Kouřit, či nekouřit. To je to, oč tu běží. Komentář Štěpána Chába
komentář
22.11.2018
Foto: Moderní dějiny.cz
Popisek: Bohumil Hrabal. Dnes je Den filozofie a... nekouření
Dneska s velkými pompami slavíme Mezinárodní nekuřácký den. Ustanoven byl valným shromážděním OSN v roce 1977. My, jakožto zaostalá provincie, jsme se ku slavení přidali až v roce 1992. Zároveň, a nevím kam v OSN dali rozum, vyhlásili dnešek i Mezinárodním dnem filozofie. Krásně to spojili, obzvláště když vezmeme k užití citát Marjane Satrapi, íránské spisovatelky, která o kouření napsala: „Kouření, to je potrava pro duši.“ A vůbec, dnešní text si uděláme takový moudrý, protože v něm budu citovat spoustu moudrých lidí. Jistě mi to prominete.
Začněme hned tím nejhorším, Sigmundem Freudem: „Vzdáte-li se kouření, pití a milování, nebudete ve skutečnosti žít déle, ale jen vám to tak bude připadat.“ V mnohém se zakladatel psychoanalýzy mýlil, co se týká kouření a pití, měl myšlenky křišťálové. A to i když přihlédneme ke skutečnosti, že zanevřel na svět kvůli rakovině čelisti. Ale viděli jste, co kouřil? Masivní doutníky, jejichž kouř převaloval na patře, jako jiní čokoládu.
Domácí družstvo
Za největšího bijce na poli kuřáctví je u nás považovaný Jaroslav Kubera. Jakmile se stal předsedou Senátu ČR, přešel k prvnímu úkolu dne – znovuzavedl kuřárnu v Senátu. Je to naprosto logický krok. A doufejme, že svým vlivem a křikem dokáže zvrátit onen hloupý zákon zakazující kouření v hospodách. Co řekl Jaroslav Kubera? „Dneska nám zakážou kouření a zítra někdo přijde s tím, že vypít deset piv denně je nesmysl. Nebo proč vlastně souložit, když to není za účelem zplození potomka. Teď se tomu smějeme, ale jenom do chvíle, než se z toho zrodí nový totalitní režim. “
On toho napovídal daleko víc. Ale nemůžeme mu dát tolik prostoru, protože těch moudrých je na mě nějak moc. Třeba takový Roman Skamene, kdo by to do něj řekl, vzal to hezky od základu: „Zákaz kouření v barech a restauracích? Je to podobné, jako by vám na záchodě zakázali prdět!“ Stát jako největší drogový dealer, když označuje kuřivo za smrtelně nebezpečnou drogu, a zároveň na té droze vyrýžuje ročně 90 miliard. Zákazy a přísnost na kuřáky není kvůli jejich ochraně a strachu o jejich zdraví. To je státní moci zcela u konečníku. Zákazy a přísnost jsou tu jen proto, aby se nezvedl odpor proti šílenému zdanění tabáku. Protože kuřák bude mít špatně svědomí, naočkovali mu ho, a tak bude držet hubu a platit a platit. Krabička cigaret by stála kolem osmi korun. Kdyby na ní nebyly uvalené daně.
A skočme na filozofii
Dnes je také den filozofie. A kouření s filozofií úzce souvisí. Protože kuřák je člověk, který chamtivě touží po myšlenkách, po prozření. Jak řekl Franz Kafka: „První známkou začínajícího poznání je touha zemřít.“ A kuřák to ví. Cigareta není náhradou dudlíku, cigareta je výrazem vzpurné svobody, teď už ano. Anthony Burgess to napsal krásně: „Člověk má právo na osamělost, výstřednost, rebelii, genialitu; člověk je nadřazen lidstvu.“ Je nadřazen lidstvu, společnosti, protože člověk je definicí společnosti, lidstva. A proto se mu nemá bránit v rozvoji. I v rozvoji kuřáckého umění. Protože směr je daný už tím, co napsal Samuel Becket: „Žena rodí rozkročmo nad hrobem.“ A i nekuřák, ač si může svým nekuřáctvím připadat nesmrtelný, byl porozen nad hrobem. Všechny tři výše zmíněné pány, nejvíce pak Burgesse, potvrzují slova Matta Ridleye: „Živý organismus se za přesně definovaných fyzikálních a chemických podmínek chová, jak ho zrovna napadne.“ Co k tomu dodávat?
Nakonec můj oblíbený citát od Ladislava Klímy, českého velikána: „Žmolek z prdele statného drvoštěpa má větší cenu než celá dnešní česká inteligence.“ A statný drvoštěp si v hospodě chce zapálit. Jen mu to ta poddajná a služná česká inteligence pod kuratelou jiné, ne už tolik české inteligence, nakázala. Ale skončit Ladislavem Klímou? Nikdy. Jsme národem složeným z novel Bohumila Hrabala. To jeho psaní je čistou a průzračnou definicí české povahy i českého ducha. A vedle knihy Bohumila Hrabala prostě musí stát přeplněný popelník. Tak nějak to definuje zase Bohumila Hrabala. Takže ne, Klímou neskončím, skončím Hrabalem: „Kdysi jsem se domníval, že za rozbřesku jarních jiter ptáci vítají zpěvem příchod slunce a světa. Dneska vím, že těch několik jitřních minut křičí hrůzou ze světa.“ Kouření a filozofii zdar.
P. S. Tak ne, není mi dáno skončit. Musím ještě dodatek. Naše milá šéfredaktorka je stižená moderním viděním světa. Já mám starý tlačítkový telefon, ona má snad nejnovější model chytrého telefonu. Oba si na svém bazírujeme. Já píšu ze zásady filosofie, ona, podle blahovolných soudruhů z Ústavu pro jazyk český, píše filozofie. Prý je to moderní. No, nevím. Spíš mi připadá, že se tím mění význam slov. Hledal jsem definici, kterou bych ji přesvědčil. Našel jsem v jedné diskusi tuto: „Filosofie- Z řec. felein-mít rád a Sofia-moudrost tedy láska k moudrosti. Správně by se tedy měla psát se S, jelikož když se napíše filoZofie-z řec. felein-mít rád a zofos-temnota tedy láska k temnotě." Takže ano, začínám držet hladovku a třikrát obejdu s protestními transparenty katastr naší obce zcela nahý. Doufám, že to soudruhy z Ústavu pro jazyk český i naši šéfredaktorku alespoň dojme, když už nic jiného.

Vložil: Štěpán Cháb