Bezradné státy unie budou platit imigrantům, aby se vrátili domů. Komentář Štěpána Chába
komentář
21.01.2019
Foto: Youtube / repro
Popisek: Malá domů, doslovně
Tak azylová politika Evropské unie končí u humoru. Ve spolupráci s unií nabídne naše Ministerstvo vnitra imigrantům až 100 000,- za to, když sám a urychleně odejde z prostoru Evropské unie a už se nevrátí. Jinak řečeno – jste-li třeba Afghánec a toužíte po novém bydlení, zaskočte si na pár týdnů do Evropské unie. Ona vás tam ráda pustí, jelikož si nehlídá hranice. A když už tam budete, zaskočte si za neziskovkou, aby za vás zažádala na ministerstvu o dávku na návrat. Dostanete 100 000,-, z toho jednu pětinu dáte na letenku zpátky domů a pak vyženete svou dvaceti a více člennou rodinu, aby vyrazila také.
Však, peněz není nikdy dost. A až se rodinka vrátí, postavíte si ne jeden, ale hned několik domů. On vám to ten evropský daňový poplatník rád a bez vzpouzení zaplatí. A až vám dojdou peníze, stačí zahodit pas a vyrazit na cestu zase. Evropský daňový poplatník se netěší na nic víc, než na to, jak vám zaplatí další dům, auto, helikoptéru, vesmírný program, stádo dobytka… je jedno co.
A je to výhodné
Ministerstvo vnitra poukazuje na to, že právě taková metoda je výhodná. A ilustruje to na příkladu Německa, které přepravovalo tři odmítnuté žadatele o azyl a přeprava je přišla na 2 000 000,-. To není málo. Helmut si musel za ten rok pořádně máknout, aby stihl odevzdat tolik peněz na daních. A když se dá imigrantovi 100 000,- aby odešel sám, a on skutečně odejde, tak je to očividně win-win situace. Jinak řečeno – my na tom vlastně vyděláme. Helmut bude muset odevzdat o 1 900 000,- na daních méně. No, on je fakticky odevzdá, jen se nepoužijí na výletování imigrantů, že jo.
Hlídání hranic
Možná by bylo, napadá evropského daňového poplatníka, daleko výhodnější a levnější a bezpečnější začít důsledně hlídat hranice vstupu do Schengenského prostoru. Protože, jak ukazuje německá praxe, deportovat imigranty tady nikdo neumí. Jen 40 % odmítnutých imigrantům se jim povedlo odlifrovat zpátky za hranice unie. 60 % imigrantů, kterým nebyl uznán azyl, to má na háku a prostě v unii zůstalo. A nikdo nemá tu sílu je pochytat a odvést za hranice. Už jen proto, že je za hranicemi nikdo nijak zvlášť nechce. Takové siroty světa to jsou. Nechtějí je doma, nechtějí je ani za hranicemi. A upřímně, takoví lidé jistě v hloubi duše sní o doktorském titulu a nezištné pomoci druhému.
Evropa plná dojmů
Ve výsledku to vypadá na pěknou zážitkovou dovolenou pro obyvatele mimoevropských zemí. Dát si na pár týdnů oraz v práci a vyrazit za hranice. Něco na způsob Indiana Jonese. Běží, chytají ho, chytit se nechá a přitom narazí na starý nacistický poklad – dotace od cizího státu na cestu domů a něco navíc, aby se měl dotyčný chvíli vcelku fajn.
Evropa tak žije v iluzi, že jde všechno řešit penězi. Už několik let nedobrovolně platí daňoví poplatníci Evropské unie Turecku, aby sem nevpouštělo imigranty. Ovšem ti, co do unie stejně přijdou, dostanou peníze, aby radši odešli. Ale zůstává tu 60 % odmítnutých, protože Evropa přeci jenom nabízí víc, než Afghánistán a další podobné státy. Sníží se toto číslo nějak rapidně nabídkou úplatku za odchod? Proč? Třetí svět je příliš brutální, sociální politika je bídná, bitka o místo na světě příliš namáhavá, občanský status příliš málo hodnotný (když to srovnáme se statusem uprchlík v Evropě) Krom jiného, vždyť už tu vznikají separované části měst, kde si imigrant může připadat jako doma. Tak kam by chodil, že jo.

Vložil: Štěpán Cháb