Pojďte, uděláme z Čechů bezcitné bestie. Komentář Štěpána Chába
komentář
19.09.2018
Foto: Jan Rychetský
Popisek: Tak kolik je jim let? Tři? Nebo osm? Na snímku imigranti v Paříži
Máme přijmout padesát uprchlických dětí, nebo nemáme přijmout padesát uprchlických dětí. Toť otázka dnešních dnů. Fotky, které mají přesvědčit veřejnost o přijetí, jsou nádherné, emotivní, dojemné. Holčičky vytahované ze sutin, malí sourozenci držící se za ruku, prostě chuďátka, nad kterými by se srdce ustrnulo. A ona ta veřejnost stejně zatvrzele nechce. Ne a ne a ne. Bezcitné bestie, Hitlerovi pohrobci.
A ono to začíná nabírat nové grády. Iniciátorka přijetí malých válečných sirot ze Sýrie Michaela Šojdrová (KDU-ČSL - ti z kostela) pronesla pro ČTK: „Vláda by mohla mít tyto mladé teenagery pod dohledem, vzdělávat je, působit na ně tak, aby to byli dobří lidé.“ A dodala, že o tyto mladé lidi bychom se nemuseli starat napořád, ale třeba jen do doby, než by jim byl někde udělaný azyl. Podstatné v tomto sdělení je ale něco jiného. Z dětí jsou totiž najednou puberťáci. Puberťáci, kteří na Západě často oslaví ve školní lavici svou čtyřicítku bujarým osaháním spolužaček. Toliko dojemné a srdce lámající fotografie sutinami zavalených tříletých dětiček.
Syrských pět švestek
Hlavně, že se ze skeptické veřejnosti mohly udělat bezcitné bestie. Jenže ty bezcitné bestie tušily, že za tříletou holčičkou je čtyřicetiletý nelegální imigrant, který si má sebrat svých pět švestek a táhnout do Sýrie, kde na něj čeká země, která potřebuje své lidi zpět, aby mohla začít s obnovou. Copak je naším cílem rozkrást Sýrii její budoucnost? Nestačí, že jsme ji rozbombardovali (případně dopustili její rozbombardování), teď jí ještě budeme krást děti?
Mezinárodní adopce
Zvláštností v této kauzičce je chování k vlastním dětem. Mnohá pometla se s hrdostí bijí v hruď a provolávají, že se o siroty postarají. Přičemž počty jsou neúprosné. V rámci mezinárodních adopcí jsme na počet obyvatel vcelku sprinteři. Od roku 2000 jsme poslali 482 dětí k adopci do ciziny. Protože o ně u nás nebyl ze strany pěstounů zájem. Z toho 56 jich odcestovalo do ciziny minulý rok. A že jsme bohatý stát? 60 % dětí odebraných z rodin končí v děcáku kvůli neuspokojivé sociální situaci. Kvůli chudobě, dluhům a špíně. Troufám si tvrdit, že tady je spoustu prostoru pro velká srdce nových pěstounů. Jen… malé romské dítě není tak v módě, jako velký syrský puberťák, že jo.
Stávají se adopce novou obchodní komoditou? Eva Filipi, naše velvyslankyně v Sýrii, napsala Babišovi, aby na jakékoliv adopce syrských dětí nakašlal (velmi volně přebásněno mou osobou). Kulturní šok by pro ně byl příliš veliký. Smysl podle paní Filipi má humanitární pomoc v Sýrii. A tu prý nabízíme a vykonáváme v dostatečné míře. Ale ono to chce něco dojemného, čeho se mohou ta naše srdénka sluníčkovská chytit a zapařit pak na Facebooku s fotkami své solidarity. Přitom jen naskakují na zákulisní čachry v politice a jsou faktickými a předpisovými užitečnými idioty v předvolebním boji lidovců a kalousků.

