Čertovy hlavy, u kterých máte neodbytný pocit, že vás už už spolknou. Český poutník
10.03.2019
Foto: René Flášar
Popisek: Čertovy hlavy
FOTOGALERIE Tam, kde jsme včera skončili, budeme dnes pokračovat. Čeká nás výlet po kokořínských stopách proslulého sochaře Václava Levého. V minulém putování jsme se seznámili s jeho dílem vytesaným do jeskyně Klácelka. Dnes se vydáme do okolí obce Želízy, abychom navštívili některá z dalších děl tohoto umělce. Čekají na nás například skalní reliéfy Harfenice, Had nebo Čertovy hlavy.
Od jeskyně Klácelka pokračujeme po modré značce k dominantě zdejšího okolí, poněkud hrůzostrašně znějícím Čertovým hlavám. Do pískovcového masivu je zde sochař Václav Levý vytesal v letech 1841 až 1846. Jde o reliéfy dvou obřích čertovských hlav, které jsou vysoké kolem 9 metrů. Z hlediska rozměrů se jedná v českých poměrech o zcela unikátní dílo.
Adrenalinové Čertovy hlavy
Čertovy hlavy chodí obdivovat nejen turisté z celé republiky i zahraničí, ale je také vyhledávaným místem pro milovníky adrenalinových her. V době naší návštěvy zde právě tříčlenná rodinka provozovala jakousi vojenskou hru. Naštěstí jen s plastovými pistolemi. Modrá značka nás dále provádí obcí Želízy až na její konec, kde si „přeskočíme“ na značku žlutou. Ta nás následně opět zavádí do hlubokých lesů plných skalních útvarů. Na mnohých z nich zanechal sochař Václav Levý svůj nesmazatelný otisk.
Dívka s harfou – Harfenice
Zastavujeme se například u jeskyně Harfenice, která dostala své jméno podle dívky s harfou sedící vedle monumentálních reliéfních hlav. Soubor dále obsahuje pět monumentálních hlav a jeskyni s hlavami sfing na portále. Bohužel Harfenice se vlivem času a částečně i nevhodnému chování návštěvníků poněkud rozpadla a člověk musí mít značnou dávku fantazie, aby si dokázal představit, jak kdysi vypadala. Struny malé harfy jsou ale stále poznatelné.
Sfinga a had
Další kroky nás zavádí ke skalnímu reliéfu Sfinga, za kterým je vyšlapaná cestička k dalším, zatím nepojmenovaným skalním útvarům. Vystoupáme na jeden z nich a před námi se otevírá romantický pohled do zdejší krajiny. A jak zjišťujeme ze svíčkového srdce, nejsme jediní, kteří toto místo objevili a byli z něho unešení.
Vracíme se na žlutou značku a po chvíli stojíme před skalním reliéfem hada. V okolí je rozeseto dalších mnoho skalních útvarů, na nichž zanechal Václav Levý svůj podpis. Rozprcháváme se proto mezi stromy, abychom jich zaznamenali co možná nejvíc. Nakonec se u reliéfu hada opět napojujeme na modrou značku, která nás po třech kilometrech přivádí do centra Liběchova.
Setkal se sochař s UFO?
Když se tak pohybujeme kolem více jak 150 let starých originálních skalních soch, napadá mě otázka, kdo vlastně byl Václav Levý a kde hledal inspiraci. Na internetu se v několika diskuzích objevuje zmínka, že ho k některým z výtvorů mohlo inspirovat setkání s UFO nebo jiný silný zážitek ze setkání s jinými světy. Nicméně v oficiálních životopisech a informacích, není o takovéto možnosti žádný záznam.
Ze životopisu sochaře
Václav Levý se narodil 14. září 1820 v Nebřezinách u Plas na Plzeňsku a zemřel 30. dubna 1870 v Praze. Je považován za zakladatele moderního českého sochařství. Jeho nejznámějším žákem byl Josef Myslbek. A jak se dostal Václav Levý k Liběchovu a zdejším lesům? Při studiu v Drážďanech se náhodně setkal s mecenášem umění, velkostatkářem Antonínem Veithem. V roce 1844 vstoupil do jeho služeb jako kuchař na zámku v Liběchově u Mělníka. Jeho sochařský talent nezůstal utajen před řadou hostů z uměleckých kruhů, kteří velkostatkáře navštěvovali. Na začátku roku 1845 na podnět Veithova knihovníka, brněnského augustiniána profesora Františka Matouše Klácela, vytvořil reliéfní výzdobu Klácelky v lese na stráni nad Liběchovem.
Úspěšné provedení Klácelky podnítilo Veitha, aby jej na konci roku 1845 poslal na studia do Mnichova. Zde se vyškolil v klasicistním akademismu a již po roce se stal korektorem v Schwanthalerově škole. Sám Schwanthaler jej považoval za svého nejlepšího žáka. Koncem roku 1849 se Václav Levý vrací do Liběchova, kde v roce 1850 dokončil výzdobu Klácelky – tentokráte tesal národní motivy z českých dějin – Blaník – Jana Žižku a další. Posléze se pouští i do dalších skalních reliéfu v okolních lesích…

Reportáž vznikla ve spolupráci se Středočeským krajem.
Vložil: René Flášar