O legálnosti / nelegálnosti stahování a EU směrnici o autorských právech. Komentář Štěpána Chába
komentář
26.02.2019
Foto: Facebook
Popisek: Stahování holt není zločin
Evropská unie si schválila i přes odpor mnoha směrnici o autorských právech. Brání se jí, samozřejmě, veřejnost, ale k remcavé veřejnosti se začíná přidávat i ta odborná. Včetně umělců a mediálních domů, kteří cítí, že budou směrnicí poškozeni. Zastánci (OSA a spol) veřejnost přesvědčují, že si běžný uživatel internetu ani nevšimne změn. Dovolím si nesouhlasit. A nikoliv kličkami o tom, že směrnice omezí svobodu internetu, což, mimo jiné, udělá velmi razantně a nebezpečně.
Ale o tom více pirátský projekt Zachraňte internet. Já bych se rád pustil do trochu kontroverznější části. To jest do obhajoby „nelegálního“ stahování souborů, u kterého se všichni snaží pokrytecky přehopkávat z místa na místo, aby nebylo poznat, že si sem tam na Uložto také něco pěkného stáhnou. Protože… a to beru jako směrodatný argument… nikde jinde to neseženou, ani kdyby se rozkrájeli.
Hollywoodské tanečky
A teď oddělme dva tábory. Jeden se snaží nahrát (a stáhnout) na uložištích nejnovější blockbustery z branže hollywoodských načančaných tanečků. Přičemž filmy se často sotva ohřály v prvních kinosálech a úložiště už jsou plná kopií téměř v HD kvalitě. To je samozřejmě neetické a skutečně odsouzení hodné. Konec, tečka. Kdo chce vidět žhavou novinku, nechť si zaskočí do kina.
A co jiné tanečky?
Vezměme si za příklad japonský film Haze natočený v roce 2005. Příšerná podívaná, horor, zároveň sociální experiment, obraz násilí společnosti jako takové. V mnohem tuze objevný film. Rozhodně netradiční, experimentální, určitě ne blbý. Jaká je možnost takový film sehnat pro běžného českého diváka, který nemá známé v Japonsku? Prakticky nulová, když odmyslíme úložiště. Směrnice autorského práva tak českého diváka odkazuje k tomu, aby nikdy, co bude živ, nepoznal film Haze. Protože distributorovi se práva k takovému filmu nevyplatí kupovat, nevydělá na něm. Natož aby jej opatřil českými titulky. Film Haze by pro něj byl ztrátový, tak jej neuvede, neobjeví se ani na DVD. Možná se někdy nenápadně mihne na nějakém „bizár“ filmovém festivalu. Možnost je ale malá.
Na ČSFD ohodnotilo film 300 diváků. Ani jeden, a tím si můžeme být téměř jisti, jej neviděl v „legální“ kopii. Všichni jej někde stáhli a podle OSA a spol se tak zařadili do řad kriminálníků. Film Haze nenabízí ani Amazon, největší prodejní korporát světa. Bez úložišť film zmizí z povědomí světa. Zahřeje se jen u fajnšmekrů v Japonsku. Je to svého druhu izolace národních kultur do vakua výdělků velkých producentů filmů. A to je sprostota. A pozor, hollywoodské blockbustery táhnou i přes stahování. Ač byl film Bohemian Rhapsody týden po premiéře na úložištích, lidé přesto nalezli do kin v počtu přes milion a čtvrt. A to tři měsíce po premiéře stále nejsou konečná čísla.
Jinak
Vezměme si Spalovače mrtvol. Jasně, toho sehnat na DVD určitě jde, je to legendární film. Ale co myslíte, mají ho tak jednoduše k dostání v Rumunsku? Ve Španělsku? Vědí ve Francii, že tady vznikl takový skvost? A když si odskočíme z Unie, může si běžný Kambodžan objednat Spalovače mrtvol? A Japonec? Brazilec? Kanaďan? Přes „nelegální“ stahování určitě, ale „legální“ cestou? Zavřeme Spalovače mrtvol do bubliny České republiky a Slovenska? Proč nepůjde jednapadesát let starý film sdílet? Protože hollwoodští hejsci, kteří, promiňte mi ten výraz, kurví vkus, kudy chodí, chtějí na svých miliardových výdělcích uhryznout ještě jeden dva miliony navíc, které jim zmizí tím, že si pár lidí ty jejich paskvily stáhne. Takže aby se nějaká hysterická MeToo kravka mohla vydělat do zlatého záchodu, začneme likvidovat národní kultury. To mi přijde jako hodně vysoká cena za… nic.
