Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Ode zdi ke zdi s motýlem Emmanuelem, který zase ztratil klobouk. Komentář Štěpána Chába

komentář 07.03.2019
Ode zdi ke zdi s motýlem Emmanuelem, který zase ztratil klobouk. Komentář Štěpána Chába

Foto: Facebook

Popisek: Emmanuel Macron jako prezident tatíček

Francouzský prezident Emmanuel Macron napsal otevřený dopis všem Evropanům. Jeho náplní byl patos, trocha té snahy chytit na lep i druhou stranu názorového spektra a dokonalé ignorování skutečností, které Macron už svým politickým jednáním mnohokrát prokázal. Jeho otevřený dopis je spíš otevřenou výzvou se proti jeho slovům a plánům vzepřít, než v sobě vzedmout vlnu hrdého evropanství.

„Za několik týdnů proběhnou evropské volby, které budou rozhodující pro budoucnost našeho světadílu,“ píše Macron a dává tím najevo, že půlky má stažené dostatečně, protože ví, i ve své nadoblačné existenci, že lidé jednotlivých států Evropské unie jsou nazuření, a tak hrozí, že Evropský parlament skutečně ovládnou rejdy „nacionalistických“ politiků, kteří budou chtít unii jako takovou reformovat hezky od podlahy, nikoliv jen za použití kosmetiky, jak to dělá klaka kolem Merkelové a Macrona.

Nacionalismus

„Uzavírat se do nacionalismu nic nepřináší; znamená to odmítat to, co existuje, ale nic jiného nenabízet. A tato past ohrožuje celou Evropu: ti, kdo využívají zloby, dávají za pomoci nepravdivých informací zcela protikladné sliby,“ Je nesmírně jednoduché spojit opozici s nacionalismem, který přímo odkazuje na Hitlerovu Třetí říši, ale Macron nebere vůbec v potaz, že mnozí lidé cítí, že Evropská unie se posunula do oblastí, kde už nemá co dělat. Málokterý z „nacionalistů“ touží po tom, aby se rozpadla Evropská unie, většina jich touží po tom, aby se změnila, aby přestala diktovat a nutit jednotlivým státům pod hrozbou sankcí tu politiku, kterou většina prostě nechce.

„Tváří v tvář těmto manipulacím musíme zůstat neochvějní. Hrdí a jasnozřiví,“ píše o „nacionalistech“ Macron a tak nějak nedokáže pochopit, že opozice s opačným názorem není manipulativní, jen vyznává jiný pohled na věc (jistě, u všech směrů politiky je přítomna manipulace, však si stačí přečíst i Macronův dopis a příklad máme hned před očima). Stejně tak jsme zůstávali neochvějní při bránění Sovětského svazu. Mám pocit, že v okamžiku, kdy začne politik vyzývat k neochvějnosti, něco zásadního se podělalo. Neochvějnost tak nějak vzbuzuje v člověku pocit, že by se měl sbalit a emigrovat za hranice.

Řečnické otázky… a odpovědi

„Která země může jednat sama tváří v tvář agresivním strategiím velmocí?“ Ptá se Macron a ano, má pravdu, ani my se nemůžeme příliš bránit uvnitř Evropské unie. Tvrdí nám, že můžeme zasahovat do rozhodnutích. A skutečně nás někdo bere vážně? „Kdo může tvrdit, že je sám svrchovaný vůči gigantům v oboru digitálních technologií?“ Nikdo, ani Evropská unie. „Jak bychom odolávali krizím finančního kapitalismu bez eura, které dává sílu celé Unii?“ Příklad blahodárnosti eura zažilo a zažívá Řecko, Itálie, Španělsko a nejsou nadšení. Vždyť euro v Řecku tu krizi samo vyvolalo. A jen za velkého úsilí nespustilo i krizi v Itálii a Španělsku. Tak nevím.

„Evropa, to jsou také tisíce každodenních projektů, které změnily tvář našeho území, je to zmodernizované gymnázium, postavená silnice, rychlý přístup k internetu, kterého jsme se konečně dočkali,“ řeční dál Macron a zase vedle. Gymnázia by se renovovala i bez Evropské unie, silnice bychom stavěli, internet bychom také měli. I ten rychlý. Macron chce vyvolat v lidech pocit, že bez toho, aby unie většině členských států odebírala horentní sumy z jejich rozpočtů, by přestaly mít na vlastní provoz. Kde to přesvědčení vzal? Děsivá logika – vezmeme vám peníze, a proto máte víc peněz na opravy. Cože? Ona Evropská unie jako taková skutečně negeneruje peníze. Ty jen odebírá z členských států. A to měrou skutečně vrchovatou. A jen tak na okraj – ona by ta spolupráce států Evropy probíhala i bez kleští současné Evropské unie. Ona totiž probíhala, ve verzi Evropské unie minulosti. A k té by se „nacionalisté“ rádi proreformovali zpátky. Ke spolupráci, nikoliv k poslušnosti.

