Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Bylo nám fajn, je nám fajn... no, a bohužel nám bude fajn i v budoucnosti. Komentář Štěpána Chába

komentář 25.02.2019
Bylo nám fajn, je nám fajn... no, a bohužel nám bude fajn i v budoucnosti. Komentář Štěpána Chába

Foto: Snímek z filmu Občanský průkaz

Popisek: Vstříc budoucnosti, vstříc novým snům...

Někteří slavíme, někteří si jen připomínáme a většině je to zcela ukradené. Je den výročí Vítězného února. Dnes před jednasedmdesáti lety převzali bolševici moc nad zemí. A všimněte si, Vítězný únor nevyvolává nijak vyhrocené pocity. Když se ovšem připomene Mnichov 1938, vášně se hnou, i ten říjen 1918 pohne s lecčím. Vítězný únor? Lidé po Listopadu 1989 nemají pocit, že je co připomínat, protože z ideologického gangsterismu jsme přešli na ten loupeživý s plíživým přechodem do fáze další ideologie, která se maskuje za svobodu a demokracii.

Nynější dobu definuje únava, bezmoc a rezignace na veřejné dění. Dobu definuje věta – nechte mě na pokoji, nechte mě žít – pronášená s čím dál větším vztekem. A to nejen u nás, ale po celé Evropě. Marnost, která nemá daleko k apatii. Havlova blbá nálada přerostla do regulérní deprese. Výročí Vítězného února by mohla olemovat věta – co je mi do toho, z jednoho septiku jsme přešli do druhého. V obou to páchne. A septik, který máme ve výhledu, páchne ale úplně stejně, a to je skličující, protože s tím nejde vlastně nic dělat.

Ale přesto

Jisté zlepšení tu přesto je. Jsem rád, že si můžu myslet, mluvit a psát co mě napadne a nikdo mě nezavře. A ano, dodávám – zatím. Jsem rád, že si můžu pustit bigbít na plné kule a nikdo mě za to nebude honit po mezích a řvát, že jsem sympatizant imperialistické dekadence. Jsem rád, že se mohou vydávat knihy i s nesouhlasným názorem.

Výše řečené ovšem mohu hned z fleku zpochybňovat. Psát, co si myslím? Mohu, ale když to vybočuje z nastupujícího kurzu nové ideologie, budu odsunut na periférii, označen mnoha nálepkami a bude mi znemožněná kariéra. Obdobná cenzura, jen pomalejší a důkladnější. I bigbít to má kvůli autorskému právu nakloněné. A knihy? Tak tam ta brutalita čiší snad nejvíc – prakticky veškerá nakladatelská činnost se odvíjí od výdělků. Výsledek? V nabídce je brak, který se prodá, ale myšlenek je v něm poskrovnu. Krásy o to méně.

Státu se nevěří tradičně dál

Při jakémkoliv styku se státem nadále vesele bují nedůvěra. Lidé státním složkám nevěří, když s nimi musí jednat, chystají se jak na bojiště. Všichni kradou, lžou, a podezření je oboustranné. Justice je zasekaná, nedůvěryhodná, politikářská. Kormidla vlády se chopil byznysman. Vedle populismu kypí hujerismus, často ruku v ruce. Nové zákony? Nejsou ani tak k potřebě, ale ve výsledku zatěžují, snižují hodnotu svobody, svazují, umlčují nebo umetávají k umlčování cestičku. Vždyť už těch zákonů máme na dva miliony – jinak řečeno, kdo z nás si může být jistý, že nějaký zákon zrovna teď neporušuje? Možná se na to dá říct – obyčejná cesta demokracie. Ale je to tak skutečně? Uregulovat se k smrti?

Co s tím?

Chodit k volbám? A co to kdy změnilo? Volit druhou stranu? A dostat tam tak psychopaty z opozice na indexu, kteří to také budou myslet dobře? Proč? Jejich dobré úmysly budou jistě dalším důvodem ke stížnostem. Začínám uvažovat nad studiem Urzova anarchokapitalismu. S mnoha výhradami, samozřejmě. Ale s výhradami, které budou korespondovat s milým provoláním – nechte mě na pokoji, nechte mě žít. Do nastolení anarchokapitalismu si pak založit zahrádku, chov zviřátek, pokusit se o vlastní soběstačnost. Alespoň v tom základním. Utéct do lesů. Odpojit se od systému. Zahájit, jak to jen říct, jakýsi duchovní odboj, který bude zkrášlovat bezprostřední okolí. Politika je příliš odtržená od obyčejného člověka a jeho života a fakticky tak v jeho pozornosti postrádá důležitosti a hodnoty. Jen estráda, která není v televizi, ale reálně láme kosti. Co s tím? Naučit se uhýbat, to je takové pěkné české umění bytí. Uhnout, když letí rána. Neutíkat, nevracet ránu, nenastavovat druhou tvář. On se agresor brzy unaví.

 

QRcode

Vložil: Štěpán Cháb