Až se vše provalí... Když čeští politici řeknou, co si opravdu myslí, je to hodně zajímavé; prý nastal čas pravdy
17.03.2019
Foto: Facebook
Popisek: Karla Šlechtová bydlí ve svém domě mezi Prahou a Kralupy nad Vltavou
Většina českých politiků se chová jako po lobotomii. Říkají jedno a to samé, chovají se, jak jim radí draze placení spin doktoři a hlasují jako automaty, i když se mají řídit především vlastním svědomím a zájmy voličů. Čas od času se však najdou výjimky a pak je o mimořádný poprask postaráno. V uplynulém týdnu svými výroky exceloval poslanec ODS Václav Klaus mladší, nicméně skandál, který vyvolal, přetrumfla bývalá ministryně obrany Karla Šlechtová.
Ta si na svém Facebooku posteskla, že je buď naprosto blbá, nebo že všichni kolem ní lžou (která varianta je ta reálnější, si nejspíše každý vyloží po svém) a pokračovala: „Asi jsem věnovala čtyři roky svého ministerského života něčemu, čemu jsem věřila a byla to jen přetvářka. V tomto neumím fungovat. A nebudu. Politika je svinstvo a hnus. Jsem ráda a NIC bych neudělala jinak. Děvkou/ovcí nikoho v politice fakt nebudu.“ Nakonec ještě uvedla, že je pyšná na vše, co kdy udělala, a že se těší, až se vše jednou provalí.
Tuto fotku použila Karla Šlechtová ke svému velmi rozhněvanému postu na Facebooku. Snímek je pro ni typický, všude se usmívá a na většině fotek je s ní její Rambohafík (tedy, oni jsou ti pudlové ve skutečnosti dva...)
Až se vše provalí?
Její zpověď by byla obdivuhodná, kdyby tak učinila kdykoliv jindy, než nyní. Většina komentátorů se totiž shoduje na tom, že Šlechtová dala průchod svým emocím, poté co zjistila, že se nedostala na kandidátku hnutí ANO do evropského parlamentu. Snad jen naivní člověk si mohl myslet, že by tak učinila předtím, tedy v době, kdy ještě měla nějakou šanci se na vysněné kandidátce ocitnout. Šlechtová se tak bohužel zařadila mezi mnoho jiných politiků, co navenek delší dobu projevovali svoji poslušnost, ale svoji vzpouru dali najevo, až když byli odstaveni na druhou kolej. Za pozornost stojí také tajuplné finále jejího vzkazu, tedy, že se těší na to, až se vše provalí. Lze jen spekulovat o tom, zda čeká na výsledky nějakého svého trestního oznámení a tajně doufá, že je policie a státní zástupci nezametou pod stůl, nebo zda jde pouze o výhrůžku mezi řádky: ´dávejte si na mě pozor, já toho vím hodně´. Faktem ale je, že Šlechtová leccos podezřelého již signalizovala dříve. Nicméně, je divné, že s pocitem, že politika je svinstvo a hnus, chtěla kandidovat do Evropského parlamentu. Nebo si snad naivně myslí, že to je sněm čistých, ušlechtilých lidí?
Pro koryto vše?
Nelze se proto příliš divit, že se Šlechtová jak v médiích, tak na svém FB setkala většinou s negativními reakcemi. Lidé ji vzkazují, že je pro koryto schopná učinit vše, a že se nemá divit tomu, jak dopadla, když se spojila s tak ryzím zlem jako je STBák Bureš. „Slušní lidé nelezou do ANO,“ vyčítá jí Václav. A následují další a další výčitky. Tom se jí například ptá: „Karlo, zajímalo by mě, jak teď koukáte na dobu předešlou, kdy jste bezmezně obdivovala a opěvovala agenta Bureše, když likvidoval, koho zrovna potřeboval zlikvidovat, a to úplně stejnou metodou, jakou teď likviduje vás? Pořád vám přijde dotační podvod 50 mega v pořádku? O kolik peněz že se jednalo za ty VIP salonky? Vyjádřil Vám z těch ANOsoudruhů někdo podporu? “
Jak to chodí v ANO?
Ke cti Karly Šlechtové je nutné přičíst, že na tento nepříjemný příspěvek osobně zareagovala a přiznala, že jí podporu nikdo ze spolustraníků nevyjádřil. Prozradila přitom další indicie, jak to v ANO chodilo. Podle ní byla kauza s VIP salonky vyumělkovaná kampaň Lidových novin a když na ni nic nenašli ani v soukromí, ani jinak, museli si něco vymyslet (je fakt, že šlo o dost marginální záležitost). Tvrdí ale, že několika věcem důvěřovala a má pocit, že byla před parlamentními volbami zneužita coby důvěryhodná osoba a poté odkopnuta. A opět signalizuje: „Osobně bych byla ráda, kdyby vyšla najevo celá pravda a jsem připravena ji sdělit. Je čas.“ Lze se ovšem jen domýšlet, zda má na mysli pravdu o stranických praktikách, jejímu někdejšímu guru či o armádě. Uvidíme.
Vložil: Adéla Hofmanová