Jaroslav Hut: Kritika ano, ale pouze konstruktivní, soudruzi. Vaše dopisy
08.10.2018
Foto: Facebook
Popisek: Marine le Pen skutečně vypadá nepříčetně. Nebo ji jen ofoukl větřík? No, psychiatři v tom větříku diagnózu najdou, o tom se přít nemusíme
Současný stav nejen svobodného projevu, ale i kritiky a kritického myšlení hezky shrnul Štěpán Cháb ve svém článku „Facebooček se nám ideologicky nějak seká“ 28.9. t.r. Zdá se, že náš kulturní prostor (rozuměj evropský) trpí jistým stupněm regrese. Zda je tato regrese záměrná a má nás vrátit ke kořenům, odkud se znova vydáme na pochod vstříc zářným zítřkům posíleni obnoveným uvědoměním si vlastních hodnot, nebo jde o nevědomý proces, který nám má pomoci překonat frustraci z neschopnosti unést realitu všedních dnů, a než žít frustrující skutečnost je lepší vytvořit si paralelní snový svět bez podlostí, násilností a absencí empatie či vzájemné úcty a pochopení.
Leč ani vrcholní politikové či významné instituce a orgány nezůstávají pozadu a okrojovanou menší svobodu slova i činu se nám snaží sami vynahradit svými počiny, které v nás zanechají nezapomenutelnou stopu. Proto navrhuji, aby byla vyhlášena soutěž o největší absurditu - původně jsem zamýšlel měsíce, ale to je příliš krátká doba, tak navrhuji čtvrtletí. Prostor bych omezil na EU, ostatní světadíly či svazky nechť si vytvoří svoji samostatnou soutěž a jednou ročně můžeme uspořádat klání o absurditu Zeměkoule.
Pravidla
Pravidla jsou taková, že soutěží členské státy mezi sebou, čím větší absurdita, tím větší šance na vítězství, a ovšem za jakýkoli racionální počin se udělují trestné body a konečná hodnota absurdity je tak umenšena. Pracovně jsem soutěž nazval „Absurdita kvartálu.“ A zde jsou kandidáti na první tři místa.
Třetí místo do Německa
Třetí, bronzovou příčku zaujímá náš soused Německo a to v souvislosti s událostmi v Chemnitzu. Do ulic vyrazili nespokojení občané, kteří si platí ze svých daní politiky, policii i armádu, a zcela jasně se domáhají, aby za své peníze dostali patřičné služby, mimo jiné bezpečné město. Místo toho se dozvěděli, že zapálení svíček za zavražděné a pobodané spoluobčany je v pořádku, ale žádné protesty a demonstrace trpěny nebudou, neb to připomíná „hon na migranty“, a byly předloženy nezvratné důkazy fotografií s provokatéry. Navíc kriminalita klesá, a tři pobodaní nám nebudou narušovat skvělou statistiku. A vůbec, komu se to nelíbí, ten je pravičák, ultrapravičák, nacista, fašista, xenofob a islamofob. Německo mělo krásně našlápnuto na první pozici, ale vše zkazila na poslední chvíli kancléřka, neb se chovala chladně až odtažitě k prezidentu Turecka, a dokonce s tímto naprosto neuvěřitelným trotlem, který během několika roků dokázal dokonale zničit odkaz zakladatele moderního Turecka, odmítla povečeřet.
Druhé místo za penisy do Anglie
Druhou, stříbrnou příčku obdržela Velká Británie. Student Angelos Sofocleous si dovolil konstatovat, že ženy nemají penis. Věc obecně známá, nikterak objevná, šokující, fascinující. Prostě je to daný fakt stejně jako to, že holčičky nosí červené papučky a chlapečci modré. Stačí nahlédnout do anatomického atlasu. Věc u nás normální, ne tak ve Velké Británii. Student byl vyloučen ze všech možných funkcí a aktivit, jichž se účastnil a navíc byl nazván transfobem. To, že je něco takového možné na akademické půdě si zasluhuje mimořádnou pozornost. Doufám, že toho chudáka nenapadne pro změnu prohlásit, že jeho kritici mají mozek. To by bylo na ztrátu občanství a vyhoštění.
První místo za nepříčetnost celé Francie
První místo bezkonkurenčně patří Francii. Předsedkyně Národní fronty Marine le Pen, je obžalována, že na svém sociálním účtu publikovala obrázky, jak Islámský stát popravuje vězně. Že tím teda jako šíří násilí. Ponechám-li stranou tuhle pitomost ( kdyby IS nezabíjel, nebylo by co šířit), je zde alarmující skutečnost, že byla poslána na psychiatrii, zda je schopna sledovat jednání, odpovídat na otázky, a zda již v rodině nejsou zárodky patologického chování. A máme tu předstupeň zbavení svéprávnosti, nebo alespoň internace v nějakém zdravotnickém zařízení. Možné je, že podstatnou zásluhu na prvním místě pro Francii má i naše země, od níž bylo možno se tyto praktiky učit. Zneužívání psychiatrie pro odstranění politických odpůrců byla doména komunistické justice, a to by se dnešní rudí bumbrlíčci podivili, jak v tom jejich tátové a mámy zakladatelé uměli chodit. Zneužití psychiatrie na politickém kolbišti je natolik nedemokratická, totalitní a odporná záležitost, že první místo je v tomto případě zcela zasloužené.
|
Pan Hut je velký optimista, ale zároveň i pesimista. Předpokládá, že vyhlášení ceny za absurditu by se nedalo naplnit za jeden měsíc, proto navrhuje čtvrtletní vyhlašování. Jak optimistické, ve smyslu – tolik absurdit se nám tu zase neděje, jak pesimistické ve smyslu – oni by nám tolik absurdit nenabídli. Mám pocit, že bychom podobnou cenu mohli vyhlašovat obden. Ale dobrá, zavazuji se tímto, že jednou měsíčně, čtvrtletí je skutečně dlouhé, jednou měsíčně nominuji tři (a více) absurdit, které nám politici Evropy nabídnou. A za nápad děkuji, není nic lepšího, než se jim prostě smát, když si člověk brečí do mísy se salátem.
Reakce redakce...
Tak ta je rozličná. Neb redakce Krajských listů.cz nejenže není názorově jednotná, naopak – byť malá, je názorově rozrůzněná, jak to jen jde, a navíc, názorová uniformita není vyžadována. Čili ´reakce redakce´ je eufemismus, je to reakce toho člena redakce, který je pod článkem podepsán… Tento oznam dáváme dosud pod každou reakci, aby bylo jasno jak v poledne na rovníku.
|
Vložil: Štěpán Cháb