Když ne žalobu za osahávání, tak alespoň za diskriminaci. Aneb blázni u kormidla. Komentář Štěpána Chába
komentář
04.01.2019
Foto: Pixabay
Popisek: V hlavní roli #MeToo
Hurá akce #MeToo sklízí zasloužené ovoce. Poté, co se divé ženy zlatého plátna vyřádily na svých kolezích, se jich zbylí kolegové začínají stranit. A to, což je kuriózní, ve velkých společnostech a hlavně ve finančních ústavech. Na Wall Street platí nepsaná pravidla. Nenastupovat s ženou do výtahu, nejednat se ženou za zavřenými dveřmi, nedělat se ženami pracovní pohovory beze svědků. A nějaké kamarádské vztahy? Zapomeňte. A tak od spuštění kampaně #MeToo už ženy nikdo neosahává, ale zároveň se jich začali muži stranit a odmítat s nimi mít cokoliv společného. Žena je toxický materiál. Životu nebezpečný. Zkrátka žádný parťák do kšeftu. Jak informovala agentura Bloomberg, která dělala průzkum mezi desítkami velkých firem mezi manažerskými posty.
Kampaň samozřejmě nedosáhne na nízké pozice, fabriky a běžná zaměstnání. Protože co si vzít na chudácích, kteří žijí pravidelně od výplaty k výplatě. Ovšem finančnictví, IT, to už je jiná. Manažerské pozice? Tam už se toxicita ženského elementu projevuje doslova panikou mezi muži. Nikdo z nich si nemůže být jistý čímkoliv. Projede se výtahem a má z ostudy kabát, k němu výpověď a navíc pohrdání, kterého se dlouhé roky nezbaví. Jen proto, že žena, která s ním nastoupila do výtahu, se chtěla obohatit, nebo postoupit na uvolněné místo. Fajn kariérní postup, ne?
Není žaloba jako žaloba
A tak začíná mužům ze strany žen, zatím jen v USA, hrozit jiný postih. A tím je žaloba za diskriminaci. Nechcete ženu na oblíbený teambuilding, kde se mají upevňovat vztahy mezi lidmi z práce? Plánujete jen pánskou jízdu? No tak pozor, může přijít žaloba za diskriminaci kvůli pohlaví. Pracovní vztahy, a venkoncem i ty mimopracovní, jsou kampaní #MeToo dokonale nabourané. Korektnost už se nebude nosit jen v médiích a mezi politiky, ale už i mezi lidmi, kteří spolu mají přijít do styku.
Personalista společnosti Ford Harrison Stephen Zweig řekl pro agenturu Bloomberg: „Pokud se muži budou ženám vyhýbat a nebudou otevřeni jednání o této problematice, nehrozí jim sice žaloby kvůli zneužívání či obtěžování, ale hrozí jim žaloby kvůli diskriminaci pohlaví.“ A tak si ženy důstojnost vynutí. Nebylo by mnohem zajímavější a přínosnější, kdyby si ji vydobyly? A samotné ženy ve vedení? „Ženy se snaží přijít na to, co s tím, protože to ovlivňuje naši kariéru,“ řekla víceprezidentka banky Wells Fargo a prezidentka oborového sdružení žen Karen Elinskiová. „Je to skutečná ztráta.“ Na Wall Street (sídla největších finančních ústavů) a v Silicon Valley (sídla největších internetových společností) se prostě ženám začínají vyhýbat.
Anonymní personalista
Jeden z personalistů, který odpověděl agentuře Bloomberg, řekl: „Co kdyby si uchazečka vyložila špatně něco z toho, co jsem řekl?“ Chápete tu pokřivenost? Personalista začíná brát ženy jako potenciální nepřátele. Jako lidi, kteří mu přišli uškodit, ublížit mu, jako lidi, před kterými se má mít neustále na pozoru. V našem prostoru mohou ženy blahořečit Evropské unii, která usiluje o zavedení povinných kvót na ženy na vedoucích místech firem a společnosti. Protože jinak by ty toxické tvory plné touhy po pomstě za historii světa nikdo nezaměstnal.
Ženské a mužské firmy
Nakonec se nejspíš uleví úplně všem, když se zavedou oddělená pracoviště pro ženy a muže, kdy ti mezi sebou nebudou vůbec komunikovat, potkávat se, plánovat, mluvit spolu. Protože každé slovo má potenciál ocitnout se jako předmětné v žalobě. Šílenství, dalo by se říct. Ovšem co se týká důvěryhodnosti spolupracovníka, ocitáme se na nule. Nebo nám vznikne nový směr byznysu, kdy spolu budou soupeřit nejen firmy jako takové, ale vzniknou firmy, kde budou v jedněch jen muži a v druhých jen ženy, a ty mezi sebou budou bojovat o zákazníka. Nadšené feministky to prostě vzaly za dost špatný konec.
Vložil: Štěpán Cháb