Vtipná momentka z facebookového podsvětí
Adoptujeme si sirotka, ty má bio ředkvičko?
Tak si tak představuji vážný rozhovor u kuchyňského stolu dvou budoucích pěstounů. Sedí a rokují o tom, že adoptují jednoho malého Syřana, dají mu svou lásku, poskytnou mu svůj prostor, podělí se o své statky a výdobytky a představují si toho krásného novorozence zasypaného sutinami, jak jim ho vykládají z humanitární dodávky a všude tančí srdíčka a láska a hlavně sousedi, sousedi se dívají a celá republika na ně se záští hledí a oni jim to konečně všem ukázali, ukázali jim, jak se to vlastně dělá, že oni jsou lidmi. A začal by kolotoč – sirotek potřebuje překladatele, psychologa, sociální pracovnici, asistenta ve škole, rodina vyžaduje automobil, proplacení výdajů a ušlých zisků a vůbec, oba rodiče se o sirotka starají na plný úvazek, to chce hodně peněz. V mnoha případech pak i policejní asistenci.

TOP 09, parta hic, která tráví dny tím, že krká občany. Alias Miroslav Kalousek jako dost falešná Matka Tereza. A právě od něj je to dokonalé cynická hra s Babišem, kde se Kalousek chytí každé hnilé záležitosti, jen aby mohl do Babiše kopnout. Je to jen politická akce, Šojdrová rozjíždí druhého Bradyho, Kalousek se veze a sirotci jsou všem u prdele
Sběrem víček za mezinárodní solidaritu
Navrhoval bych jinou metodu pomoci, takovou, která je v naší republice obvyklá, když jde o pomoc dětem. Co takhle syrským puberťákům do Řecka posílat víčka od pet lahví? Ve společnosti se to bere jako ta nejlepší možná pomoc, a když se takto snaží bestiální Češi pomoci vlastní chudé nebo nemocné chamradi, slunka se tomu jen vysmívají. Nekřičí, že je třeba začít s adopcemi, s pomocí, s čímkoliv, smějí se jak jsou Češi nízcí a ubozí. Stejně ubozí, jako když za pár dní poslali dívce bez ruky čtyři a půl milionu na bionickou ruku. Ubožáci jedni.

Jedni kvákají, druzí jednají. Daniel Vávra, vývojář legendární počítačové hry Mafia nebo hry Kingdom Come, poslal 10 000,- na charitu, která se snaží pomoci přímo v Sýrii. Fajn nápad, lepší, než si hrát na adopční mafii a v rámci politického boje a přetahování předstírat lásku. Jen je smutné, že je Vávra jen další obětí vyhrocených emocí a prachy narval církevní charitě, která... Bůh ví. No jo, jak jde o děti, lidé otevírají peněženky. Ale hlavně ne sousedovic fakani, ti ať klidně chcípnou hlady... kéž by chcípli hlady
Nejsou i lepší metody, než děti (obzvláště puberťáky) vyrvat z jejich prostředí? Třeba v rámci státního rozpočtu zainvestovat výstavbu a hospodaření dětského domova přímo v Sýrii? Troufám si tvrdit, že by to pomohlo mnohem účiněji. O děti by se starali místní, získali by práci, začal by se obnovovat tamní život společnosti a děti by byly prostě ve svém prostředí. Tisk nakloněný ideologicky ke slunkům píše s vykřičníky, že tábory v Řecku jsou přeplněné, že se tam puberťáci z nudy perou. A jako řešení nabízejí odvézt je do ještě cizejší země s ještě cizejší kulturou, namísto toho, aby se začalo s obnovou Sýrie.
Wintonovy děti?
Spojování padesáti sirot ze Sýrie s Wintonovými dětmi je výsměchem. Protože Wintonovy děti byly bezprostředně ohrožené na životě bestiální politikou Německa. Jim velmi silně hrozilo, že budou zabity, převezeny do koncentračního tábora. Co hrozí syrským sirotám? Nic. V Sýrii je situace jakž takž uklidněná, Asad vzkázal Syřanům, že se mohou vrátit do země a pomoci s její obnovou. A zase, Winton odtud odvážel malé děti, slunka nám sem chtějí vnutit muže na prahu dospělosti, kterým nic v jejich zemi původu nehrozí (pokud ovšem nemají svou bestiální historii v syrském konfliktu, což je možné).

Vložil: Štěpán Cháb