Mediální jančení nad změnou k lepšímu pro lidi v exekuci? Jde o pouhé dvě stovky měsíčně. Pojďme ale krok za krokem
11.03.2019
Foto: Hans Štembera
Popisek: Exekuce, ilustrační foto
Snad ve všech sdělovacích prostředcích se v uplynulých týdnech objevily zprávy o tom, jak se konečně předlužení lidi v insolvenci (v osobním bankrotu) mohou radovat, protože stát jim poskytl možnost si polepšit. Čte se to sice dobře, nicméně praxe a realita pro ty, kterých se to týká, je méně oslnivá. Tleskat úspěchu v řešení tohoto složitého problému zatím není důvod.
Ve skutečnosti totiž velká slova a oslavující články hlásající v oblasti oddlužení něco zlomového, znamená pro dlužníka, kterému povolil tento krok soud, přilepšení o 200 korun měsíčně. To jsou peníze, které mu zůstanou po odečtení měsíčních splátek dluhu navíc, oproti loňskému roku.
Vzhledem k navýšení cen energií, ke zvýšení měsíčních záloh a pozvolnému - pro lidi, mimo finanční tíseň nenápadnému - navyšování cen všeho jiného zboží, si opravdu člověk v osobním bankrotu nepolepší. Lakonicky by se dalo říci, že radost a změna určitě nepokrývá to, co média hlásala od přelomu roku do světa.
Většina ekonomicky zaměřených médií tak rozebrala v uplynulých měsících detailněji to, co je skutečně v této oblasti nového. Uvádí, že vlivem růstu normativních nákladů na bydlení zůstane osobě v insolvenci v roce 2019 z původních 6 225,33 Kč nově 6 428,67 Kč. Jedná se o zvednutí takzvané nezabavitelné částky – což je jediný obnos, který si dlužník má právo ponechat. Zůstane mu v případě, že jsou jeho dluhy tvořené takzvanými přednostními pohledávkami – do nich patří zejména pohledávky vůči státu. Pokud z těchto pohledávek jeho dluhy nevznikly, z výplaty či jakéhokoli jiného přijmu zůstalo takovému člověku do prosince 2018 celkem 9 338 Kč, nyní to je 9 643 Kč, jak píše portál www.insolvencnizona.cz.
Osobní bankrot – jediná cesta jak zkrotit dluhy (a exekutory)
O exekucích se píše v Česku dlouho, změny k lepšímu však na obzoru stále nejsou. Pokud k nějaké dojde, také se o tom napíší tisíce řádků a stohů papírů, v reálu však člověku v exekuci nic skutečně nadějného za řadu let česká legislativa a justice nepřinesla. A to i přesto, že většina dlužníků své dluhy splatit chtěla a mnohdy dlouhá léta pracovala na tom, aby je uhradila. Jelikož se však stal z exekucí obrovský a neprůhledný byznys, na kterém se živilo mnoho lidí, zbavit se dluhů (a to nejčastěji původně nízkých a rozhodně ne složených z půjček na dovolené či vánoční dárky, jak se často a s oblibou prezentuje) se stalo téměř nemožné.
Jedinou záchranou, pokud dlužník splní poměrně přísné požadavky a soud je schválí, je osobní bankrot nebo také insolvence. Základními kritérii pro to, aby vůbec bylo možné soud požádat, jsou tato. Dlužníkovy dluhy alespoň u dvou, či více věřitelů; musí být zjevné, že své dluhy není schopný po delší dobu splácet, ale zároveň musí dlužník předložit soudu to, že je a bude schopný v následujících letech pracovat a dluhy splácet. Jde o formu oddlužení v insolvenčním řízení, které je řešením pro dlužníka, který je se splátkami v prodlení již několik měsíců bez vidiny zlepšení nebo některé z jeho dluhů přerostly do fáze exekuce.
Žadatel o osobní bankrot musí navíc dokázat, že v následujících 5 letech splatí alespoň 30 procent z celkové výše svého dluhu. Do té se vedle samotné dlužné částky počítají také úroky a poplatky, které dlužníkovi před vyhlášením osobního bankrotu vznikly. Vedle různých smluvních pokut mezi ně patří například soudní výlohy nebo náklady na exekutora.
Jak udělat první krok na trnitou a mnoholetou cestu?
Ten, kdo je okolnostmi donucený o oddlužení usilovat, musí vědět, že celý proces začíná vypracováním a podáním příslušného návrhu, který musí obsahovat osobní údaje dlužníka či jeho zákonného zástupce, navrhovaný způsob oddlužení (tedy zda oddlužení proběhne pomocí splátkového kalendáře či zpeněžením majetku). Obsahuje též informace o dosud nabytých dluzích, údaje o všech dlužníkových příjmech za poslední 3 roky, očekávané příjmy dlužníka v následujících 5 letech nebo informace o dřívějších insolvenčních nebo obdobných řízeních.
