Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Důvody, proč liberální politice zvoní umíráček. Přečetli jsme

01.02.2019
Důvody, proč liberální politice zvoní umíráček. Přečetli jsme

Foto: Pixabay

Popisek: Socha svobody jako symbol liberální politiky

Marián Kechlibar se stal za roky své komentátorské kariéry solitérem, kterého nejradši čtou racionalitě stranící lidé. Marián Kechlibar nepodléhá ve svých textech módním výkřikům, ale téma vždy rozebere ze všech stran a následně do něj zabodne velmi vkusně osten své kritiky. Zde je třeba praktické vsuvky. Komentátor Kechlibar publikuje většinu svých textů na vlastním blogu kechlibar.net (jejž vřele doporučujeme), z něhož dovoluje v rámci ´sharing is caring´ volné přebírání. Občas se ale jeho komentáře objeví i na tak zvaně profesionálních webech či v médiích. A posvítil si v poslední době také na liberální politiku. Jak sám dokládá, byl i Marián Kechlibar liberálem. Ale to už je minulost. Proč?

„Podívám-li se do Ameriky, která má na liberální politiku na Západě dost zásadní kulturní vliv, tak v amerických univerzitních a intelektuálních kruzích dnes „liberál“ znamená člověka, který fandí rasovým a pohlavním kvótám, identitární politice, vyššímu zdanění a dalším progresivním kauzám,“ píše Kechlibar a dodává, že původní liberálové začínají požadovat, aby byli označováni za „classical liberal“, protože s progresivním šílenstvím, které liberální směr politiky i myšlení posedlo, nechtějí mít nic společného.

Svoboda a „svoboda“

Kechlibar překládá i slovo liber, které je základem liberalismu a znamená svobodu. Na to konto se udivuje proč, když je Evropský parlament plný liberálů, vzniká nekonečné množství nařízení, zákonů a norem, které samotnou svobodu pošlapávají. A mezi evropské liberály musíme zahrnout i našeho lokálního Babiše, protože ten se v Evropském parlamentu přidružil ke straně ALDE, tedy k Asociaci liberálů a demokratů pro Evropu, jak zní význam zkratky.

„Co je na Babišově vládě liberálního, že jej jiní liberálové přijali mezi sebe? Největším efektem jeho vládnutí viditelným v životě běžného občana je vznik bonzovacího systému, který v reálném čase hlásí nákup každého lízátka Velkému Bratrovi. Tohle je nějaký okrajový význam slova svoboda, který neznám,“ píše Kechlibar.

Liberalismus jako slepá ulička

Liberální politiku se snaží uplatňovat západní svět. Ač je západní svět dominantní v obchodu a mnohdy i v určování kulturního vývoje, přesto je v menšině. Alespoň co se politiky týká. A Kechlibar to dokládá na muslimském světě. Tam je v pořádku se domluvit i s ortodoxním věřícím, že ani jeden z nás nechce skončit pod nadvládou autoritáře nebo vojenské chunty.

„Ale jakmile zabrousíte na otázku svobody opustit islám a stát se (veřejně, ne skrytě) ateistou, narazíte na zásadní rozpor. I vzdělaný a dobře vydělávající muslim žijící na Západě od dětství vám v takové situaci může zcela klidně a pevně říci, že to není žádná svoboda, ale zločin, za který Alláh stanovil smrt, a s Božím příkazem se nediskutuje, ten se prostě plní. Been there, done that, vyzkoušejte si to sami. (Kdo si chce zariskovat, může nadhodit ještě téma Izrael a Židé vůbec.) Možná budete překvapeni, co na vlastní uši uslyšíte od lidí, kteří vám na první pohled připadali úplně normální a dobře integrovaní,“ tvrdí Marián Kechlibar.

O naslouchání

Z Kechlibarova textu vyplývá, že liberální politika prostě nenajde sluchu tam, kam ji chceme dovléci. Poslouchat nás na oko budou jen chudé země, kterým z toho kouká výdělek. Ostatní na to nakašlou. „Společnost v Číně je totálně odlišná a liberalismus tam má zhruba stejnou myšlenkovou autoritu jako u nás monarchistické hnutí,“ dává k dobrému Kechlibar další příklad.

Můžeme žít v přesvědčení, že náš systém je nejlepší možný. Ale zákonitě dojdeme ke zjištění, že to tak prostě není. „Těch konkurenčních pravd a systémů je zkrátka na světě strašně moc a ti lidé na druhé straně taky nejsou blbí, iracionální nebo nevzdělaní. Často naopak, třeba takový zakladatel Íránské islámské republiky Ruholláh Chomejní prý byl opravdu inteligentní a schopný člověk, jenže holt pevně vyznávající naprosto, naprosto jiný žebříček hodnot, který mně připadá odporný," píše Kechlibar.

Nedostatek osobností

Jako důležitý faktor uvádí Kechlibar i nedostatek skutečných osobností, které by liberální politiku vedli kupředu. „Liberalismus generoval úžasné osobnosti v 19. století, rovněž v první půlce dvacátého. Ale po druhé světové válce tuto schopnost začal pozvolna ztrácet a posledních cca dvacet let je to opravdu bída. Na místo vizionářů a myslitelů nastoupili spíš údržbáři.“

Liberalismus, jak píše Kechlibar, vznikl na střetu s jinými ideologiemi. Museli jej vybudovat v boji s feudalismem, se zrušením otroctví, v boji proti nacismu a komunismu. Ale v takové době teď nejsme. „V mírových a stabilizovaných poměrech se nahoru dostávají spíš úřednické myši, jejichž hlavní kvalifikací jsou prosezené židle na nižších úrovních politických stran a schopnost rozdávat z cizího tak, aby nedošlo k příliš zjevnému porušení trestního zákona. Kdyby ten mír a klid trval i nadále, asi by se to dalo přežít, ale pro řešení zásadnějších krizí, přijdou-li, jsou takoví lidé zcela nevhodní,“ shrnuje tu bídu Marián Kechlibar.

Původní liberální politika je mrtvá. Postarali se o to politici s úřednickými mozky, kteří nejsou schopni myslet v souvislostech a nad svobodu jedněch staví svobodu druhých. A tímto systémem pomalu docházejí k tomu, že svobodu budou muset omezit všem. Dostáváme se tak do fáze přechodu mezi liberální politikou k té autoritářské. V náznacích, pomalu. K tomu liberální politika začala silně oslabovat a schopnost bránit se okolním „pravdám“ začíná unikat jako z prasklého potrubí. Pak může nastat třeba Houellebecqovo Podvolení.

+

Mariána Kechlibara sleduji už velmi dlouho. Je to člověk, který umí skutečně myslet, kriticky i sebekriticky. A jeho odklon od liberální politiky je v mých očích jen logickým následkem chaosu, který do našeho civilizačního okruhu progresivní liberální systém vložil.

QRcode

Vložil: Štěpán Cháb