Kdypak nám Sinead O‘Connor ukamenují, přátelé? Komentář Štěpána Chába
komentář
29.10.2018
Foto: Twitter
Popisek: Sinead O'Connor, tedy pardon, Shuhada´Davitt, na snímku z 25. října
VIDEO Na konci minulého týdne zarezonovala médii zpráva, že popstar devadesátek Sinead O‘Connor konvertovala k islámu. Z celého srdce jí to přeju, protože se v chápání duchovní cesty a vlastní víry plácala natolik, až několikrát skončila v drápech psychiatrů. Přitom bylo vidět, že po něčem vyšším a smysluplnějším touží neskutečně. Teď pouť po psychiatrech a vydírání vlastní rodiny končí. Protože zpěvačka konečně najde svůj klid v lůně islámu.
A ne, nemyslím to nijak dvojsmyslně. Zpěvačka se nejspíš uklidní, začne být vyrovnaná a spokojená. Proč? Protože islám předepisuje pravidla pro všechny kroky života. Jeho systém je natolik provázaný s životem člověka, že by bylo nadmíru podivné, kdyby zpěvačce zase přeskočilo. Teď bude všechno pod diktátem. Dříve nevyrovnaná O‘Connor bude mít pro všechno instrukce, říkanky z koránu, systém modlení, pravidla pro všední život, kterými se bude muset řídit, aby byla dobrá muslimka. Islám totiž nenabízí pochybnosti, ale řád. Pevný a už několik staletí dokonale neměnný. Něco jako – vyčistit si zuby před spaním – kterýžto povel od nás děti slyší každý den. Až si zvyknou.
Sinead zpíající o Bohu a pro Boha, proboha
Benevolentní křesťan
Na druhé straně je křesťanství, které zpěvačka hledala celý život. Jenže, a tady je ten rozdíl mezi muslimem a křesťanem, křesťan je svého druhu benevolentní. Přijde-li věřící za knězem s problémem, setká se často s radou – řiď se svým srdcem. Křesťanství se přes svou dogmatickou minulost přehouplo do trochu svobodomyslnější víry, která dává možnost a příležitost samostatně přemýšlet a samostatně i chápat. Ne, katolík se sám netransformoval, spíš do toho byl dotlačen evropskou civilizací, která už na nějaké pověry za středověku může tak leda nakašlat.
Ale právě ta možnost samostatně chápat a přemýšlet udělala z labilní zpěvačky exemplární příklad psychiatrie. Ona potřebovala řád a v něm chtěla najít smysl. A našla ho v náboženství, které je právě pro slabé a labilní, protože vládne nesmlouvavou a tvrdou rukou vězeňství. Nepustí člověka ani o centimetr, nedovolí ani jednu pochybnost. Všechno je dané. A právě to nejistého a slabého jedince nesmírně uklidní. Už totiž ví, že neudělá chybu, že je v náručí despotického otce, který je spravedlivý, když je všechno tak, jak diktuje. Který je trestající a mučící, když se vloudí pochybení. Ta jistota despoty, který sleduje každý krok a každý krok také hodnotí. Labilního člověka pevný a neměnný řád uklidní. Jako autistu. A Sinead O‘Connor labilní je. Proto nejspíš najde v islámu klid a mír.
Sinead O‘Connor jako šok pro islám
A právě z hledání své duchovní úlohy na světě se zpěvačka ve svém životě vrhla do mnoha vod světových náboženství. Přednost vždy získalo křesťanství v mnoha svých odvětvích, od tradičních katolíků až po nějakou obskurní křesťanskou sektu. A právě zpěvaččino hledání víry se odrazilo na jejím těle. Jen na hrudi jí hyzdí tetování s Ježíšem, jemuž krvácí srdce. Na těle má i hinduistické a buddhistické symboly. Nevím, jak by na to tatíci z islámu pohlíželi u běžné muslimky, ale u Sinead to bude, předpokládejme, v pohodě, protože Sinead je pro věc islámu tím správným PR. Každá celebrita se počítá. I ta labilněji laděná.
My ostatní se můžeme modlit, a je ale úplně jedno ke komu nebo čemu, aby se v tom islámském hnízdě děvucha rozjela. Protože jí nikdo kamenovat nebude, ostře sledovanou celebritu přeci nejde bacit beztrestně kamenem. Ale mohla by, excentrická Sinead, rozjet v arabských zemích otázky, pochybnosti, samostatnější myšlení a nejistotu už jen tím, že jí přeskočí. Jde o to, jestli Sinead O‘Connor dávno nepřekročila hranici a i despotický řád pro ní nebude málo. Pak se islám bude muset poprat s následky. Třeba se nám poštěstí a my si užijeme cirkus, aniž bychom museli platit vstupné.

Vložil: Štěpán Cháb