Jediná vteřina ji proměnila v nejistou introvertku. Mohla dál naplno zářit, jenže… Tajnosti slavných
28.09.2018
Foto: repro/marikagombitovaofficial.com/Karol Kállay
Popisek: Marika Gombitová v roce 1977
VIDEO Kamarádčina chyba ji připravila během okamžiku úplně o vše – o zdraví, kariéru, každodenní radosti, řadu přátel… Fanoušci ji ale nepřestali milovat, i když jim dokonce na čas úplně zmizela z očí. K návratu se pak konečně odhodlala až se šesti křížky na krku.
Křehká a půvabná plavovláska bezesporu dodnes patří k nejtalentovanějším slovenským zpěvačkám. Zpěvačka s nezaměnitelným hlasem a hudební skladatelka zazářila jako kometa, jenže právě když byla na vrcholu, osud ji mimořádně tvrdě srazil k zemi. Po vážné autonehodě ochrnula a přežila jen díky mimořádně silné vůli a chuti žít. Se svým postižením se Marika Gombitová sice nikdy nevyrovnala, sveřepost a odhodlání ji přesto neustále ženou dál. I když… Na přelomu tisíciletí jakoby najednou ztratila veškerý elán. Začala se uzavírat do sebe, práci téměř pověsila na hřebík… Vrátit se pak znovu naplno na pódia, to byl pro ni oříšek, k jehož rozlousknutí se odhodlávala dokonce déle než desetiletí. Nakonec se přece jen rozhodla, ale až u příležitosti svých šedesátin a dobře udělala.
Deň:
Mimořádný hlas i talent
Narodila se na východním Slovensku, v Turanech nad Ondavou, a dostala jméno Mária. Byla prý opravdu ještě malinká, když si udělala ve sklepě první ‘zkušebnu‘. Hrála si tam a na dveře napsala Hudba je můj život. Talent zdědila po otci, který sice pracoval celý život jako dělník, hrál ale na housle, v kostele na varhany a krásně zpíval, a tak ji v lásce k hudbě všemožně podporoval. V devíti letech se začala učit hrát na klavír v Lidové škole umění ve Stropkově. V rodině ale nebyla jediná. Kromě sestry Heleny měla ještě tři bratry, kteří založili vlastní kapelu Matador, a když bylo Marice dvanáct, vzali ji mezi sebe. „Tam jsem s máminým souhlasem a pod dozorem bratrů zpívala. V lidové škole jsem se naučila hrát na klavír a na kytaru,“ vzpomíná na dětské začátky na svých oficiálních internetových stránkách.
Študentská láska
(v pražské Lucerně v roce 1978):
Slovenská Janis Joplin
Odmalička věděla, že se chce věnovat hudbě, a tak si podala přihlášku na konzervatoř. Jenže ji nepřijali, takže musela vzít zavděk náhradním řešením – strojní průmyslovkou v Košicích. Hudby se ale nevzdala. „Nebylo to lehké. Studovala jsem strojnictví a při studiu jsem vystupovala se skupinou Profily.“ Tehdy prý nejvíc uznávala Janis Joplin a ráda zpívala její písně. Časem přešla k orchestru Júlia Olajoše a jediné vystoupení právě s tímto hudebním tělesem navždy změnilo celý její další život. Účinkovali tenkrát na plese sportovců, kam přišel i tehdy již známý slovenský zpěvák Janko Lehotský. Chvíli Mariku poslouchal, a pak se jí zeptal, jestli by nechtěla jít do jeho skupiny Modus. „Měl jsem takové avízo, že v Košicích je kapela, která se jmenuje Profily, a je tam velmi šikovné děvče. Hned druhý den jsem se šel na ni podívat na ples, kde zpívala. Překonávala tam určité hlasové výšky a já si řekl – tak tohle je výborné,“ zavzpomínal na první setkání s Marikou.
Prstienky z trávy:
Žbirka byl skeptický
Okamžitě se zalíbila i Miro Žbirkovi, který byl původně skeptický, jestli se Janko nevypravil do Košic zbytečně. Když ale slyšel Mariku zpívat, okamžitě mu prý bylo jasné, že jde o výjimečnou osobnost. V Modusu zpočátku hrála na konga a čekala na svou příležitost. A ta přišla na Bratislavské lyře v roce 1978. S písničkou Študentská láska si tehdy vyzpívala zlato nejen v domácí, ale i v mezinárodní části soutěže. „Bylo to nejkrásnější období mého života. Byla jsem šťastná, bezstarostná. Janko Lehotský, Kamil Peteraj, Miro Žbirka a trošku i já jsme spontánně objevili něco jako písňový poklad. Vládly dobré vztahy. Byli jsme tehdy naivní, myslím, že čistí a rovní. Nevěděli jsme pořádně, co je tiskovka, reklama, jak udělat rozhovor. Tedy všechny ty mazanosti, které dnes zná v populární hudbě každý,“ konstatuje.
Koloseum:
Když se čerti ženili…
Venkovská holka od Stropkova se proměnila v hvězdu. Zazářila s hitem Vyznanie, s nímž zabodovala doma i na festivalu v polských Sopotech, neméně úspěšná byla i písnička Neberte nám princeznú a konečně se dočkala i nahrávání sólových desek. Jenže právě když prožívala nejkrásnější období, měla na kontě několik festivalových vítězství a bronz i stříbro ve Zlatém slavíkovi, uštědřil jí osud tu nejtvrdší ránu. V kalendáři se právě psal poslední listopad 1980. Skupina Modus absolvovala koncert v Brně a Marika se vracela domů. Seděla v Renaultu 5, který řídila kamarádka Andrea, žijící v Německu. Venku se doslova ženili čerti, byla hrozná vichřice a sněhová vánice. Automobil dostal smyk, přejel do protisměru, vyletěl ze silnice, udělal několik kotrmelců a skončil v poli na střeše. Řidička vyvázla s lehkými zraněními, ale Marika na tom byla velmi špatně. Měla polámaná žebra, zlomenou hrudní kost a bohužel i poraněnou míchu.
