Jaroslav Hut: Ještě máme, co jsme chtěli. Vaše dopisy
24.11.2018
Foto: Wikimedia
Popisek: Tematický obrázek k závěru článku
„A bude hůř, chce se mi dodat,“ píše Jaroslav Hut a pokračuje: „Název jsem si vypůjčil z půvabné Švandrlíkovy knížky a napadl mne, když jsem viděl foto nasupených předsedů politických stran nad další páně premiérovou kauzou. Nedosti tomu, vzpomněl jsem si na úžasnou formulaci dr. Antonína Dolejšího CSc, z oddělení školství a vědy UV KSČ, kdy nabádá vědce – tedy pracující inteligenci (rád bych potkal nepracující inteligenci, dodnes jsem nezjistil kdo se pod tímto názvem skrývá), aby neoddělovali vědu od marxismu-leninismu, neb to vede k pravicovému oportunismu. A celý tento elaborát z roku 1973 reflektující proběhnuvší XIV. sjezd KSČ nese povzbudivý název: „Formovat nového socialistického člověka.“ A to se nám začíná dařit.“
Dál pokračuje dopis: „Kdyby proti sobě kandidovali Andrej Babiš a akvarijní rybička, budu volit rybičku. Pan Babiš je dle mého soudu bezcharakterní a bezpáteřní komunista, kterému zachutnaly kapitalistické peníze a jeho povědomost o tom, co je mravné a počestné je téměř nulová. Prohlásil, že nikdy neodstoupí. Nevidí důvod a popravdě nelze mu to mít za zlé. Je typickým a takřka bezchybným produktem doby.
Vadný výrobek Klause a Zemana
Ze svého pohledu nemá žádné konstrukční vady a pokud jej budete chtít reklamovat, může se kdykoli odvolat na své dva stvořitele, kteří by nedali do oběhu vadný výrobek, Václava Klause a Miloše Zemana. Ten první jej nekritizuje, což je vzhledem k jeho enormní ješitnosti a nadutosti, kdy nad každým jiným živým tvorem nesouhlasně vrtí hlavou mimořádně významné, a ten druhý jej přímo miluje a kdyby ho zlá sněmovna zavrhla, znova jej pověří sestavením vlády.
Monument Havel
Zlé jazyky tvrdí, že společnost má takové představitele, jaké si zaslouží. Lze to použít i obráceně. Přes veškerou kritiku a různé výhrady k Václavu Havlovi a jeho chybám, ať už skutečným nebo domnělým (kdo z nás je nemá), byl jedním z triumvirátu „spravedlivých.“ Tedy těch, kteří mají snahu o budování občanské společnosti, její mravnosti a právního státu. Triumvirát doplňoval taktéž již zesnulý ekonom Tomáš Ježek a poslední, ještě žijící, Petr Pithart. Nevím jak moc je mu v této době dobře.
Monument Klaus
Nicméně všechny výše uvedené snahy Václav Klaus odmítal a tvrdil, že právníci jen zdržují transformaci a nejlépe by bylo kdyby se zhaslo a privatizace by se udělala sama, a všechno za nás udělá jakási pohádková neviditelná bytost v podobě ruky na trhu nebo tržnici nebo co. Ostatně mnohé z jeho přihlouplých bonmotů namířených právě proti Václavu Havlovi téměř vstoupilo do dějin lidské hlouposti a zde se můžete pokochat nejen jimi, ale i dalšími neméně významnými.
Monument Zeman
Zpochybňovat padesátiprocentní podíl Miloše Zemana na současném stavu naší společnosti a na výrobě nového, již transformovaného člověka – tedy burana sedícího na hromadě peněz, by bylo vůči jeho osobě a osobnosti nespravedlivé a neuctivé. Jeho inteligence je stále ještě nedoceněna a je jen škoda, že ji stále méně používá k věcem dobrým a stále více se omezuje na zničení svých protivníků skutečných i domnělých. Jeho geniální ideový konstrukt výměny pozic typu: „já na bráchu, brácha na mě“, který s Václavem Klausem řadu let úspěšně praktikovali by si zasloužil patentovat. A i bonmoty Miloše Zemana jsou zcela originální a zcela odrážejí dobu v níž se nacházíme. A i těmi se můžeme pokochat.
