I v období adventu je hlad a nouze. A o Vánocích nejvíce sebevražd. Komentář Štěpána Chába
komentář
13.12.2018
Foto: Pixabay
Popisek: Někteří senioři hledají jídlo i u kontejnerů, protože prostě hladoví
Opulentní oslavy Vánoc, všude zdánlivá hojnost všeho, včetně štěstí a radosti. Organizace Sociální klinika, jež pracuje s lidmi, kteří se ocitli na psychickém i sociálním dně, informuje, že od konce listopadu do začátku ledna je nejvíce lidí zranitelných. „Osamělí lidé nebo ti, kteří mají nějaký konflikt se svými nejbližšími, právě prožívají nejnáročnější období roku plné melancholie, smutku a bilancování.“ A upozorňuje, že k prvnímu lednu je evidovaných každý rok nejvíc sebevražd. Osamělí lidé se často propřemýšlí do takové beznaděje, kterou nedokáží zvládnout. A konec roku, kdy je vše bohaté, veselé, vzájemné a šťastné, je pro mnohé zvukem umíráčku. Jaká hrůza se v člověku musí odehrávat, když jako jediné vysvobození vidí jen smrt.
Ale je tu druhá strana. Tedy to, co člověka do beznaděje uvrhne. Zaměřme se na seniory. Přesouvání oschlé kůrky chleba po desce umakartového stolu, které během roku hrálo ústřední bod životů mnoha seniorů v republice, se zázrakem v prosinci nezastaví. On ten Ježíšek, nebudeme si nic nalhávat, on ve skutečnosti dárky nenosí. Ani Mikuláš nechodí s čertem a andělem. To je takové povídání pro děti. A nejeden senior tuší, že to všechno je jen jako. A kdyby netušil, tak mu to důchodový systém rád připomene, protože důchod přijde v prosinci ve stejné výši, jako minulý měsíc, kdy nebylo na jídlo, když muselo být na nájem a složenky a na léky. A tak se oschlá kůrka přesune z listopadu na prosinec a nemíní s tím natruc přestat.
Obecně prospěšné Světýlko
Už před dvěma roky jsem narazil na obecně prospěšnou společnost Světýlko. A nějakou dobu u nich dělal dobrovolníka. Zjistil jsem za tu dobu, že firmy jsou velmi skoupé co do darů na dobročinné účely. Peněženku jim nerozněžní ani hladové děti, ani hladoví senioři. Jejich politika je vůbec taková bez něhy. NEDÁM – MOJE, zní z jejich mlčení nebo chápavých, ale zamítavých odpovědí. A tak jsem mohl spatřit jediné. Nejvíce pomoci se lidem dostane… od těch ostatních. Tedy od těch, kteří jsou podobně jednu dvě výplaty od bezdomovectví. Snad proto, že prostě chápeme, že bída není nutně z lenosti, ale i z jiných důvodů.
Nejhorší případy, které jsem měl možnost zaznamenat do mé paměti, se týkaly vždycky dětí. Dnes třeba přišla Světýlku prosba od matky čtyř dětí, jestli by mohla poprosit o alespoň nějaké malé dárečky k Vánocům, že dětem nemá vůbec co dát. A co ona matka? Celý rok šetří, Láďa Hruška ve srovnání s ní vaří jako pro magnáty. A přesto na fotkách vypadá s dětmi šťastně. Ale na Facebooku sdílí samé – jak ušetřit na tom a na tom. Nebo jak se nějaká rodina s dětmi dostala do nesnází, do bídy, do exekucí, na dno. Děti má krásné. Stará se o ně, očividně, s láskou a něhou. Ale tře bídu. Má totiž děti. A tam je to rovnítko s bídou téměř automatické.
Obědy
Druhou nejotřesnější zkušeností ze Světýlka, tedy pro mě nejotřesnější, byli senioři. Tolik bídy a utrpení jsem neviděl, a vidět už nechci. Lidé, kteří už nejsou schopní se sami postarat o své živobytí, už nemají tu sílu stát od rána do večera u pásu a makat a makat a platit a platit, jsou zcela závislí na státu, pro který vlastně celý život dělali. A stát je dost macešský. Nedá, a když dá, tak často jen na tu oschlou kůrku chleba, která pak putuje po desce umakartového stolu a nedá s tím pokoj ani v prosinci. Tam pak vidíte nejen to utrpení. Ale hlavně, což mi přišlo nejšerednější, to ponížení. Senioři poníženě prosící o to, aby se mohli najíst. Jen najíst. Nechtěli na ozdravnou dovolenou v Alpách, jen něco malého k jídlu. Jejich ponížení sebe samých je vykřičníkem pro stát.
A právě na obědy pro seniory zřídilo Světýlko samostatnou podkapitolu své činnosti, kterou nazvalo Obědy pro babičky a dědečky. Za tímto poetickým názvem se skrývá snaha hradit seniorům, kteří hladoví, obědy ze závodky, ze školní jídelny, odkudkoliv. A funguje to. Světýlko uhradí na půl roku dovážku obědů pro seniora, který hladoví, protože na jídlo prostě nemá. Základní potřeby se musí uspokojit v první řadě, pak teprve se může léčit poničená psychika člověka. Nedávno Světýlko zřídilo pro projekt Obědy pro babičky a dědečky transparentní účet. Pokud vám zbude byť i jen pár stovek navíc, neváhejte je poslat právě na tento projekt. Díky vám se pak může někdo najíst a nezemřít odkopnutý a nechtěný.
Vložil: Štěpán Cháb