Malá smutná baletka:
Nepomohly ani operace
Technici, kteří vyrazili z Brna o pár hodin později, když naložili aparaturu, sice viděli havarované auto, ale jen projeli kolem. „Bylo tak špatné počasí, že jsme do Bratislavy jeli dvacetikilometrovou rychlostí. Viděli jsme rozbité červené auto, ale už u něj byli policajti a vypadalo to, jako by havaroval někdo, kdo jel z Bratislavy do Brna, a ne naopak. Proto nás ani nenapadlo, že by to mohla být Marika,“ zavzpomínal později ve své biografii Andrej Andrašovan, manžel zpěvačky Beáty Dubasové, který dělal v Modusu zvukaře. Následky nehody byly velmi zlé. V nemocnici dostala Marika vysoké horečky a silný zápal plic, hlavně si ale musela vyslechnout ortel, že zůstane navždy ochrnutá. Nepomohly ani operace. Po třech měsících na neurochirurgii a interním oddělení v bratislavských Kramároch ji převezli do vyhlášeného rehabilitačního ústavu v Kladrubech.
Ateliér duše:
Nechtěla nikoho ani vidět
Lékaři, kteří se o ni starali, tvrdí, že se navenek sice usmívala, bylo ale jasné, že se velmi trápí. Nechtěla ani přijímat návštěvy. „Například když za ní přijela Eva Pilarová a její kamarádi z kapely, trvalo dost dlouho, než jsme ji přesvědčili, aby vůbec komunikovala. Trápila se tím, jak vypadá, když je nyní na vozíčku,“ prozradila v knize jedna z ošetřujících lékařek. Přesto se až obdivuhodně dokázala dát dohromady a půl roku po nehodě vystoupila jako host na Bratislavské lyře 1981 s písněmi Prstienky z trávy a Tajomstvo hier. Vybojovala tím své největší vítězství – především sama nad sebou. A hned druhý den nazpívala dvě písničky na album Modusu 99 zápaliek. Následovalo dlouhodobé léčení, současně ale pokračovala v nahrávání a ke dvěma albům, které stihla před havárií, přibyl jako třetí slavný Slnečný kalendár. „Pomohli mi i přátelé., věděli, že jednou budu chtít zpívat, že musím. Proto dál psali pro mě písně. Věřili mi, i když já jsem si tenkrát ještě nevěřila.“
Neznámy pár
(s Karlem Gottem v Lucerně v roce 1987):
Hvězda na vozíčku
Navzdory handicapu v osmdesátých letech doslova zářila. Nahrávala desky, přicházela s novými hity a několikrát měsíčně koncertovala s programem Adresa ja, adresa ty. Nebyla ale jen interpretkou písní, které složili jiní, pustila se i do skládání. A s velkým úspěchem. Vydala první slovenskou hudební kazetu a jako první slovenská zpěvačka se objevila i v rakouské hitparádě Die Grossen Zehn. Dvakrát si i zazpívala se Stevie Wonderem během jeho návštěvy Bratislavy. Dařilo se jí i v devadesátých letech. V roce 2000 sklidila velký úspěch se skladbou Prosba, k níž si napsala hudbu i text, a následovaly dva duety s Miro Žbirkou Nespáľme to krásne v nás a Tajnosľubná. Tou dobou se ale začala stále více uzavírat do sebe.
Dvaja:
Obětí podvodníka
Nakonec úplně přestala koncertovat, a když se objevila na veřejnosti, dalo se to považovat za svátek. Jako každý introvert přestala komunikovat i s přáteli a příbuznými, kontakt se světem omezila jenom na pár přátel a sestru Helenu, která o ni několik let pečovala. O jejím soukromí se začaly šířit všelijaké fámy: že ji ošetřovatelky týraly, že žije v hrozných podmínkách… Údajně se dokonce měla vdávat za svého obdivovatele, který byl výrazně mladší, ale krátce před svatbou všechno zrušila. Nakonec vyšlo najevo, že to byl jenom podvodník, který se chtěl prostřednictvím jejího jména zviditelnit a vytlouct z ní peníze. Jeden čas se dokonce šuškalo, že ztrácí hlas, a proto nechce vystupovat.
Mama, kde si?:
Královna se vrací
Nakonec se ukázalo, že všechny ‘zaručené‘ zprávy byly jen výmysly a bludy. Své fanoušky Marika nikdy neztratila a navzdory problémům dál vyhrávala různé ankety a získávala ceny. Málokdo věděl, že po celou dobu, co žila v ústraní, pravidelně trénovala a skládala další a další písničky. Až před dvěma lety se ale konečně rozhodla všem ukázat, že má k návratu stále dost sil. Po dvaceti letech zazpívala v zaplněné Tipsport Areně s kamarádem Mirem Žbirkou v rámci jeho turné Road To Abbey Road duety V slepých uličkách a Nespáľme to krásne v nás a přidala i svůj dávný hit Koloseum. A už jela zase naplno, i když vinou svého handicapu přece jen trošičku pomaleji než kdysi. Není divu, že před pár dny získala jako první žena v historii Velkou cenu SOZA (Slovenský ochranný svaz autorský – pozn. red.) za celoživotní dílo a zásluhy. Kde se v ní vůbec bere tolik energie? Je to prosté. Její životní krédo je totiž: „Nikdy, nikdy, nikdy se nevzdávej!“
Vložil: Adina Janovská