Svoboda potírat opozici

„Navrhuji vytvořit Evropskou agenturu pro ochranu demokracie, jež by každému členskému státu dala k dispozici evropské odborníky, kteří by jejich volební proces chránili proti kybernetickým útokům a manipulacím,“ zasnil se Macron nad budoucností a co tím pověděl? Některé druhy vašich demokracií se nám nelíbí, jdou proti Evropské unii. No ano, stále ještě lze nesouhlasit. Lidé volí podle toho, jaké výsledky dosavadní politici ukazují. A ten strach Macrona je opodstatněný – lidé s politikou EU spokojeni nejsou a chtějí reformu. Změnu. K lepšímu, ne k horšímu. Opozice není nacionalistická, unijní politika je do této polohy jen neustále posouvá.

„Na základě evropských pravidel nesmíme připustit jakékoli projevy nenávisti a násilí na internetu, neboť úcta k jednotlivci je základem naší civilizace založené na důstojnosti,“ pokračuje Macron své vyprávění o svobodě a zase, zkušenosti mluví o opaku. Za nenávist se v pojetí Evropské unie začíná považovat opoziční názor, nesouhlas, dokonce už i humor. Jistě nekorektní humor, ale humor, nadsázka.

Migrace a hranice

„Hranice představují svobodu postavenou na bezpečnosti. Proto musíme přehodnotit schengenský prostor: všichni, kdo se na něm chtějí podílet, musí splnit podmínku odpovědnosti (důsledná kontrola hranic) a solidarity (stejná azylová politika, stejná pravidla pro přijímání a odmítání žadatelů). Společná pohraniční policie a evropský azylový úřad, přísné kontrolní povinnosti, evropská solidarita,“ píše Macron. Má to vůbec smysl komentovat? Očividná hrozba státům, které se nechtějí otevřít migraci, další verze vynucování kvót, zbavení možnosti jednotlivým státům chránit své hranice. Ta nadoblačná nepoučitelnost Macrona je obludná.

Řešení dle Macrona

V závěru pak Macron přišel s geniálním řešením všech nesnází Evropské unie: „Uspořádejme před koncem tohoto roku spolu s představiteli evropských orgánů a států Konferenci pro Evropu s cílem navrhnout veškeré nezbytné změny našeho politického projektu, a to bez jakýchkoli tabu, i za cenu změny smluv.“ Tak, bude konference. Výborně, konference vyřeší všechno.

Resumé

Emmanuel Macron si od svého vlastního ´Prchala´ nechal napsat neskutečně impotentní text, který vlastně neříká vůbec nic. Takové milé patetické nic, které nereflektuje skutečné problémy projektu Evropské unie a skutečné příčiny hněvu obyvatel členských států. A to si můžeme ověřit i na problémech samotné Francie, kde Macron namísto politického jednání nechává střílet gumové projektily do protestujících Žlutých vest. Musíme být silní, neochvějní, jasnozřiví. Jo, jasně. Co se tím řeší? Následuje dopis Emmanuela Macrona v plném znění.

 

Občané Evropy,

Pokud si dnes dovoluji obrátit se přímo k vám, nečiním tak pouze ve jménu dějin a hodnot, které nás spojují. Ale proto, že situace je naléhavá. Za několik týdnů proběhnou evropské volby, které budou rozhodující pro budoucnost našeho světadílu.

Ještě nikdy od druhé světové války nebyla Evropa tak potřebná. A přitom ještě nikdy nebyla Evropa v takovém ohrožení.

Jeho symbolem se stal brexit. Symbolem krize Evropy, která nedokázala reagovat na potřebu národů domoci se ochrany ve vztahu k velkým otřesům současného světa. A také symbolem evropské pasti. Pastí není příslušnost k Evropské unii; ale je to lež a neodpovědnost, které ji mohou zničit. Kdo řekl Britům pravdu o jejich budoucnosti po brexitu? Kdo s nimi hovořil o ztrátě přístupu k evropskému trhu? Kdo připomněl rizika pro mír v Irsku po návratu k hranicím minulosti? Uzavírat se do nacionalismu nic nepřináší; znamená to odmítat to, co existuje, ale nic jiného nenabízet. A tato past ohrožuje celou Evropu: ti, kdo využívají zloby, dávají za pomoci nepravdivých informací zcela protikladné sliby.

