Jaroslav Hut: Před odchodem do gulagu nás ještě zdaníte? Vaše dopisy
17.08.2018
Foto: Pixabay
Popisek: Ježíš Kristus
Otázka křesťanství a víry v Boha je tak nějak stále žhavá. A žhavá nejspíš bude do skonání věků. Jaroslav Hut se ostře ohradil vůči komentáři Štěpána Chába, který si podal právě křesťanství. A došlo ke střetu dvou světů. Štěpán Cháb, velký odpůrce církve a Jaroslav Hut, obhájce církve. Přečtěte si, co píše Jaroslav Hut na obhajobu. V závěru pak nahlédněte, jak Cháb stahuje ocas a jde si lízat rány.
Milý pane Chábe, nějak si nejsem jistý jestli to co v článku píšete je legrace, nebo to myslíte vážně. Ale budu se tvářit, že to vážně myslíte. Pominu-li takovou drobnost jako je kde berete přesvědčení, že všechny ty báječné vlastnosti člověka o nichž píšete (pokora, soucit, láska k bližnímu) se jaksi samy vyvinuly a vyevolučnily, tak mám pocit, že byste tu myšlenku o potření bludu křesťanství měl poněkud dotáhnout do konce. Když to teda vztáhnu čistě na sebe a lidi vyznávající stejné hodnoty, tak katolíků hlásících se k tomuto tmářství je u nás asi milion. Co s náma teda budete dělat? A nějak se to nedaří aby vychcípali, co se soudruzi nasnažili, kolik koncentráků zřídili, a ne a ne tenhle blud vymýtit. A to si ještě darebáci staví nové kostely a tam se dál vesele modlí a zpívají svojí fikci.
A kolik mají harantů! A jestli půjdou ve šlépějích svých rodičů, tak potěš přírodo. A proč je Freud vrahem lidských duší? Mě je ten chlapík docela sympatický. A kolik stylů má přídomek katolický. Třeba katolická moderna. J. Š. Baar, Karel Dostál Lutinov. Oč by to bylo lepší, kdyby to byla jenom moderna. Nebo třeba spisovatelé dvacátého století. Durych anebo kalibr z nejhorších – Jan Čep. A furt ho ti frantíci budou tisknout a číst. Bude to ještě fuška ty katolíky převést na jinou víru. A to už to letos i soudruzi zkusili s tím borcem, co tak hezky mlátil ty studenty, ale ti zatracení demokrati ho tam nevím proč nechtějí.
Aniž to tušíte, vrátil jste mne svojí úvahou do dětství a rané dospělosti. Vzpomněl jsem si na našeho pana faráře, který nás učil náboženství, a soudružku učitelku, která z nás kvůli tomu šílela. Pan farář kromě výuky katechismu nám předčítal Cirkus Humberto a jinou pokleslou literaturu, dával nám hezké obrázky, když jsme uměli, a hrál s námi fotbal. Jak vidíte, byl to jasný pedofil. Totiž farář, který čte děckám „Cirkus Humberto“, dává jim obrázky a hraje s klukama fotbal místo toho, aby jim četl „Annu proletářku“ nebo „Jak se kalila ocel“, a místo fotbalu nevypráví o budovatelských úspěších a zcelených lánech, jistě nemůže být normální. Freud by ho vzal na milost. No a soudružka učitelka nás neustále přesvědčovala, že když už musíme do toho kostela chodit, proč teda nejdeme k těm husitům, když je to ta naše národní církev. Mne tehdy odradila tíha palcátu a řemdichu.
A někdy před skoro čtyřiceti lety se odehrál zhruba tento rozhovor mezi ředitelem střední školy kterou jsem navštěvoval a soudruhem z OV KSČ: „Okamžitě toho hajzla vyhodíte ze školy, nechal se zvolit předsedou místní organizace SSM, aby ji vzápětí zrušil. Ještěže jeho příbuzná, vzorná soudružka, nám hlásí vše, co se v té tmářské rodině děje.“ A stalo se. Můžu Vám říct, že jsem se bál, moc jsem se bál, nejsem žádný hrdina. Ale udělal bych to znova. A těch devíti let nucených prací nelituju. Škoda, že nebylo volno v kotelně. Kdyby totiž bylo, dostal bych diplom, a ten bych si pověsil na zeď. Anebo bych mohl být ministr. To se za kotelnu dávalo. Protože kotelna, to byli ti pomýlení. Elita dělala výkopy nebo u studnařů, a ti co jen – tedy korektně řečeno, jejichž myšlenky byly kognitivně zkresleny, pásli ovce.
