Co takhle zkusit experiment sami na sobě? Komentář Štěpána Chába
komentář
27.08.2018
Foto: Pixabay
Popisek: Ilustrační obrázek
Podle britského deníku The Independent si 78 % Britů nedokáže představit život bez chytrých telefonů. Jsou jednoduše řečeno závislí. Naplňuje je pocit, že pokud nebudou permanentně online, bude něco špatně, zhroutí se jim svět. Denně nejméně 100 selfíček a informování o každé prkotině na svém profilu na sociálních sítích (focení svého obědu je příznakem skutečně nádherným, jelikož informační hodnota takového statutu je prostě nulová, nejde-li rovnou do záporných čísel, protože ostatním krade čas a nervy při tom, kdy musí takový statut přejet kurzorem myši o kus níž, aby to knedlo zelo prostě zmizelo z jich pozornosti).
Ona prázdnota, která se rozlévá duší, když na statut nikdo nereaguje v komentáři. Stačilo by citoslovce od kohokoliv z virtuálních přátel. Nikdo nelajkuje. Nikdo nenasdílel jeho knedlo zelo. To je příčinou k blbé náladě. Lidé se stávají pomalu závislí na reakcích neviditelné mlhy virtuálních přátel. Čekají, kdy pípne upozornění, že někdo zaslechl naše volání po pozornosti. Vyfotil se u svého auta, napsal, že jede do práce a nikdo mu to už dvě hodiny neolajkoval. Příčina pro horší výkon v práci, pro špatnou náladu, pro mírnou hladinku vzteku. Snad by pomohlo, kdyby Facebook, a jemu podobní, naprogramoval algoritmus, který bude lajkovat i ty největší blbosti. V rámci další pětiletky by stoupla produktivita v práci o nějaké to procento.
Osobní selhání
Při nedostatku reakcí, čtenosti nebo lajků si člověk začne říkat – kde jsem udělal chybu, co je se mnou v nepořádku - zároveň to destruuje vztahy i obráceným směrem, kdy nám Karel nasdílí fotografii svého obědu a my nemusíme reagovat, můžeme jeho oběd ignorovat a tím vlastně ignorovat i Karla. V offline světě by neměl Karel potřebu vyprávět o svém obědu. Ostatní by neměli potřebu ignorovat Karla, protože Karel by prostě byl v místnosti a něco by mluvil naším směrem. To něco se nedá olajkovat, ani nasdílet, ani ignorovat, dá se na to jediné, verbálně reagovat. To znamená chovat se společensky.
Potřeba být vidět. Neustálá touha po pozornosti, která je nesnesitelně neodbytná. Proto ta ohavná selfíčka s vyšpulenými rty a ňadry mladých slečen, proto selfíčka před zrcadlem, na schodech, na židli, při obědě, při jízdě autobusem, v autě, ve vaně, v posteli, ve škole, v práci, proto ta selfíčka při všem. Ta potřeba permanentní pozornosti. JÁ JSEM TADY A DĚLÁM TOHLE!!! Bez pozornosti by se tito lidé cítili ztracení, nemilovaní, zmatení, zoufalí, ne-li až mrtví. A co jim jejich touhu uspokojí? Narcismus. Zahleděnost do sebe. Milování sebe. Ale zároveň je to příznakem mizivého vnitřního sebevědomí a jedinečnosti. Vždycky je tu někdo, kdo má zajímavější život, status, selfíčka, obědy, židli, boty, autobus, schody, cokoliv.
Sociální dopad
Lidé závislí na smart technologiích, internetu a jeho sociálních sítích zvýšili rapidně počet záchvatů úzkosti a s tím spojenou agresivitou a nenávistnými reakcemi na všechno, co není jejich názorem. A i to je to křiklavé rozdělení společnosti. Jeho monstrozita vypučela převážně kvůli sociálním sítím na internetu, kde je o tolik jednodušší vypěnit a prostě ztrestat oponenta svou nenávistí. Novodobá podoba honu na čarodějnice, která ničí kariéru, profesní i osobní život. A to z obou stran, ne pouze z jedné. A ta ohromná opuštěnost takových lidí. Jejich jinak přirozené pudy družit se, přátelit, hledat sobě podobné, se převede na umělohmotný život sociálních sítí, kde se víc předstírá, než skutečně žije.
Návrh experimentu pro všechny
V každé zastavárně mají v šupleti hloupý telefon. Většinou se prodává do tří stovek. Zaskočte tam a kupte jej. Pak přesuňte SIM kartu do něj a týden žijte v pravěku. Bez permanentního připojení k internetu, bez facebookového cinknutí, bez fotek vlastních obědů a zážitků, bez focení, bez selfíček, zkrátka bez chytrého telefonu. Problém je hlavně u mladších ročníků. Puberťáků s přesahem do třiceti let. Máte-li dítě v tomto věku, implantujte experiment na něj.

Vložil: Štěpán Cháb