Od Maďarska bychom se měli učit, ne ho trestat. Kdy se začne učit Babiš? Komentář Štěpána Chába
komentář
17.09.2018
Foto: Facebook
Popisek: Merkelová s Orbánem při jednání v Berlíně
Ve středu vybuchla v Evropské parlamentu akce proti Maďarsku. Viktor Orbán je diktátor, téměř fašista, vede svou zemi podle toho, jak se mu zachce. Bují tam klientelismus, korupce, dosazuje si na důležitá místa své lidi a nechce se až militantním způsobem podřídit diktátu Evropské unie. A proto byl podruhé aktivovaný článek sedm Lisabonské smlouvy, který může Maďarům odebrat hlasování v rámci unie.
Je nutné si připomenout slova alkoholika Jean-Clauda Junckera, tohoto času předsedy Evropské komise. Ve svých slovech Juncker popisuje systém jejich vládnutí: „Na něčem se usneseme, dáme to pak do placu a nějakou dobu čekáme, co se stane. Když pak nedojde k velkému křiku a vzpourám, protože většina vůbec nechápe, na čem jsme se usnesli, pak pokračujeme – krok za krokem, až není cesty zpátky.“ To jsou slova vládnoucí špičky. Prakticky vlastně není v Evropské unii nikdo výš, než notorik Juncker.
Polský článek sedm
Předloni unie aktivovala článek číslo sedm Lisabonské smlouvy vůči Polsku. Polsko nadále funguje v rámci unie bez problémů. „Elita“ unie tak udělala na Polsko jen bezmocné ty ty ty. Odebrat Polsku hlasovací práva je téměř nemožné, protože s tím musí souhlasit všechny ostatní země unie. A jelikož se Polsko s Maďarskem navzájem kryjí (a dohody uzavírá Orbán i s Itálií), nelze Maďarsko a ani Polsko umlčet. Jde používat jen velká slova, která mají vyhysterčit davy. Protože nálady jsou protiunijní a protiuprchlické. Všechno, co se teď děje proti Maďarsku a Orbánovi, jako kdyby se dělo proti všem, kteří myšlence Evropské unie po zkušenostech příliš nehoví.
O co v Maďarsku vůbec jde?
Myšlenka Evropské unie je ve vé podstatě dobrá. Skutečně dobrá. Ale ukradli ji a rozbředli ji do ztracena liberální demokraté, kteří razí duhovou cestu, na kterou začínáme být všichni tak nějak alergičtí. Milujeme menšiny více, než sebe, necháváme si brát svobodu slova, protože se bojíme sami sebe a svých myšlenek, i přes jasné ohrožení společnosti jdeme jako ovce na jatka korektnosti, strachu z trestů za názory, syna máme učit být dívkou a výběr toalet se nám den ode dne rozšiřuje s přibýváním třetích, čtvrtých a mnoha dalších pohlaví. Kvůli politice Evropské unie se začínáme prostě bát být lidmi, být sebou. Tam, kde zasáhne bruselská politika naplno, začíná se oklešťovat svoboda slova i samotná demokracie. A všude vůkol se rozlévá slepota, hluchota a odevzdání se. Slabost v kolenou, protože v podvědomí prostě víme, že nás osedlali.
Viktor Orbán byl zvolený v demokratických volbách, má mandát pro změny, které v Maďarsku nastartoval. A nejsou to změny tyranské, nedemokratické, proti svobodě. Jsou to změny, které mají Maďarsko zbavit hydry bruselské liberální ideologie a nastavit návrat k předbruselskému, ale postkomunistickému řádu. Ten slastný pocit, kdy byla svoboda zaručená a nikdo na ni neustále neútočil. Orbán se snaží v Maďarsku nastavit rovnováhu. Stejně jako se o to s úspěchem pokusili Poláci před dvěma roky a směle ve vyvažování společnosti pokračují doposud. Demokracie Evropské unie je jen falší. Poláci a Maďaři už prozřeli a začali s vymetáním Augiášova chlívu. Kdy začneme my? Tak by měla stát otázka. Kdy prohlédneme? Kdy konečně zjistíme, že nechávat se tahat na vařenou bruselskou nudli je prostě pro hlupáky? Orbána Maďaři zvolili, protože to, co teď dělá, také sliboval, že dělat bude.