Tváří v tvář těmto manipulacím musíme zůstat neochvějní. Hrdí a jasnozřiví. V prvé řadě musíme říci, co je to Evropa. Jde o historický úspěch: usmíření zpustošeného světadílu díky nevídanému projektu míru, prosperity a svobody. A tento projekt nás dodnes nadále chrání: která země může jednat sama tváří v tvář agresivním strategiím velmocí? Kdo může tvrdit, že je sám svrchovaný vůči gigantům v oboru digitálních technologií? Jak bychom odolávali krizím finančního kapitalismu bez eura, které dává sílu celé Unii? Evropa, to jsou také tisíce každodenních projektů, které změnily tvář našeho území, je to zmodernizované gymnázium, postavená silnice, rychlý přístup k internetu, kterého jsme se konečně dočkali. Tento boj je každodenním závazkem, protože Evropa stejně jako mír nejsou nikdy dosaženy s konečnou platností. Tento boj vedu jménem Francie a bez ustání, abych pomohl Evropě na cestě vpřed a hájil její model. Prokázali jsme, že to, o čem nám tvrdili, že je to nedostižné, vytvoření evropské obrany nebo ochrana sociálních práv, jsou reálnou možností.

​​​​Ale je třeba udělat ještě více a rychleji. Existuje i jiná past, a tou je status quo a rezignace. Tváří v tvář velkým otřesům světa nám občané velmi často říkají : „Kde je Evropa? Co dělá Evropa?“ V jejich očích se stala trhem bez duše. Evropa však není jen trh, je to projekt. Trh je užitečný, ale nesmíme kvůli němu zapomenout na nezbytnost hranic, které chrání, a hodnot, které sjednocují. Nacionalisté se mýlí, když tvrdí, že hájí naši identitu odchodem z Evropy; neboť je to evropská civilizace, která nás spojuje, osvobozuje a chrání. Ovšem ti, kdo by nechtěli nic měnit, se také mýlí, neboť popírají strach, který se šíří mezi našimi národy, pochybnosti, které podrývají naše demokratické režimy. Nacházíme se v rozhodujícím okamžiku pro náš světadíl; v okamžiku, kdy musíme kolektivně vytvářet novou politiku, kulturu, tvářnost naší civilizace v měnícím se světě. Je to okamžik evropské obrody. Odolejme pokušení dát se na ústup a nechat se rozdělit; navrhuji vám, abychom společně zakotvili obrodu na třech ambicích, kterými jsou svoboda, ochrana a pokrok.

Hájit naši svobodu

Evropský model spočívá na lidské svobodě, názorové různorodosti, tvůrčím přístupu. Naší první svobodou je svoboda demokratická, svoboda zvolit si ty, kdo nám budou vládnout, a učinit tak ve volbách v nichž zahraniční mocnosti pravidelně usilují o získání vlivu na naše hlasování. Navrhuji vytvořit Evropskou agenturu pro ochranu demokracie, jež by každému členskému státu dala k dispozici evropské odborníky, kteří by jejich volební proces chránili proti kybernetickým útokům a manipulacím. Ve stejném duchu nezávislosti musíme také zakázat financování evropských politických stran cizími mocnostmi. Na základě evropských pravidel nesmíme připustit jakékoli projevy nenávisti a násilí na internetu, neboť úcta k jednotlivci je základem naší civilizace založené na důstojnosti.

Chránit náš světadíl

​​​​​​​Evropská unie, založená na vnitřním smíru, zapomněla sledovat realitu tohoto světa. Žádné společenství však nevytvoří pocit sounáležitosti, pokud nevymezí prostor, v němž poskytuje ochranu. Hranice představují svobodu postavenou na bezpečnosti. Proto musíme přehodnotit schengenský prostor: všichni, kdo se na něm chtějí podílet, musí splnit podmínku odpovědnosti (důsledná kontrola hranic) a solidarity (stejná azylová politika, stejná pravidla pro přijímání a odmítání žadatelů). Společná pohraniční policie a evropský azylový úřad, přísné kontrolní povinnosti, evropská solidarita, k níž přispívá každá země pod dohledem Evropské rady pro vnitřní bezpečnost: tváří v tvář migracím věřím v Evropu, která chrání jak své hodnoty, tak své hranice.

Stejné požadavky se musí uplatnit na obranu. V posledních dvou letech bylo dosaženo výrazného pokroku, ale je třeba udat jasný směr; naše nezbytné povinnosti by měla stanovit smlouva o obraně a bezpečnosti, ve spojení s NATO a našimi evropskými spojenci: zvýšení vojenských výdajů, aktivovaná doložka o společné obraně, Rada evropské bezpečnosti, do které by při přípravě našich kolektivních rozhodnutí bylo zapojeno Spojené království.

