackson byl velké dítě
Ale zpět k honu na Michaela Jacksona. O tom, že to nebyl žádný svatoušek, není pochyb, ale psychologové, kteří jeho osobnost dopodrobna studovali, se shodovali v tom, že zpěvák byl až do své smrti vlastně dítětem. Bral všechno jako hru a hrou pro něj mohly být i ony postelové hrátky s dětmi. S dospělými si nikdy moc nerozuměl a ony děti mu byly mnohem bližší. Ano, mohl se dopustit nějakých těch prasárniček, ale to neznamená, že bychom jej měli zcela vymazat z historie populární hudby. Ostatně v historii se vyskytla celá řada slavných osobností, které jsou spojovány s pedofilií.
Budeme přepisovat i literární historii?
Pokud bychom chtěli být důslední, museli bychom zničit všechny obrazy slavného italského malíře Caravaggia, který prý míval sex se svými dětskými modely. Museli bychom spálit knihy neméně slavného spisovatele, matematika a vědce Lewise Carolla, autora Alenky v říši divů a za zrcadlem, který si užíval s malými holčičkami a ve svých 31 letech miloval jedenáctiletou Alici P. Liddellovou, pro kterou také Alenku napsal. Stejně tak by musely skončit na hranici knihy Marka Twaina, autora dobrodružství Toma Sawyera a Huckelberryho Finna, protože si vytvořil jakýsi klub dospívajících dívek, které „zaučoval“ do dospělosti. Z historie by musel zmizet i Robert Stephenson Baden-Powell, zakladatel celosvětového skautského hnutí, protože měl rád nahaté chlapečky, a konec konců, čistý by asi nevyšel ani Charlie Chaplin, který se seznámil se svou druhou ženou, Litou Greyovou, když jí bylo 12 let a v 15 s ní měl jako 35letý dítě.
Jacksonovo zatracení nemá naději
Je tedy správné nynější zcela zoufalé úsilí o vymazání osobnosti Michaela Jacksona z historie populární hudby? Podle mne ne. I když jej v rádiu možná hezky dlouho neuslyšíme, má dodnes na celém světě miliony fanoušků. To se projevilo i po uvedení dokumentu Leaving Neverland obřím nárůstem prodeje jeho nahrávek. Jeho první desky jsou vyvažovány zlatem a ať už byl jakýkoliv, jeho písně patří neodmyslitelně do síně slávy. To zkrátka nikdo nevymaže.

Vložil: Pavel Přeučil