Babišova role
A jde věřit Babišovi, který sice křičí, že je s Maďarskem, ale všichni jeho europoslanci hlasovali proti Maďarsku? Lidé dali Babišovi tak vysoký mandát a takovou moc, protože věří, že on je tím Orbánem pro tuto republiku. Tak ať jenom nekecá a jedná. Protože to jeho licoměrné chytání voličů doma a poslušné sloužení v Bruselu prostě dlouho nevydrží. On má mandát a moc nebýt poslušný. Nesloužit. Přesto poslouchá a slouží. Kdesi jsem četl, že Orbán je premiér Maďarů a Babiš je premiér evropských dotací. Babiš je sice premiérem, ale hlavně je velkopodnikatelem. A ten střet zájmů může zemi zavést do ještě užší oprátky unie a bruselských duhových politik.
Maďarsko a jeho cesta je pro bruselské liberály rána na solar. Zlobivá V4, která si zaslouží potrestat. A i my budeme na řadě. I na nás se zaměří supí oko buselských úředníků (nikoliv politiků, to jsou jen loutky). Komu pak bude Babiš sloužit? Bojím se, že republice jen málo. Protože na Maďarsko uhodily zajímavé časy. My se jich brzy také dočkáme. Bude Babiš tím, kdo zvládne tsunami bruselského nátlaku? Nebo klesne jako Václav Klaus, když podepsal Lisabonskou smlouvu, s jejímiž následky se teď musíme rvát? Byl za hrdinu, že tak dlouho vzdoroval? Ne, nebyl, protože nevzdoroval dost, měl vzdorovat až dokonce. Měl vzdorovat do vlastní abdikace nebo zvrácení Lisabonu.
Untermench
Nevím, jak to více zdůraznit, použiju tedy urážlivé slovo. Pro liberální socialisty Evropské unie jsme untermench, podlidé. Naše úloha je jediná, nepatřit jinam, než do Evropské unie. My v unii musíme být, abychom nebyli jinde, abychom nevytvořili něco, co by mohlo unii škodit, být jí konkurencí, nebo si prostě jít svou cestou, kterou by Evropská unie nemohla přímo ovlivňovat, nebo ji rovnou rýsovat podle vlastních plánů. Evropská unie se po počátečních vlažných nadějích stala zhoubnou rakovinou, kterou začali Maďaři a Poláci postupně léčit. Zbavovat se nádorů.
A opět připomenu mé přesvědčení, že Evropská unie svůj smysl měla. Kdysi. Její politika už je ovšem jen vymáhající, nikoliv pozitivní. Nebuduje, ale dožaduje se poslušnosti. Jde z ní cítit mocenské jádro, které se vlastní politiky odmítá vzdát i přes odpor veřejnosti napříč evropskými zeměmi. Evropská unie se sama stává popřením definice demokracie.
Domácí úkol
Pokud jste dočetli až sem, tak ode mě přijměte jednoduchý domácí úkol. Nebo spíše dva domácí úkoly. Napište na maďarskou ambasádu. Vyjádřete podporu Orbánovi a jeho snaze vrátit stát do rukou státu a tedy jeho obyvatel. Napište mu, že stojíte za Maďarskem. Nic tím nezměníte, ale třeba potěšíte a nalijete do Orbána trochu víc sil. A úkol číslo dvě – napište Babišovi. Napište mu, ať jedná ve prospěch republiky. Ať se konečně vymezí, stejně jako Maďarsko a Polsko. Ať zavede republiku do pevného svazku V4, nikoliv do náruče unie, jejíž objetí začíná být dusivé. Babiš bude mít poptávku. A na tu on slyší.
Vložil: Štěpán Cháb