Vyznání lásky Krajským listům. Komentář Štěpána Chába
komentář
12.10.2018
Foto: Krajské listy
Popisek: Krajské listy
Tak je to tady. Seznam odřízl Krajské listy, zatím snad jen dočasně. Důsledek? Krajské listy nejsou živé z grantů, nestojí za námi mediální magnát ani vlivová skupina, která bude investovat i do ztrátového projektu. Stojíme zcela na reklamě. Bez ní bychom padli. A Seznam odříznutím nastavil právě takové směřování. Bohužel.
Padlo obvinění (a ano, budu o tom mluvit jako o obvinění), že provádíme clickbaiting, tedy záměrné vytváření klamavých titulků k článkům a tedy lákání čtenářů na falešný a prázdný obsah. Takové obvinění je zcela mimo mísu. Už jen z logiky věci, že nejsme jednorázový projekt, ale médium, které si své čtenáře udržuje a hýčká. O čem je titulek, o tom je i obsah textu. A od Seznamu to beru jen jako záminku pro odříznutí, které je samotné úplně jinde.
Profesionalita
Naše šéfredaktorka Anna Vančová je profesionálka. K novinařině přišla jako slepý k houslím, ale držela se řemesla od revoluce a to z ní udělalo skutečného profíka. Pokud něco tvrdí stran novinařiny ona, je třeba zmlknout a naslouchat. Ne proto, že by poté následoval sprduňk, když se nejede po jejím. To ani vzdáleně. Spíš to myslím tak, že ona své zkušenosti nabízí a v drtivé většině to, co říká, tak skutečně i je. Proto je dobré naslouchat, protože prostě je čemu naslouchat. Mezi její první rady, když jsem nastoupil, bylo – nedělej zbytečně křiklavé titulky. Udělej titulek tak, jako kdybys měl jednou větou vysvětlit obsah textu své babičce. Snažím se toho držet.
Ale abych se dostal k tomu pro mě podstatnému. Nikdy za celou dobu mého působení v Krajských listech jsem se nesetkal s poznámkou – tohle tam nedávej, toto téma je zakázané, tohle nesmíš. Co se týká obsahu mých textů, vždycky jsem měl zcela volnou ruku. Jediné, do čeho Anna Vančová kdy zasahuje, jsou úvodní obrázky k článkům, protože v nich často sáhnu dost vedle. Nikdy jsem se nesetkal s tím, že by korigovala mé texty, že by mazala, přepisovala, zakazovala. Na Krajských listech mám zcela volnou ruku. A to i v případech, kdy se mnou šéfredaktorka ale vůbec nesouhlasí. Ona je, pro příklad, zastánkyní Evropské unie, já odpůrcem. Když sepíšu text o Evropské unii, špílcujeme se, ale nikdy mi neřekla – nesmíš, nechci, nebude. A jsem si jistý, že často se mnou nesouhlasila kategoricky. Ale do textu nezasahovala.
Srovnání s Britskými listy
Před pěti lety jsem začal psát pro Britské listy. A Janu Čulíkovi jsem za to vděčný, protože Britské listy mě pokřtily, nikdy předtím jsem se společensko-politickému komentování nevěnoval. Pustil mě k tomu za vcelku kuriózní situace. Měl jsem výpadek v příjmech a do toho mi přišlo vyúčtování za elektřinu. Na zaplacení jsem neměl a ČEZ mi odmítl povolit splátkový kalendář. Napsal jsem o tom Janu Čulíkovi. Ten se za mne ihned postavil a peníze mi poslal. A to den před odpojením elektroměru. Poté mi napsal, zda pro Britské listy nechci psát, že mé povídání je vcelku čtivé. Nu, přikývl jsem.
A ač jsem Janu Čulíkovi za uhrazení nedoplatku i příležitost velmi vděčný, přesto se neubráním srovnání mých zkušeností. Jan Čulík mi do textů cenzurně několikrát zasáhl. Ne častokrát, ale stalo se. Vzpomínám si živě na jeden text, u něhož jsem pěnil po tři dny, protože Čulík v něm vymazal závěrečný odstavec, který se mu prostě nehodil do jeho světonázoru. Na následné upozornění, že se mi jeho zásah nelíbí, nereagoval. Poté došlo k postupnému ochlazení našeho pracovního vztahu. Do Britských listů jsem naskočil v závěru jejich svobodné existence. Poté, co jsem z nich utekl, už z nich byla ideologická stoka. Ne mou vinou, dodávám s úšklebkem.
Co tím chci říct
U Britských listů jsem se musel hlídat. Zavést u sebe autocenzuru. Věděl jsem, o čem a jak nesmím psát. Nebylo to nařízené, ale tak nějak to člověk věděl a hlídal se. Naštěstí k autocenzuře nedocházelo nijak často, smýšlením se řadím k levici a v Britských listech právě levicové smýšlení bylo směrodatné. Ale ve srovnání s Krajskými listy je to jako nebe a dudy. U Krajských listů necítím ani náznak toho, že bych se hlídal nebo byl hlídaný. Nikdy mi nikdo a nic nevymazal, nikdy jsem nezažil tlak na to, o čem a jak mám psát. A to je na Krajských listech prostě to, co je v novinařině hodnotné a skutečné.
Jediný tlak, který v Krajských listech zažívám, směřuje na mé prasečí pojetí všeličehos. Vím, že si po sobě musím text přečíst vícekrát, protože mé kulometné psaní zanechává překlepy. Na obrázky pozor, vybírat hezčí, lepší, dávat bacha na autorská práva u obrázků. Vidět detaily a ne je přehlížet a doufat, že to projde. Jediný tlak – drž formu. A takový tlak mi jde jedině k duhu, protože má zlepšit mou práci, ne změnit mé myšlení a smýšlení.
Svoboda, svoboděnka
U Krajských listů zažívám autorskou svobodu, kterou mi mohou mnozí novináři jen závidět. Nesloužím nikomu, nikoho nemusím poslouchat, nikomu za své psaní neskládám účty. Ale není-li novinář omezovaný majitelem nebo sponzorem, je omezovaný financemi. Krajské listy nemají majitele, který by diktoval, máme ale Seznam, který může Krajské listy přidusit natolik, až padnou. Takže dochází k ekonomickému odstřižení, které vede k umlčení. I to je cesta. Jen je škoda, že největší internetová firma Seznam se k něčemu takovému propůjčila. Po ideologickém diktátu komunismu nastupuje ekonomický diktát kapitalismu. Obojí je hnus.
Vložil: Štěpán Cháb