Ženu poznal v půlce osmdesátek, kdy ještě nebyl slavný. Právě za to je Janek Ledecký rád, může jí věřit. Přečetli jsme
21.09.2018
Foto: Facebook / Igor Paliatka
Popisek: Janek Ledecký
FOTOGALERIE Jan Ledecký je velmi úspěšný muž; ať už jde o muziku a o to, že své muzikály prodává do světa, tak co se týká rodinného zázemí. Když řekne: „Dokázali jsme si vytvořit mikrosvět, ve kterém se cítíme nejlíp,“ působí velmi opravdově. Jeho rodina táhne za jeden provaz, každý její člen je originál a jak jen mohou, pobývají pospolu. V létě je to v řecké Lefakdě, jak se Janek svěřil časopisu Reportér.
Rodina Ledeckých cestuje velmi často: „Naše rodina je nomádská – po celý rok hlavně kvůli Ester, ale taky kvůli mojí práci improvizujeme, a tady na Lefkadě je jediné místo, kde se sejde většina věcí, které potřebuju ke štěstí. Za prvé jsme na pár týdnů všichni pohromadě. Za druhé to tady na moři senzačně klouže prknům i lyžím, a my jsme kluzácká rodina. Dnes se už dokonce ani nevěším z toho, když náhodou nefouká – zjistil jsem totiž, že se mi tady v takových dnech dobře píše a přemýšlí,“ pochvaloval si Janek Ledecký v časopisu Reportér.
Milovníci klouzání a windsurfingu
Je jasné, že sportovně založená rodina v létě v Řecku jen tak nepolehává: „Za prvé jsou tu podmínky pro windsurfing. Když se člověk na prkno opravdu těší a u moře ho čeká bezvětří, je to... smutný. Opravdu dobrých destinací v Evropě najdeš pár, a tohle je jedna z nich.“ Rodina se totiž nadšeně klouže na všech možných prkénkách, ostatně Ester nevylučuje, že bude na letní olympiádě závodit právě ve windsurfingu. Vášeň pro tento sport získal i Janek: „Dlouho jsem si půjčoval na dovolené k moři klasické velké desky, na nichž jde všechno snadněji, no a před dvaceti lety jsem si koupil svoje první kratší prkno na skluz. Předpokládal jsem, že zaplatím patnáct tisíc, v obchodě mi vysvětlili, že „tohle je senzační a stojí osmadvacet“, já polkl, „tak teda jo“, a oni se zeptali: „A jakou k tomu budete chtít plachtu? A stěžeň? A ráhno?“ Od té doby je Janek na moři jako doma: „Čím je člověk šikovnější, tím míň se nadře a líp si zajezdí, a já vídám spoustu chlapíků přes osmdesát, kteří ve zdejším větru stojí na prkně denně, což mě naplňuje optimismem – tenhle sport se dá dělat dlouho. Technicky je jedním z nejtěžších, ale když se to naučíš, je před tebou jenom obrovská radost.“
Vítají je jako doma
Rodina Ledeckých oceňuje také družnou řeckou povahu: „Když jsme přijeli podruhé, tak nám došlo, jak jsou Řekové milí. Šli jsme na procházku do přístavu a oni vybíhali z hospůdek i obchodů – vítali nás, jako bychom se vrátili domů... Dnes už většina místních ví, jakou profesi mám já, a skoro všichni, co dělá Ester, ale pořád jsou příjemní. Rádi nás vidí, což se mi v Česku už skoro třicet let špatně odhaduje. Proto například považuju za obrovskou výhodu fakt, že když jsem v půlce osmdesátek začal chodit se Zuzkou, tak jsem byl jejím spolužákem z práv, kterej bere v undergroundový kapele honorář sedmdesát korun za koncert,“ vzpomínal v časopise Reportér na seznámení se svou ženou, bývalou krasobruslařkou s tím, že dnes již jako celebrita neví přesně, komu jde opravdu o něj a kdo ho chce jen využít.
Koncert je pořád nejlepší odměna
Prázdniny v Řecku plánuje zpěvák s rodinou trávit i do budoucna: „Kdyby se nekryla zdejší sezona nejlepšího větru se sezonou festivalovou, tak tady zůstanu čtyři měsíce – doma mě přes léto drží jen koncerty. Nicméně letos jsem si odskočil do Ostravy na Colours, a jde to, takže jsem už začal vymýšlet, jak tu být příští léto dva měsíce, a z toho dva víkendy hrát na českých festivalech. Moje maminka sice říká, že nemůžu sedět zadkem na dvou židlích, ale já se o to pokusím. Musím. Na pódiu s kytarou to umím přece jenom líp než v Řecku na prkně, a koncert je pořád největší odměnou,“ vyznal se Janek Ledecký.
+
Ačkoliv miluje surfování, když nefouká, usedá Janek Ledecký na Lefkadě i k psaní muzikálů. Nejnověji má v plánu muzikál o snowboardové hvězdě Vicu Wildovi: „Když americká asociace stopla finanční podporu alpine snowboardingu, tak neměl peníze na další závodění ve světovém poháru. Chodil tou dobou s mistryní světa Alenou Zavarzinou, a ona mu před olympiádou v Soči vyjednala, aby mohl jezdit za Rusy. Vic vyhrál dvě zlata a poslouchal ruskou hymnu – no příběh jako prase,“ pochvaloval si v časopise Reportér Janek.
-
Janek přiznal, že mnoho jeho scénářů skončilo v koši, což je velká škoda, stejně jako v případě filmu Na ptáky jsme krátký: „Původně jsem to psal jako scénář k filmu o dvou motorkářích – právě Jirka Bartoška měl hrát starýho a já mladýho.“
|
Vložil: Michaela Špačková