Kryl jako věčný kverulant a bolševik, i tak o něm mluvili ´Havlovi přisluhovači´. Přečetli jsme
05.03.2019
Foto: Supraphon / Ivan Malý
Popisek: V březnu 2014 vydal Supraphon 2CD s nikdy nezveřejněnou nahrávkou koncertu z Mnichova roku 1982, kterým Kryl podpořil polské hnutí Solidarita. Pod prostým názvem Solidarita tento archivní objev nabídl celkem 22 písní s vůbec poprvé vydanými Krylovými českými, polskými i německými verzemi jeho songů
Uběhlo čtvrt století od předčasného úmrtí Karla Kryla, člověka, který byl svědomím a hlasem národa. Hlasem často velmi nepříjemným ve smyslu sdělení. Prožil podstatnou část života v exilu a i přesto, že se po revoluci s velkou slávou vrátil, mnozí lidé jej začali odmítat, protože nepřestal kritizovat a poukazovat na nesrovnalosti v té naší demokracii, kterou jsme si vedli po svém. Vojtěch Klimt je autorem jeho nejpodrobnější biografie a zároveň jeho, dá se snad říct a nesplést se, obdivovatelem. A právě s Vojtěchem Klimtem přinesl rozhovor Deník N.
Vojtěch Klimt se s Krylem potkal hned po revoluci. V té době Klimt oslavil teprve sedmnácté narozeniny. Přesto ho Kryl vzal pod svá křídla do diskuzí, do hospody, na koncerty a podobně. „Jako jeho obdivovatel jsem k němu měl vzhledem k věkovému rozdílu na začátku velkou úctu. Postupně jsem střízlivěl a občas jsem na něj byl i protivnej, s odstupem času musím říct, že leckdy i nespravedlivě. Člověk byl prostě mladý blbý tele,“ řekl pro Deník N (rozhovor si ale přečtou celý jen předplatitelé, mezi něž patříme) Klimt.
Karel Kryl jako člověk
A jaký byl Karel Kryl? „Dokázal být neuvěřitelně milý a pozorný. Dobře se poslouchal, protože měl příjemný hlas, chytré myšlenky a charizma. Pamatuju si ho jako člověka, který si nehrál na žádnou hvězdu a ke svým lidem, jak fanouškům říkal, se vždy choval mile. Pokud ho nerušili zrovna při jídle, ochotně jim věnoval čas, když se k němu hlásili,“ člověk, který měl ale úplně jiné chování, než současné celebrity, přiznává Vojtěch Klimt v rozhovoru. Ale zároveň zmínil i lidi, kteří se na Karla Kryla záměrně vytahovali, přesně takový ten přístup – mě nějaká celebrita nerozhodí – Karel Kryl se tak často setkával až s neskrývaným despektem.
Politika, věčná politika
Karel Kryl lidem často vyčítal, že nevěnují svou pozornost politice, řekl v rozhovoru Klimt, Kryl se nehrbil, nepropadl nadšení z nových pořádků, ale prostě kritizoval, analyzoval a přemýšlel. O všem pak zpíval a mluvil s lidmi. Pro nevhodnost jeho názorů a věčnou kritiku přestali Kryla pouštět v rádiích, ztratil vlastně veškerou publicitu. „Od rozdělení Československa mnoho let prakticky nikoho nezajímal. To se začalo měnit asi deset let po jeho smrti a v poslední době si ho někteří podle svých potřeb přivlastňují naopak až obludným způsobem," dodal k tomu v rozhovoru Klimt.
A kdyby jen publicitu. Začali se k němu obracet zády lidé, jeho fanoušci. „Po jeho rýmovaných komentářích jako Timur a jeho parta, což je vlastně kritika Václava Havla a jeho lidí, se začaly objevovat reakce, že Kryl je dezorientovaný a zatrpklý, že potřebuje jenom kritizovat a provokovat za každou cenu. Pak padaly takové ty nálepky jako kverulant nebo dokonce bolševik, které se šířily seshora od lidí, co podporovali tehdejší politickou reprezentaci,“ řekl Vojtěch Klimt v rozhovoru pro Deník N. V závěru svého života tak Karel Kryl žil v nemilosti a jakémsi opovržení převážně z kruhů vrcholové politiky.
Věčný kritik
Celou polistopadovou dobu se chtěl Kryl zbavit oné slávy, kterou získal jako jeden z hlavních symbolů odporu proti komunismu. Kryl nechtěl být symbolem, chtěl probouzet lidi k větší ostražitosti před politikou, uvažoval Klimt. A jeho kritika Havlovy politiky, kterou nazýval gangsterskou a šmelinářskou, mu ve výsledku lámala vaz. Lidé nechtěli zjistit, že po jednom obludném systému přišel další, o který když se nebudou starat, zvlčí a zničí jim zemi. Což se i stalo. Chtěli být nadšení a tak neposlouchali kritika. „On se postupně z výjimečného písničkáře a básníka přetavil do výtečného politického komentátora. Je škoda, že v té době mu komentáře tisklo akorát pár regionálních novin, takže na ně nebyly téměř žádné ohlasy, a když, tak spíš negativní,“ řekl Klimt.
+
Každá doba by měla mít svého Karla Kryla. A v každé době by se mu mělo naslouchat. Protože Kryl toužil po skutečné svobodě, ne jen po její náhražce. Jenže doba byla šmelinářská a gangsterská. A my tak máme postavené základy na šmelině a gangsterech, proto to tu stojí za zlámanou grešli. Nikdo neposlouchal Karla Kryla a jeho moudrost.
–
Nejhorší je dnešní zneužívání Krylova odkazu. Zneužívají ho vlastně ti, o kterých by Karel Kryl psal a zpíval nejkritičtěji jako o pokrytcích a slaboších.
|
Vložil: Štěpán Cháb