10 let od kauzy Kundera, kterého Respekt, asi oprávněně, obvinil z udavačství. A 10 let Kunderova mlčení. Přečetli jsme
09.11.2018
Foto: Wikimedia
Popisek: Spisovatel Milan Kundera
Je to právě deset let, kdy v časopise Respekt vyšel text, jenž popisuje spisovatele Milana Kunderu coby udavače. Měl to být právě on, kdo na samém počátku v 50. let udal úřadům komunistického státu agenta západní služby. Internetový časopis o kultuře, umění a společnosti Bubínek Revolveru (což je webový spin off slavné Revolver Revue) v těchto dnech text, jehož autory byli novinář Petr Třešňák a Adam Hradilek z Ústavu pro studium totalitních režimů, připomíná. A to rozhovorem s Adamem Hradilkem, který tak dostal příležitost leccos dovysvětlit.
Adam Hradilek podrobně popisuje, jak se k případu dostali. „Někdy na podzim roku 2007 jsem pomáhal bratranci Matěji Dlaskovi s opravou jejich domu a při práci jsme poslouchali rádio. Když zazněly Příběhy 20. století, Matějovi se vybavilo nedávné vyprávění jeho babičky Ivy Militké o události z padesátých let. Týkala se dvou mladíků. S jedním z nich Militká chodila a druhého znala od dětství. Po komunistickém převratu v únoru 1948 byli oba vyhození z elitní letecké školy vedené veterány RAF. Vzápětí utekli na Západ, kde se přidali k protikomunistickému odboji. V rámci výzvědné mise se pak vrátili do ČSR. Miroslav Dvořáček byl zatčen a uvězněn. Bratranci se babička svěřila, že se s ním v březnu 1950 náhodou potkala v Praze a zapříčinila jeho zatčení. Toho druhého, Miroslava Juppu, který býval jejím milým, pak opustila kvůli Matějovu budoucím dědovi Dlaskovi. Bratranec se mě pak zeptal, zda je možné o případu něco vypátrat v archivech. Zjistit, jestli ti dva jsou stále naživu, případně je kontaktovat. Již tehdy mi řekl, že podle slov své babičky měl v zatčení údajně sehrát roli i tehdejší dědův kamarád Milan Kundera,“ říká Hradilek v rozhovoru pro Bubínek Revolveru.
13 let pekla v nejhorším lágru a Kunderův ´bobřík mlčení´
Dvořáčka zatkli a v září 1950 odsoudili za zběhnutí, vyzvědačství a velezradu ke dvaceti dvěma rokům těžkého žaláře. Většinu trestu strávil v jednom z nejhorších komunistických lágrů, v táboře Vojna na Příbramsku. Navzdory různým amnestiím ho na svobodu pustili až koncem roku 1963. Pár dnů po 21. srpnu 1968 emigroval na Západ, odkud se do Česka už nikdy nevrátil.
Milan Kundera se k záležitosti nikdy nevyjádřil, i když autoři textu se o to hodně snažili: „Původně jsem se mu chtěl ozvat až na závěr bádání, kdy budu mít vše dostupné pohromadě. Na základě obecně známé zkušenosti s jeho nekomunikováním se světem mi bylo jasné, že pokud svolí k rozhovoru, tak pouze jednou. Vzhledem k nabídce Respektu jsem se nakonec rozhodl Kunderu kontaktovat dříve. Dne 11. září v 10:36 jsem mu poslal fax s žádostí o rozhovor. Jako důvod jsem mu mimo jiné napsal o zatčení mladého muže ve studentské koleji na Letné na jaře roku 1950, na němž se podle vyprávění pamětníků i archivních materiálů osobně podílel. Nepřicházela zpráva o doručení, takže jsem fax poslal raději znovu. Zanedlouho přišly dvě automatické odpovědi: KUNDERA OK. Zvolené číslo tedy bylo správné a Kundera můj fax dostal hned dvakrát,“ vzpomíná pro Bubínek Revolveru Adam Hradilek. O tom, proč se Kundera nevyjádřil, Hradilek jen spekuluje. „Mohl to být strach, ale spíš si myslím, že tuto část svého života i tvorby se už dávno rozhodl vymazat z paměti. On je přece opravdu známý tím, že pečlivě utváří, stylizuje a kontroluje svůj oficiální obraz, určený veřejnosti. Dělá to celý život, takže udání musel logicky popřít,“ vysvětluje a upozorňuje na to, že kauza, v Česku někdy nazývaná ´kunderiáda´, dál žije a z médií proniká i do literatury.
