Seriál Lynč, převýchova k tomu správnému občanství. Komentář Štěpána Chába
komentář
02.11.2018
Foto: ČT / Michaela Bouchalová
Popisek: Štěpánka Fingerhutová a Marsell Bendig. Momentka ze seriálu Lynč, ale... slovy Visacího zámku... punk je jinde
Neodolal jsem a podíval se na část seriálu Lynč, na kterém s velkou slávou spolupracovala Česká televize a který tak byl hrazen z daní. A ano, peníze z daní mají jít i na kulturu. Není to jen samá neexistující dálnice a důchodci, musíme povznášet i duše. Ale to, jakým způsobem povznáší duši seriál Lynč, to už snad radši cpát peníze do dálnic, které se nikdy nepostaví a zůstanou tak navěky jen na papíru.
Realita podle České televize předpokládá, že problém je tam, kde je odpor. Nevidí, že ten odpor vzniká tam, kde vzlínají problémy. A svým seriálem Lynč ukazuje jen odpor. A to odpor dohnaný do absurdit, kde bílá minorita je zaplněná grázly, narkomany, dealery, devianty v rodinách plných incestu a tak podobně. A romská komunita? Milí lidé, kteří jsou v tom nevinně. Ve všem. Do těch horších situací spadli Romové jen kvůli bílým grázlům. A já si celou dobu říkal – sakra, v které realitě žiju já a v které Česká televize?
Osobní setkání třetího druhu
Půl roku jsme s rodinou žili ve Varnsdorfu. Jednoho dne se moji pubertální synáčci vydali na kole koupit si něco na zub. Když vyšli z obchodu, na jejich kole jezdil pubertální Rom následovaný halekajícími čtyřmi dalšími. Synáčci si kolo nárokovali. A výsledek? Pubertální Romové je hnali přes půl města, řvali, že je zabijí, rozkopou jim držky a tak podobně. Synáčci se vrátili domů značně rozvrácení. A bez kola. Vjel do mě vztek, vydal jsem se tedy na místní policejní stanici s úmyslem záležitost nahlásit.
A setkal jsem se s chápavým odmítnutím a poučením. Policista ve službě, kterého jsem odchytil před stanicí a svěřil se mu, mi poradil, ať na kolo zapomenu. Že už je dávno z města pryč. A pokud na tom budu trvat, tak ano, policie romského výrostka chytí, ten dostane tytyty, a dál? Dál že se můžeme rovnou stěhovat, protože se na nás místní romská komunita zaměří a svojí snahu získat kolo zpátky si vyžereme. Pěkně jsem policistovi poděkoval, šel domů a začal hledat možnosti, jak se přestěhovat. Za dva měsíce jsme na klatý Varnsdorf mávali z okna stěhováka.
Gypsy na festivalu
V začátcích kariéry Radka Bangy a jeho Gypsy.cz jsem na něj narazil na jakémsi festivalu. Za celou hodinu jeho vystoupení zazněly tři skladby, zbytek strávil hlasitými a vulgárními vagina monology po cikánsku. Řval do publika o rasismu, o bílých sviních, o tom, jak jsou cikáni utlačovaní a jak nenávidí bílou spodinu. Bylo to ubohé, trapné. Nikdo pod pódiem na začátku jeho vystoupení netrpěl rasistickými pohnutkami, nikdo po Bangovi neházel flašky, kameny. Naopak, vstoupil na pódium a strhl se potlesk. Však jeho hudba byla fajn. Po skončení jeho vystoupení byla pod pódiem čtvrtina posluchačů. Další tři čtvrtiny šly radši na pivo. V hodnoceních Bangovy kulturní vložky se nejčastěji vyskytovalo slovo „kokot“ (bez označení rasy, pěkně prosím).
Česká televize a její bagančata od hnoje
V České televizi žijí v iluzích, že je potřeba převychovat tu bílou spodinu. Ale nemám nejmenšího podezření, že něco takového potřebuje. Češi jsou obecně velmi tolerantní národ, vstřícný a ochotný naslouchat. Pokud se ovšem setkají s něčím obhroublým a tupým, mají tendence to nazvat přiléhavým slovem „kokot“, nikoliv multikulturní ráj. A nejde jinak, než souhlasit. Česká televize tak seriálem Lynč splnila několik vlhkých snů protagonistům a tvůrcům seriálu, kteří žijí v sociálních bublinách pražské umělecké sféry, a kteří svět skutečně vidí tak, jak ho ukázali v seriálu (což je děsivé) a odmítají ho vidět tak, jakým skutečně je (což je ještě děsivější). Seriál dělal z Romů nevinné oběti, z Čechů defektní pohrobky Adolfa Hitlera. Ale svět takový není.
Což takhle, milá Česká televize, udělat seriál po vzoru reality? Hezky z romského ghetta? Motivovat mladé Romy, aby se ze svých bídných podmínek snažili dostat vlastními silami? Neházet vinu na nevinné, nevytvářet oběti, tam, kde obětí není, nebo tam, kde se z viníků stávají oběti kvůli vlastní vině? Co takhle dát mladým Romům naději v tom, že se Rom dostane díky své síle osobnosti z ghetta a strhne s sebou několik dalších? Bez použití stereotypů, které zavirovaly hlavy pražské umělecké sféře. Bez dokonale demotivačního ukazovaní na bílou spodinu, ale ukazování na motivační možnosti dostat se z vlastních hoven vlastní silou a vůlí. Snad by to k Romům mluvilo rozumněji. A neprohlubovalo by to onu nevraživost. Což seriál Lynč dělá předpisově. Vyvolává nevraživost, prohlubuje ji. To tam u sepisování scénářů sedí skutečně samí scestní blbci?
Vložil: Štěpán Cháb