Novela insolvenčního zákona je jen další plichta. Pomůže, ale jen někomu. Komentář Štěpána Chába
komentář
24.01.2019
Foto: Facebook
Popisek: Exekuce jako morová nákaza republiky
Priorita pro celou republiku – udělat z exekucí výjimečný trest, který dopadne jen na notorické neplatiče. Opak nás dovedl do nynějšího stavu, kdy je bezmála milion lidí v exekuci. Opak, protože prioritou byla státem podporovaná lichvářská a na ni navázaná exekutorská mafie. Novelizace insolvenčního zákona měla tu možnost bídný stav zvrátit. Nezvrátila, nebo alespoň ne tak, jak mohla.
Díky za tlak, který politiky donutil se stavem exekuční anarchie vůbec zabývat a schválit alespoň sněmovní verzi novelizace, kde se zpřístupní oddlužení větší části obyvatel, než tomu bylo doposud. Je to pokrok, co by ne. Mnoha lidem to pomůže, procento lidí v exekuci do budoucna klesne. Ale odvaha politiků překročit svůj stín a skutečně dát šanci všem, se nekoná. Na oddlužení nedosáhnou ti, kteří nejsou schopni zaplatit měsíčně „pouhé“ dva tisíce, protože jejich příjem je prostě bídný. Jedná se převážně o samoživitelky, seniory a invalidní důchodce.
Insolvenční správce
V novelizaci stojí, že člověk, který se vrhne do oddlužení, musí měsíčně po dobu tří anebo pěti let hradit dluh v minimální výši dvou tisíc korun. Přičemž jedna tisícikoruna půjde do rukou věřitele, druhá tisícikoruna do rukou insolvenčního správce, který zastává v procesu oddlužení roli jakéhosi dozorce. Za svou činnost tak, pokud dlužník přistoupí na pětileté oddlužení, získá insolvenční správce vcelku jednoduše 60 tisíc na ruku. Jeho prací je sedět a čekat, v případě nutnosti pak samotné oddlužení zastavit, pokud dlužník neplní dohodnuté. Příliš mnoho práce s tím mít věru nebude. Přesto za to už z dost chudých rukou dlužníka vezme tisícikorunu měsíčně, tedy tu samou sumu, kterou dlužník musí uhradit věřiteli.
A co tedy dlužník má platit? Dluh, nebo další hyeny, které si posedají okolo něho a prostě mu berou od huby to, čím by mohl umořit vlastní dluh a dostat se z problémů dříve? Proč musí být insolvenční správce soukromou osobou, nikoliv zaměstnancem soudu, který by za svou práci bral plat a splácení dluhu by tak nebylo podmíněno placení soukromého insolvenčního správce? Vždyť i právě kvůli povinné platbě takovému správci na oddlužení nedosáhnou ti nejpotřebnější. Je to jen další profese, která se stane kletbou pro dlužníky.
Libovůle soudu a správce
Další nesnází je v novelizaci uvedená formulace - „Ti, kteří vynaloží veškeré úsilí, aby závazky splatili, budou oddlužení za pět let.“ Přičemž není řečeno, jak vypadá vynaložení veškerého úsilí. O tom má po pěti letech rozhodnout soud s přikloněním k posudku insolvenčního správce. Takže hrozí, že ti, kteří se do oddlužení pustí, budou pět let třít bídu (a to budou) a ve výsledku z posouzení soudu zjistí, že se snažili málo, a že oddlužení neproběhne. Nesplatitelný dluh zůstane. Ta nejistota, jaký postoj soud k věci zaujme, může odradit velkou spoustu lidí od toho, aby se do oddlužení pustili.
Jiný systém?
A co takhle to pojmout ale úplně jinak? Pokud dojde k nejhoršímu, tedy k návrhu uvalení dlužníka do exekuce, měla by vzniknout možnost oddlužení ve formě splátek čistě jen dluhu. Soud by nařídil věřiteli a dlužníkovi, aby se dohodli na splátkovém kalendáři, kde by se splácela jen výše původního dluhu bez navýšení o úroky, sankce a poplatky exekutorům a advokátům. Protože právě poplatky kolem původního dluhu navyšují samotný dluh i na mnohonásobek původního dluhu. Alespoň před rokem 2016 taková praxe byla běžná. Ovšem většina absurdních dluhů, které uvrhly 500 tisíc lidí do dluhové pasti, vznikla právě před rokem 2016 a nyní se po lidech vymáhají.
Věřitelé by jistě brblali, že přicházejí o výdělek na kterém jejich podnikání stojí. Ale přeci jenom – taková zásadní otázka – není to, sakra, riziko jejich podnikání? Člověk, který se dostal do oddlužení, by byl uveden v databázi jako nespolehlivý. Proč ne. Chodíme si při žádosti o novou práci pro výpis z trestního rejstříku. Proč bychom si nemohli chodit při touze po dluzích i pro výpis z dlužního rejstříku?
Politici teď usnou
Po schválení novelizace insolvenčního zákonu politici, co se týká exekucí, spokojeně zachrápou, protože budou mít pocit, že všechno vyřešili. A budou se bránit do insolvenčního zákona zase zasahovat. Samozřejmě, situace se novelizací zlepšila, a zaplať bůh za to, ale za pět let vznikne další poptávka po změně, protože ti v dluhových pastech v nich budou pořád. A obzvláště v případě samoživitelek, které si bídou procházejí s dětmi, to je už nyní alarmující. Za pět let se u nich situace nijak zásadně nezmění. Budou v dluhové pasti, jejich děti budou žít v nekončícím nedostatku a pocitu ohrožení od strýčků exekutorů. Pro ně se novelizací nic nezměnilo, a to je špatně. Proč se tak nenávidíme?
Vložil: Štěpán Cháb