Možnost alespoň se omluvit spisovatel propásl, Dvořáček zemřel
Před několika měsíci dopsala profesorka Yale University Karen von Kunes knihu, ve které se snaží dokázat, že zkušenost z udání Miroslava Dvořáčka ovlivnila velkou část Kunderovy románové tvorby. Kromě dosud mlčícího Kundery už všichni aktéři případu zemřeli. „Je zřejmé, že to byl on, kdo udal Dvořáčka policii. Ať měl důvod jakýkoliv, propásl možnost alespoň se Dvořáčkovi omluvit. Nám však může stále odpovědět, popsat nebo vysvětlit například to, z jakých pohnutek toho 14. března 1950 zamířil na policejní stanici,“ dodává Hradilek. Nutno ještě dodat, že pro jiné médium Kundera popřel informaci, že v 50. letech udal policii člověka.
+
Milan Kundera je celosvětově uznávaný francouzský spisovatel českého původu. Československého státního občanství ho komunisté zbavili v roce 1979. Jeho díla patří mezi nejčastěji překládaná česká díla na světě. V Československu byla jeho díla až do sametové revoluce zakázaná.
Do prózy vstoupil souborem povídek o vztazích mužů a žen Směšné lásky. V druhé polovině 60. let vydal román, který z něj okamžitě učinil jednoho z předních představitelů české literární scény – Žert. Žert vyšel roku 1967; po sovětské invazi v roce 1968 Kundera ztratil možnost publikovat. V roce 1970 ještě vyšly Směšné lásky v jednosvazkovém vydání, dále vycházely Kunderovy knihy pouze v zahraničí. V roce 1975 Milan Kundera emigroval. Než se rozhodl pro exil ve Francii, napsal však doma dva další romány. Život je jinde znovu účtuje s 50. lety, Valčík na rozloučenou nese rysy grotesky s tragickými aspekty. Další dva romány napsal Kundera ještě česky, teprve poté došlo k jejich překladu do francouzštiny. Kniha smíchu a zapomnění opět kriticky účtuje s domovinou, a to zejména prostřednictvím postav Gustáva Husáka, „prezidenta zapomnění“, a Karla Gotta, „idiota hudby“. Nesnesitelná lehkost bytí pak vyšla v listopadu 1984 a z Kundery definitivně udělala hvězdu světové literatury. Další román, Nesmrtelnost, byl posledním titulem, který napsal česky, od té doby již píše francouzsky. Román Pomalost v roce 1995, v Totožnosti se pak vrátil ke svému starému tématu křehkosti identity, jehož naléhavost zesílily nové komunikační technologie jako je anonymita na internetu. Jeho zatím posledními texty jsou Nevědomost (2000) a Slavnost bezvýznamnosti (2013). Krom románů vydal i několik knih esejů, nejslavnější z nich je Umění románu z roku 1986.
-
Milan Kundera se v roce 2008 nevyjádřil samotným autorům článku a popřel, že by mu zaslali fax. Ve vyjádřeních, jež poskytl jiným médiím, tvrdil, že aféra byla jen dobře načasovaná tak, aby zdiskreditovala jeho dílo na Knižním veletrhu ve Frankfurtu a dokonce i proto, aby nemohl dostat Nobelovu cenu. O udání však existuje policejní záznam.
|
Zuzana Sirotková
Vložil: Anička Vančová