A ano, Amazon
Na Amazonu jde sehnat pěkná řádka i zajímavých filmů. Ceny jsou moc pěkné. Za jedno DVD s dvacet let starým experimentálním filmem za 700,- plus poštovné z Ameriky. No, to bude pálka těžce přes tisíc korun. Po vyplýtvání jedné třicetiny výplaty (když patříte mezi ty šťastnější) nebo jedné patnáctiny výplaty (když patříte mezi ty běžné) vám přijde domů film v japonštině. Bez českých titulků. Tak maximálně s anglickými. Teď co s tím? Existuje stránka titulky.com. Ovšem na fyzické DVD externí titulky nenapasujete, takže DVD budete muset přetáhnout do počítače, přeformátovat. A teprve pak si dopřát požitek z filmu. Dost obtížná a velmi zdlouhavá cesta, na kterou se každý vykašle. A skočí si na Spidermana do kina nebo se podívá na pětatřicátou reprízu případů Majora Zemana v televizi. Tudy cesta nevede.
A samotný web Titulky.com? Do toho posluhovači OSA tepou kudy chodí. Web slouží na principu dobrovolnosti, kdy uživatele překládají filmy a nabízejí k nim zdarma ke stažení české titulky. Nenabízejí filmy, jen jimi vytvořené titulky. A přesto po nich z OSA a spol dupou, chtějí jim službu zlikvidovat, znepříjemnit, nejlépe zavřít. Je to normální? Není.
Spotify a spol
Podobné, ač ne totožné, je to u hudby. Hudba oslovuje napříč státy i jazyky. Takže může v pohodě fungovat taková služba, jako je Spotify, kde jsou za malý peníz miliony skladeb k dispozici. A je to opravdu za pakatel, kolem 150 korun měsíčně zvládne každý. Ale... Zadejte si do Spotify českou kapelu Die el. Eleffant!? z devadesátých let. Zpěvákem kapely byl Dan Bárta, u nás legenda. Spotify mlčí, nezná. Album kapely nejde nikde koupit. Není k mání. Nikde. A jsme tam, kde jsme byli. Pokud začne platit směrnice, kapela vlastně zmizí z historie. Zbude jen zápis na Wikipedii. A žádná možnost si jejich album sehnat a poslechnout. Ale žádná škoda, Helenka Vondráčková tu přeci bude navěky. Ale ne každý ji chce poslouchat a vrtět se pubertálně do rytmu při čekání na starobní důchod. Je i jiná hudba. Spotify a podobné služby jedou na masovosti. Vondráčková bude, ale Die el. Eleffant!? ne. Ti jsou jen na úložištích. A se směrnicí zmizí.
Mě to děsí. Protože takhle zbude jen to, co se líbí „všem“. Platit bude masa, okrajové žánry vymizí, národní kinematografie bude vždy okrajová, bude vládnout jen hollywoodský patos a ubohost, to zdravé a přínosné mísení kultur půjde do kytek. Jednu dobu jsem byl fascinovaný japonskou filmografií. Hltal jsem ji. Se směrnicí mi zbude jen Spiderman. K japonským filmům už se nedostanu. Nikdo se k nim nedostane.
Řešení?
Automatické uvolňování autorských práv. U filmů do dvou let, po těch dvou letech už stejně filmové společnosti sbírají jen minimální drobky, které svou velikostí nedosáhnou ani na statistickou chybu. U hudby téměř okamžitě, protože hudebníci vydělávají koncerty, alba už jsou vlastně jen takové reklamní předměty, které mají nalákat na koncert, ale samotným hudebníkům v zásadě neprospívají. Tam bych platby za alba nechal jen u služeb jako je Spotify nebo rádia a televize. Když už.

Vložil: Štěpán Cháb