Strasti otce vlasti. Konec života prožil těžce nemocný a dodnes se spekuluje, zda ho otrávili. Tajnosti slavných
27.11.2018
Foto: ČT
Popisek: V českém filmu Hlas pro římského krále hrál mladého Karla IV. Kryštof Hádek
I když nejvýznamnější český panovník, král a císař Karel IV. zemřel již před 640 lety (29. listopadu 1378), dodnes se spekuluje o přesné příčině jeho smrti. Celá staletí se tradovalo, že byl otráven. Někteří historici jsou o tom přesvědčeni dodnes. Aby byla tato podezření podložena důkazy, byly jeho tělesné ostatky podrobně zkoumány nejnovějšími vědeckými metodami. Smrt následkem otravy však jednoznačně nepotvrdily, nicméně dokázaly, že během života utrpěl řadu zranění. Mnoho let ho navíc sužovala bolestivá dna.
I když možná otrava zřejmě nebyla pravděpodobnou příčinou smrti Karla IV., každopádně během svého života čelil zákeřným léčkám. V nedávno uvedeném seriálu České televize Hlas pro římského krále nechyběla scéna, kdy se ho jako následníka trůnu pokusili již v mládí, během pobytu v Itálii, zabít otráveným jídlem. Zatímco on sám nestačil podstrčený pokrm sníst, členové jeho družiny jej ochutnali a poté zemřeli v krutých bolestech. Zajímavé přitom je, že dodnes existuje několik verzí možné otravy. Podle jedné z nich ji nezosnovali jeho političtí protivníci, ale samotná manželka Anna Falcká, která mu nechala namíchat jakýsi elixír lásky. Tuto verzi podporuje skutečnost, že za pokus o otravu následníka nebyl nikdo potrestán. Jenže většina historiků ji považuje za pouhý romantický mýtus.
O fyzické podobě Karla IV. píše kronika florentského letopisce Matea Villaniho: „Podle toho, jak se dovídáme od těch, kdo se s císařem stýkali, byl prostřední postavy, podle ponětí Němců spíše malé, přihrblý, s krkem a tváří nepatrně vystrčenými kupředu, černých vlasů, pohledu mírného, velikých očí a plných lící, černého vousu a hlavy zpředu holé. Odíval se oděvem nenápadným, vždy uzavřeným, bez jakékoli ozdoby, ale sahajícím jen po kolena.“ Císařovy portréty proto nezachycují zcela věrně Karlovu podobu a spíše se snaží vykreslit panovníka poněkud idealizovaně. Jako tato císařova busta v triforiu Katedrály sv. Víta. Foto repro ze stránek Karel IV. - 700 let
Osudové zranění
Spousta spekulací o panovníkově zdravotním stavu byla ovlivněna skutečností, že se mnohé z nich usilovně tutlaly, pravděpodobně na popud samotného Karla IV. To byl i případ devastujícího zranění, které utrpěl v roce 1350 ve věku čtyřiatřiceti let a načas tehdy dokonce ochrnul. I toto ochrnutí bylo dříve považováno za důsledek nějaké otravy, nicméně současné poznatky spíše nasvědčují tomu, že hlavní příčinou byl nějaký těžký úraz. A nejčastěji se hovoří o tom, že byl sražen z koně na některém z rytířských turnajů, jichž se často a rád zúčastňoval, navíc inkognito. Každopádně je však skutečná příčina zranění dodnes zahalena tajemstvím. Historici se liší i v názoru, zda se úraz odehrál v Itálii či v Čechách.
Zřejmě nejvíce se skutečné podobě císaře blíží Karlův portrét na nástěnné malbě v kostele Panny Marie na Karlštejně (tzv. ostatková scéna). Panovník je, jak vidíte, představen z profilu s výrazným a nepravidelně rostoucím nosem, který byl poraněn u kořene sečnou ranou. Levá tvář je na portrétu pozorovateli skryta. Jiná zobrazení tak transparentní nejsou, asi nejznámější císařova busta v triforiu Katedrály sv. Víta žádná (viz nahoře) zranění neukazuje. Foto repro ze stránek Karel IV. - 700 let
Jasný důkaz
Nicméně, při zkoumání císařovy kostry a lebky potvrdilo hned několik českých vědců, že Karel IV. měl zlomenou čelist, vyražené zuby a poraněnou krční páteř. To, že léčba těžkých zranění byla velmi náročná a bolestivá, prozrazují některé dobové dokumenty. Podle italského kronikáře Villaniho mu byly vytrhány všechny vlasy, aby došlo k nápravě poraněné míchy. I když se Karel IV. částečně vyléčil, následky fatálního úrazu si nesl po zbytek života a výrazně ovlivnil i jeho podobu. Z urostlého muže atletické postavy se změnil v shrbeného starce se zdeformovaným obličejem.
Přesto vše se nakonec nejpravděpodobnější příčinou jeho smrti stal těžký zápal plic, který mohl souviset se zlomeninou krčku stehenní kosti. Opět se jen spekuluje, zda zlomenina nastala pádem z koně či jiným způsobem. Zatímco středověcí ranhojiči se dokázali obdivuhodně vypořádat s následky i velmi těžkých zranění, na zápal plic ještě nestačili. A tak zavinila konec slavného panovníka „nezbedná horečka“, jak ji nazývali tehdejší kronikáři. Každopádně je úctyhodné, že se Karel IV., navzdory svým zraněním a dalším neduhům, dožil na svoji dobu vysokého věku dvaašedesáti let, byť sklonek života pro něj znamenal nemalé utrpení.
Vložil: Adéla Hofmanová