Návrh musí ve spolupráci s dlužníkem připravit a podat některý z akreditovaných odborníků, tedy zástupce právnických profesí jako je advokát, notář, insolvenční správce, případně exekutor, a dále neziskové a veřejně prospěšné organizace, které mají potřebnou státní akreditaci. Je nutné počítat s tím, že za návrh bude třeba zaplatit.
Částka, kterou dlužníci zpracovatelům za přípravu návrhu zaplatí, je stanovena na 4 000 Kč v případě oddlužení jednotlivce, u návrhu na společné oddlužení manželů pak maximálně 6 000 korun. Tyto částky se však platí pouze v případech, kdy návrh zpracovává advokát, notář, insolvenční správce či exekutor. Možnost je též požádat o pomoc akreditované neziskové a veřejně prospěšné organizace. Pamatovat je potřeba i na to, že měsíční odměna pro insolvenčního správce v průběhu celého řízení (tedy cca 5 let) je 1 089 Kč měsíčně.
Podáním návrhu přitom ještě není zaručené, že bude dlužníkovi vyhověno. Samotné insolvenční řízení je zahájeno až poté, co zpracovatel podá návrh k příslušnému krajskému soudu a ten jej schválí. Při řádném splácení je celý proces završen smazáním všech v minulosti nabytých dluhů.
Život na minimu
Výše srážek se odvíjí od hodnoty tzv. životního minima a normativních nákladů na bydlení a dále od počtu dlužníkem vyživovaných osob a výše jeho příjmů. Do příjmů dlužníka se počítá nejen jeho mzda nebo příjmy z živnostenské činnosti, ale také například starobní důchod, invalidní důchod, nemocenská nebo i jednorázový finanční dar či dědictví. Výši příjmů je přitom dlužník povinen každých 6 měsíců dokládat insolvenčnímu správci.
Insolvenční zákon v roce 2019 po schválených změnách
Poslanecká sněmovna 22. ledna 2019 schválila novelu insolvenčního zákona ve verzi, kterou poslanci odsouhlasili již v říjnu 2018. Byly v ní odmítnuté senátní úpravy, které měly umožnit insolvenci všem lidem bez rozdílu výše jejich dluhů a příjmů. Je to zatím ale právě ta změna, která vyvolávala v řadě médií oslavné ovace.
Pozitivní na ní je, že rychlejší oddlužení bude umožněno těm, kteří dokážou splatit věřitelům za tři roky nejméně 60 procent svých dluhů. V pomalejší variantě by měli dlužníci nadále uhradit za pět let aspoň 30 procent z celkové dlužné částky. Pokud to nesplní a splatili by méně, o škrtnutí jejich zbývajících dluhů by následně rozhodoval soud. Ten by musel v takových případech posoudit, zda se dlužník o splacení dluhů pod dohledem insolvenčního správce dostatečně snažil a vynaložil veškeré úsilí k uspokojení svých věřitelů. Snaha může být prokázána například hledáním zaměstnání nebo „nespadnutím“ do šedé ekonomiky, kdy by dlužník pracoval „načerno“.
Důležité je mít na vědomí také to, že pokud dlužník přes veškerou doložitelnou snahu nedokáže splatit 30 procent dluhů během stanovených pěti let, nemusí soud o prominutí dluhů rozhodnout ve prospěch dlužníka. Může se stát, že ačkoli bude pět let žít s minimem finančních prostředků a splácet dluhy, soud definitivní oddlužení zamítne. A opět přijde exekuce.
Šance pro důchodce a invalidy
Z informací, které přinesla ČTK, snazší oddlužení budou mít podle této novely zákona starobní důchodci a invalidé druhého a třetího stupně. I oni budou moci dosáhnout oddlužení už za tři roky. Ovšem tuto variantu si mohou vybrat jen jednou.
Prezident Miloš Zeman insolvenční novelu podepsal 30. ledna 2019. Novela bude účinná od čtvrtého měsíce potom, co vyjde ve Sbírce zákonů, tedy zřejmě od 1. června 2019. Insolvence zahájené do účinnosti novely budou probíhat podle starých pravidel. Revoluce v oddlužení se tak zatím nekonala.
„Dá se očekávat, že se téma oddlužení otevře v horizontu zhruba tří až čtyř let znovu. V případě, že Evropská komise schválí směrnici o restrukturalizačních rámcích, budou se členské země EU zabývat povinností odpouštět dluhy alespoň fyzickým osobám podnikajícím. Ale divil bych se, kdyby zůstalo jen u nich a na běžného spotřebitele by nedošlo,“ domnívá se Tomáš Valášek, výkonný ředitel Insolvence 2008 a.s.
V jaké podobě se však zákon bude vyvíjet, je velkou neznámou. Vláda původně navrhovala tři varianty oddlužení. První předpokládala splacení poloviny dluhů během tří let, druhá 30 procent během pěti let. Ta poslední počítala s tím, že oddlužení by nastalo po sedmi letech, aniž by dlužník musel splatit jen jedinou korunu.
Vložil: Karolína Zamlýnská