A protože si myslím, že i v té poslední třetině života, do které jsem vstoupil, dokážu stále milovat svět a lidi a také různé příjemné požitky, tak si na Vaše zdraví dám 12-ti letého Jacka Danielse, protože my katolíci jsme teď po těch velkých restitucích všichni milionáři (kam se hrabe Babiš) a můžeme si takový chlast dovolit. Proto nás před odchodem do gulagu ještě zdaní.
S tou změnou myšlení u muslimů moc nepočítejte. Já sice tvrdím, že Islám do Evropy nepatří a mám k tomu řadu historických důvodů, ale je to náboženství, a člověk je tvor náboženský. A spousta lidí potřebuje mít víru jaksi institucionalizovanou. A nevymění ji za sebelepší mejdan. Přeji Vám, aby Vás Vaše revoluční myšlenky duševně naplnily a buďte na sebe opatrný. Revoluce je občas nemilosrdná ke svým tvůrcům. Vzpomeňte si na Robespierra nebo Marata.
Jó, pane Hute, i já chodil na náboženství. Měli jsme strašně příjemného a moudrého kaplana, který s námi dělal psí kusy, byla s ním sranda a místo obrázků nám nosil sladkosti. Vzpomínám na něj jako na jednoho z nejhodnotnějších lidí, co jsem osobně potkal. Na jeho příkladu ovšem nemohu posuzovat systém. Protože jedinec nedefinuje systém. Ten jej pouze naplňuje.
Nemám, pane Hute, pražádné choutky po revoluci. Nemám ani chutě lidi, hlásící se ke křesťanství, posílat do gulagů, trestat je, zakazovat jim cokoliv. Já je totiž nekritizuji, protože oni nejsou systém, oni jej jen naplňují. Systém je nemocný, nikoliv lidé v něm. Ti věří v Boha a na tom není co kritizovat. Ba naopak. Křesťanství jakožto církev jen parazituje na tom, že člověk je ze své podstaty náboženským tvorem. A právě na duchovním citu člověka postavilo mocenskou strukturu, která ovládá a manipuluje. A v minulosti se postarala o neuvěřitelná zvěrstva ve jménu lásky. Zabíjení, mučení, genocidy. A jedině díky vývoji člověka církev ztratila tu moc. Čímž netvrdím, že by církev nadále upalovala čarodějnice. Tím chci říct, že vývoj člověka donutil církev odloučit od světské moci. A tím jí moci zbavit. Jedině vývoj společnosti nás zbavil toho, aby křesťanství bylo jako islám. Stejně militantní, nenávistné a bez Boha.
Neberte mě, a tím i můj předchozí text, jako onu moderní ubohou existenci bez Boha. I já jej mám. Jen nehnije zabitý na kříži v chrámech smrti, není jen karikaturou života a radosti z něho. A k Freudovi? Je hezké, že Vám je milý. Přesto by bylo fajn pracovat s tím, jak na náboženství pohlížel. Základem u něj bylo, že náboženství považoval za potlačený sexuální pud. Tak Vám nevím.
Reakce redakce...
Tak ta je rozličná. Neb redakce Krajských listů.cz nejenže není názorově jednotná, naopak – byť malá, je názorově rozrůzněná, jak to jen jde, a navíc, názorová uniformita není vyžadována. Čili ´reakce redakce´ je eufemismus, je to reakce toho člena redakce, který je pod článkem podepsán… Tento oznam dáváme dosud pod každou reakci, aby bylo jasno jak v poledne na rovníku.
|

Vložil: Štěpán Cháb