Monument církve
A teď bych si s dovolením přihřál svoji bigotní katolickou polívčičku. S přijetím křesťanství jsme obdrželi deset naprosto jednoduchých a přesto geniálních pravidel soužití, obecně zvaných desatero. Jsou natolik geniální, že se na nich dalo vystavět nejen právo občanské, ale i trestní a kupodivu i to nejsložitější a to správní. Po celá staletí bylo zárukou pro obecný lid svou neměnností a právní jistotou. A i feudál, který pomýšlel na zábor sousedního panství si byl vědom, že nejlepší poddaný je spokojený poddaný, který kromě povinností zná i své benefity a domůže se jich.
Tak bych prosil, aby se k nám toto právo v té jednoduché a všem srozumitelné podobě zase vrátilo. A brzy jej bude potřebovat celá Evropa. Myslím, že obavy kritiků pana Babiše, co si o nás pomyslí na západ od nás, jsou zcela liché. Západní státy EU řeší takové problémy, kde nejlépe poskytnout azyl jedné jediné ubohé pronásledované ženské, a to prosím přes ratifikaci té nezbytné Istanbulské smlouvy a dohlížecích orgánů, protože se nedokážou vypořádat s bandou pakistánských pobudů. Až i oni vsadí na právní jistotu a její vymahatelnost, bude zase dobře. Ale obávám se, že si celý náš kontinent bude muset projít nejprve nějakou vnitřní katarzí. A to může být cesta trnitá a dlouhá,“ končí svůj dopis Jaroslav Hut.
|
Kdyby proti Babišovi kandidovala akvarijní rybička, budu volit rybičku, píše Jaroslav Hut. A já se k jeho větě připojuju všemi deseti. Ovšem člověka to potom, alespoň v mém případě určitě, svádí k tomu, aby volil strany, které se do parlamentu dostanou jen ztuha. Jednoduchou zkratkou se tak pan Hut dostal k tomu, aby si ohřál polívčičku s desaterem božích přikázání. Ale tam bych, osobně, přikročil k rázné redukci. K čemu první a druhé přikázání přikazující vzývat jen toho jednoho správného boha? K čemu třetí přikázání, když je prostě moc práce a mléko utíká z rendlíku? Šesté a deváté o souložích? To bych nechal na lidech, ne na zákonech, protože nutit vztahy setrvat v nezlomných okovech i přes jejich vzájemnou nenávist, je prostě hloupost. Svým způsobem je problematické i čtvrté přikázání, protože někoho ctít prostě nejde nařídit. Matka alkoholička? Otec prznitel? I tací mezi námi jsou a moc úcty si nezaslouží. Z deseti tak máme čtyři přikázání, která jsou co k čemu. A na ně, to mi odpusťte, prostě normu na délku a zakřivení banánů nenarvu, ani kdybych se rozkrájel. Považuji trochu za klišé tvrdit, že desatero by zastalo v podstatě vše. Nezastalo. Je to jen takový velmi základní, a z části dost dogmatický morální kodex. Nic víc.
Reakce redakce...
Tak ta je rozličná. Neb redakce Krajských listů.cz nejenže není názorově jednotná, naopak – byť malá, je názorově rozrůzněná, jak to jen jde, a navíc, názorová uniformita není vyžadována. Čili ´reakce redakce´ je eufemismus, je to reakce toho člena redakce, který je pod článkem podepsán… Tento oznam dáváme dosud pod každou reakci, aby bylo jasno jak v poledne na rovníku.
|
Vložil: Štěpán Cháb