Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Vzít, či nevzít? Máme se postarat o chlapce, protože jsou prý odolnější. Doma nechali matky a sestry

20.09.2018
Vzít, či nevzít? Máme se postarat o chlapce, protože jsou prý odolnější. Doma nechali matky a sestry

Foto: Facebook

Popisek: Europoslankyně Šojdrová na misi v Řecku. V doprovodu vedení a zástupců médií (jak sami vidíte) prošla uprchlický tábor na ostrově Lebos, čímž odstartovala politickou akci ´50 sirotků ze Sýrie do Česka´

V Česku je před volbami, a tak je vše možné. I vyrobit pseudokauzu z humanitárního problému, zda pomoci padesáti sirotkům či nikoliv. Celý případ však hodně vypovídá o stavu české politické a mediální scény. Čím méně faktů je veřejnosti předkládáno, tím spíš se o celé záležitosti hovoří a stále více připomíná nechvalně proslulé Rádio Jerevan.

Jak se totiž postupně ukazuje, možná ani nejde o zubožené sirotky, ale spíše o děti bez doprovodu. Nějak se přitom vytratilo, jak se tyto děti ocitly v utečeneckých táborech. Kdo, jak a na čí náklady je tam dopravil. Zcela šokující je například informace samotné autorky této výbušné kauzy, lidovecké europoslankyně Michaely Šojdrové. Ta se v rozhovoru pro Seznam.cz nechala slyšet, že se v Řecku nachází asi 3500 nedoprovázených dětí a sirotků a že jde převážně o děti, které přišly o rodiče během převozu přes Turecko! Chápete? Během převozu přes Turecko, členskou zemi NATO, přišly stovky, ne-li tisíce dětí o život. Jak a proč, na to ovšem nikdo neodpověděl.

 

Utíkají ti odolnější!

Šojdrová pak ještě s překvapivou bezelstností uvedla další pozoruhodný fakt. Podle ní se jedná především o kluky, kteří jsou odolnější a mají větší šanci se dostat úspěšně mimo válečnou zónu. Takže máme tomu rozumět tak, že ve válkou decimované Sýrii zůstávají dívky a malé holčičky, zatímco chlapci a mladí muži utíkají do bezpečí a nechají je napospas? Poslankyně také připouští, že se nedá spolehlivě zjistit, zda jsou to oboustranní sirotci. A to je dost podstatná věc. Opět se totiž potvrzuje zneklidňující skutečnost, že se v Evropě pohybují tisíce lidí, o jejichž identitě nikdo nic neví. A jak se ukázalo v Německu, nedá se ověřit ani jejich věk. Dospělí muži se často snaží předstírat, že patří do kategorie nezletilých a především že jsou někým úplně jiným.

 

Kdo má přednost?

A je to právě fenomén utíkajících mladých mužů, nad nímž se téměř nikdo nepozastavuje a přitom jde o jeden z hlavních důvodů, proč se mnoho lidí v Evropě staví proti jejich přílivu odmítavě. Jak se ukázalo, většina Čechů by neměla problém přijmout matky s dětmi (já sama také ne), ale skutečnými, bezbrannými dětmi (!) a nikoliv teenagery, jejichž celodenní poflakování již nenechává v klidu ani poslušné Němce, jak to dokazuje dění v Chemnitz. Od pradávna platil etický princip, že nejprve se pomáhá ženám a dětem, ale na to jako by se nyní zapomnělo. Je opravdu otřesné vidět maličké caparty, dlouhé týdny a měsíce uvězněné v přelidněných táborech, a s tím je opravdu nutné něco dělat. Ale  proč mají být mezi vyvolenými dospívající mladíci, nad tím se rovněž nikdo nepozastavuje.

 

A co Medevac?

Ale co je nejdůležitější! Česká republika v minulosti, bez velkých politických exhibicí, podobně postiženým dětem z válkou zasažených zemí pomohla a umožnila jim například náročnou léčbu v rámci zdravotně humanitárního programu Medevac. Tento program vznikl již v roce 1993 jako reakce na válku v Bosně a Hercegovině a Česká republika do něj investovala mnohamilionové částky a pomohla stovkám nemocných dětí, přičemž naši lékaři mnoha z nich zachránili život. Nemluvě o tom, že náš stát již v roce 1948 přijal několik tisíc  dětí z Řecka, z nichž většina u nás zůstala. 

Je kampaň!

Tím spíše je neuvěřitelné, že se o těchto zásadních faktech mlčí a čeští politici se namísto věcných argumentů uchylují jen k vzájemnému napadání. Premiér Babiš má pravdu, když si stěžuje, že jde o kampaň, ale jak už u něj bývá zvykem, opomněl zmínit, kdo ji odstartoval. Chtěl sbírat body siláckým prohlášením, že žádné sirotky nepřijmeme, i když dětem z válečných zemí už léta pomáháme. Stejně jako bez uzardění exhibuje s prohlášením, že nepřijmeme ani jediného migranta a přitom jsou jich u nás tisíce. I ze Sýrie!

Vložil: Adéla Hofmanová