Vzít, či nevzít? Máme se postarat o chlapce, protože jsou prý odolnější. Doma nechali matky a sestry
20.09.2018
Foto: Facebook
Popisek: Europoslankyně Šojdrová na misi v Řecku. V doprovodu vedení a zástupců médií (jak sami vidíte) prošla uprchlický tábor na ostrově Lebos, čímž odstartovala politickou akci ´50 sirotků ze Sýrie do Česka´
V Česku je před volbami, a tak je vše možné. I vyrobit pseudokauzu z humanitárního problému, zda pomoci padesáti sirotkům či nikoliv. Celý případ však hodně vypovídá o stavu české politické a mediální scény. Čím méně faktů je veřejnosti předkládáno, tím spíš se o celé záležitosti hovoří a stále více připomíná nechvalně proslulé Rádio Jerevan.
Jak se totiž postupně ukazuje, možná ani nejde o zubožené sirotky, ale spíše o děti bez doprovodu. Nějak se přitom vytratilo, jak se tyto děti ocitly v utečeneckých táborech. Kdo, jak a na čí náklady je tam dopravil. Zcela šokující je například informace samotné autorky této výbušné kauzy, lidovecké europoslankyně Michaely Šojdrové. Ta se v rozhovoru pro Seznam.cz nechala slyšet, že se v Řecku nachází asi 3500 nedoprovázených dětí a sirotků a že jde převážně o děti, které přišly o rodiče během převozu přes Turecko! Chápete? Během převozu přes Turecko, členskou zemi NATO, přišly stovky, ne-li tisíce dětí o život. Jak a proč, na to ovšem nikdo neodpověděl.
Utíkají ti odolnější!
Šojdrová pak ještě s překvapivou bezelstností uvedla další pozoruhodný fakt. Podle ní se jedná především o kluky, kteří jsou odolnější a mají větší šanci se dostat úspěšně mimo válečnou zónu. Takže máme tomu rozumět tak, že ve válkou decimované Sýrii zůstávají dívky a malé holčičky, zatímco chlapci a mladí muži utíkají do bezpečí a nechají je napospas? Poslankyně také připouští, že se nedá spolehlivě zjistit, zda jsou to oboustranní sirotci. A to je dost podstatná věc. Opět se totiž potvrzuje zneklidňující skutečnost, že se v Evropě pohybují tisíce lidí, o jejichž identitě nikdo nic neví. A jak se ukázalo v Německu, nedá se ověřit ani jejich věk. Dospělí muži se často snaží předstírat, že patří do kategorie nezletilých a především že jsou někým úplně jiným.
Kdo má přednost?
A je to právě fenomén utíkajících mladých mužů, nad nímž se téměř nikdo nepozastavuje a přitom jde o jeden z hlavních důvodů, proč se mnoho lidí v Evropě staví proti jejich přílivu odmítavě. Jak se ukázalo, většina Čechů by neměla problém přijmout matky s dětmi (já sama také ne), ale skutečnými, bezbrannými dětmi (!) a nikoliv teenagery, jejichž celodenní poflakování již nenechává v klidu ani poslušné Němce, jak to dokazuje dění v Chemnitz. Od pradávna platil etický princip, že nejprve se pomáhá ženám a dětem, ale na to jako by se nyní zapomnělo. Je opravdu otřesné vidět maličké caparty, dlouhé týdny a měsíce uvězněné v přelidněných táborech, a s tím je opravdu nutné něco dělat. Ale proč mají být mezi vyvolenými dospívající mladíci, nad tím se rovněž nikdo nepozastavuje.
A co Medevac?
Ale co je nejdůležitější! Česká republika v minulosti, bez velkých politických exhibicí, podobně postiženým dětem z válkou zasažených zemí pomohla a umožnila jim například náročnou léčbu v rámci zdravotně humanitárního programu Medevac. Tento program vznikl již v roce 1993 jako reakce na válku v Bosně a Hercegovině a Česká republika do něj investovala mnohamilionové částky a pomohla stovkám nemocných dětí, přičemž naši lékaři mnoha z nich zachránili život. Nemluvě o tom, že náš stát již v roce 1948 přijal několik tisíc dětí z Řecka, z nichž většina u nás zůstala.
Je kampaň!
Tím spíše je neuvěřitelné, že se o těchto zásadních faktech mlčí a čeští politici se namísto věcných argumentů uchylují jen k vzájemnému napadání. Premiér Babiš má pravdu, když si stěžuje, že jde o kampaň, ale jak už u něj bývá zvykem, opomněl zmínit, kdo ji odstartoval. Chtěl sbírat body siláckým prohlášením, že žádné sirotky nepřijmeme, i když dětem z válečných zemí už léta pomáháme. Stejně jako bez uzardění exhibuje s prohlášením, že nepřijmeme ani jediného migranta a přitom jsou jich u nás tisíce. I ze Sýrie!
Vložil: Adéla Hofmanová