Naše hranice musí také zajistit spravedlivou hospodářskou soutěž. Která velmoc na světě by byla ochotna pokračovat v obchodování s těmi, kdo nerespektují žádné z jejích pravidel? Nemůžeme si nechat všechno líbit a mlčet. Musíme reformovat naši politiku hospodářské soutěže, na nových základech postavit naši obchodní politiku: postihovat nebo zakázat v Evropě činnost podniků, které narušují naše strategické zájmy a naše hlavní hodnoty, jako jsou normy pro životní prostředí či ochranu údajů, a spravedlivé daňové odvody; a také zajistit, že v oblasti průmyslu a při veřejných zakázkách bude dodržována evropská preference, jako to dělají naši američtí nebo čínští konkurenti.

Navázat opět na ducha pokroku

Evropa není druhořadá mocnost. Celá Evropa je předvojem, vždy dokázala definovat normy pokroku. Proto se musí zaměřit spíše na projekt konvergence než konkurence: Evropa, kde vzniklo sociální zabezpečení, musí pro všechny pracovníky, od východu na západ, ze severu na jih, vytvořit sociální štít, který jim zaručí stejnou odměnu na jednom pracovišti a evropskou minimální mzdu, přizpůsobenou situaci každé země a každoročně kolektivně vyjednávanou.

Znovu nalézt ducha pokroku také znamená postavit se do čela ekologického boje. Budeme se moci podívat našim dětem do očí, pokud se nám nepodaří vypořádat náš klimatický dluh? Evropská unie musí stanovit, jaké jsou její ambice - bezuhlíkové technologie v roce 2050, o polovinu snížené používání pesticidů v roce 2025 – a svou politiku přizpůsobit tomuto požadavku: Evropská banka pro klima umožňující financovat ekologický přechod; evropská jednotka pro hygienickou bezpečnost pro posílení kontroly našich potravin; nezávislé vědecké hodnocení látek nebezpečných pro životní prostředí a zdraví proti hrozbě lobbování... Tímto zásadním požadavkem se musí řídit veškeré naše počínání: od Centrální banky po Evropskou komisi, od evropského rozpočtu po investiční plán pro Evropu, všechny naše instituce se musí ve své činnosti zabývat otázkou klimatu.

Pokrok a svoboda znamenají moci žít z plodů své práce: Evropa musí předjímat, aby mohla vytvářet pracovní místa. Proto musí nejen regulovat gigantické digitální firmy tím, že zavede evropský dohled nad velkými platformami (urychlené postihy narušení hospodářské soutěže, transparentnost jejich algoritmů...), ale také financovat inovace díky tomu, že nová Evropská rada pro inovace bude obhospodařovat rozpočet srovnatelný s rozpočtem Spojených států, aby se postavila do čela nových průlomových technologií, k nimž patří třeba umělá inteligence.

Evropa, která si dělá plány na své budoucí místo v Evropě, se musí obrátit k Africe, s níž musíme uzavřít pakt o budoucnosti. Potvrdit společný osud, podporovat její rozvoj ambiciózně, ale nikoli defenzivně: investice, partnerské vztahy mezi vysokými školami, vzdělávání mladých dívek…

Svoboda, ochrana, pokrok. To jsou pilíře, na kterých musíme vybudovat evropskou obrodu. Nemůžeme dovolit nacionalistům, kteří nenabízejí žádné řešení, aby využili zloby národů. Nemůžeme být náměsíčníky ochablé Evropy. Nemůžeme zůstat u rutiny a zaříkávání. Evropský humanismus vyžaduje konkrétní kroky. Všude se občané domáhají možnosti podílet se na změnách. Uspořádejme před koncem tohoto roku spolu s představiteli evropských orgánů a států Konferenci pro Evropu s cílem navrhnout veškeré nezbytné změny našeho politického projektu, a to bez jakýchkoli tabu, i za cenu změny smluv. Této konference by se nutně účastnily panely občanů, probíhala by slyšení akademiků, sociálních partnerů, představitelů náboženských a duchovních institucí. Určila by se na ní cestovní mapa pro Evropskou unii, která by tyto významné priority přetavila do konkrétních kroků. Nebudeme spolu vždy souhlasit, je však lepší strnulá Evropa anebo Evropa, která občas nepostupuje kupředu stejným tempem, a přitom zůstává otevřená pro všechny?

V takové Evropě se národy skutečně znovu ujmou vlády nad svým osudem; v takové Evropě, tím jsem si jist, nalezne své jasné místo Spojené království.

​​​​​​​Občané Evropy, slepá ulička brexitu je poučením pro všechny. Vymaňme se z této pasti, dejme smysl nadcházejícím volbám a našemu projektu. Je na vás, abyste rozhodli, zda Evropa a hodnoty pokroku, které v sobě nese, mají být něčím víc než jen odbočkou v dějinách. To je volba, kterou vám nabízím, abychom společně narýsovali cestu evropské obrody.

Emmanuel Macron

 

QRcode

Vložil: Štěpán Cháb