Vášáryová zažila věci, které si musí odnést do hrobu. Deník uložila na tajném místě. Tajnosti slavných
02.12.2018
Foto: KVIFF
Popisek: Magda Vášáryová se svým manželem Milanem Lasicou na filmovém festivalu v Karlových Varech v roce 2011
FOTO Ve svých vzpomínkách na hereckou i politickou kariéru popsala bývalá herečka a diplomatka Magda Vášáryová několik dramatických životních okamžiků. K těm nejtěžším patřila doba, kdy působila jako velvyslankyně na československé ambasádě ve Vídni. Dostala se do konfliktu jak s rakouským kancléřem, tak se slovenským premiérem Vladimírem Mečiarem. A zblízka poznala, o co šlo při dělení Československa. Navíc byla pod dohledem tajných agentů.
Když objevila mezi pracovníky ambasády ve Vídni hlavního rezidenta, na rovinu mu řekla, že o něm ví, co je zač. Přiznala se, že se tehdy docela bála, protože si vymínil, že s ní chce hovořit ve zvláštní místnosti. Když tam společně odešli, zamknul dveře a položil před ní pistoli. Dokázala překonat strach a dokonce si prohlédla jeho zbraň, zda je nabitá. Po dvou hodinách ji naštěstí pustil. Celá československá ambasáda ve Vídni byla prošpikovaná nejen agenty, ale také odposlouchávacím zařízením. Do některých místností ji ani nechtěli pustit a trvalo dlouho, než od nich dostala klíče.
Konflikt s kancléřem
A lehké nebyly ani chvíle, kdy musela čelit kampani rakouských politiků i veřejnosti proti našim atomovým elektrárnám umístěným v blízkosti rakouských hranic. Barvitě popsala chvíle, jak ji při návštěvě jedné vídeňské školy s pláčem prosilo padesát malých školáků, aby nechala atomové elektrárny zavřít, že nechtějí umřít. Přímo před ambasádou zase protestovaly desítky matek s kojenci v náručí a stěžovaly si, že ani nemohou spát, aby stihly utéci před jadernou havárií.

Magda Vášáryová má krásku z Postřižin stále v tváři, foto Facebook
Dostala se do konfliktu i s rakouským kancléřem. Když se divila tomu, že Rakušané proti jaderným elektrárnám tolik protestují, přestože odebírali z těch našich čtvrtinu vyrobené elektřiny, bylo zle. Půl roku s ní nemluvili. „To bylo velmi nepřátelské prostředí,“ postěžovala si na svoje působení ve Vídni. A prozradila, že o řadě věcí nemůže dodnes mluvit: „Každý diplomat odejde do hrobu s tajemstvím, které nemůže nikomu říct.“ Ale prozradila, že si psala deník a uložila jej na tajném místě.

Magda Vášáryová ve slovenském parlamentu, foto Facebook
Největší nepřítel
Nehodlala se však smířit s tím, že ženy, působící v diplomatických službách, mají o dvacet procent nižší plat než muži. Navíc dostávají peníze na manželku, která nesmí pracovat, pokud s nimi žije na ambasádě. Teprve když si postěžovala tehdejšímu ministrovi zahraničí Jiřímu Dienstbierovi, začala se tato záležitost řešit. Díky své pozici nahlédla i do pozadí rozpadu Československa. Už tehdy si prý uvědomila, že za ním stojí síly, které usilují o orientaci Slovenska směrem na východ. Další zákulisní hráče zase zajímalo především dělení majetku.

Byť už dávno nehraje, v Česku zaznamenala hned dvě ikonické role v kultovních filmech - po Vláčilově Marketě Lazarové je to Maryška v Hrabalovo - Menzelových Postřižinách. A to jí už nikdo nevezme, foto ČT
Při řešení rozdělení státu navíc působila i jako poradkyně tehdejšího premiéra Vladimíra Mečiara a důkladně poznala jeho dobré i stinné stránky. Když na ambasádě po třech letech skončila, požádala Mečiara o pomoc při stěhování. Vzkázal jí, ať skočí do Dunaje. Ve slovenských médiích byla tehdy považována za největšího nepřítele. Po svých otřesných zkušenostech, kdy na ni lidé plivali na ulici a okopávali jí nohy, odmítla nabídku, aby ve Vídni zůstala jako česká velvyslankyně. „Havlovi jsem řekla, že odcházím,“ vzpomínala na svoji diplomatickou kariéru v pořadu stanice Vltava Osudy Magdy Vášáryové.
Já? Ne!
Angažovala se pak ve volbách v roce 1998. „Věděli jsme, že s Mečiarom se nedá a že musíme něco udělat.“ A tak se snažili oslovit mladou generaci, chodili po školách na celém Slovensku. Podařilo se dosáhnout rekordní volební účast 80%, ale Mečiar přesto vyhrál. A když se stala první Slovenkou, která působila jako velvyslankyně, rozhodla se o rok později i jako první Slovenka kandidovat na funkci prezidenta. Skončila třetí. Na otázku, zda to zkusí ještě jednou, odpověděla radikálně: „Já? Ne!“
Vložil: Adéla Hofmanová