Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Hra o trůny v českém podání. Ale překvapivě děsně nudná. Komentář Štěpána Chába

komentář 08.08.2018
Hra o trůny v českém podání. Ale překvapivě děsně nudná. Komentář Štěpána Chába

Foto: HBO

Popisek: Hra o trůny: ´Bitva bastardů´; Jon Snow v popředí zády

Kdo nezná historii, je odsouzen k tomu si ji zopakovat. Aneb opakování matkou školství. 75 % pravidelných uživatelů internetu vidělo Hry o trůny. Bůh ví, kolik dalších Hru o trůny poznalo knižně. Hra o trůny se stala fenoménem. Téměř všichni vědí, kdo jsou to Lannisterové. Ví všechno o dračí princezně a její dotracké armádě věrných. A John Sníh? Náš ideál, přeci.

A teď se koukněme na českou verzi Hry o trůny. Začíná někdy v době Štorchova Lovce mamutů, končí někde v době osvícenství s Ruchovci a Lumírovci. Mezi tím je k nalezení nepřeberné množství historických dat. 912? 1412? 1638? 1838? Pokračuje to pak rychlými výluhy na závěr devátého ročníku, kdy se do dětí během jednoho dvou týdnů nacpou dějiny s daty 1914, 1918, 1929, 1933, 1938, 1939, 1945, 1948, 1968 a 1989.

Nudné Hry o trůny

Kdyby George Martin přistupoval k sepisování Hry o trůny podobně, jako dějepisáři českého školství, jeho knihy by nejen že neměly žádný úspěch u čtenářů, ale nesetkaly by se s přijetím ani u nakladatele. Martin by své knihy psal navěky do šuplíku. Protože by psal suše, nezáživně. Uspával by těmi svými historickými postavami jako kobra. A mě právě u Hry o trůny dokonale fascinuje, že se takové množství lidí dobrovolně a s nadšením naučilo znát a milovat dějiny. Bohužel ale dějiny vymyšlené, vyfabulované, dějiny zemí, které neexistují jinde, než v hlavě autora.

Fascinující dějiny, nudní dějepisáři

Jak fascinující musel být nástup Přemyslovců. Nikoliv jen nudná Libuše a její pověstmi opředené věštění. Toť nuda. Jak fascinující jsou Husité, Křižácké výpravy, nástupy a pády králů, královen, přeskupování vojsk, čarodějnické procesy, vzestup sekty jménem křesťanství, epidemie moru, cholery, hladomory. To všechno je jako z Hry o trůny. Jen ve školství je to pojaté jako pověstné uspávání kobrou. Jméno, datum, několik údajů o bitvách, popis politické situace jako z deníku Ekonomika a navíc otrávený výraz soušky učitelky, který už po sto tisící melduje to, co si nositelka zhnuseného výrazu přečetla v učebnici a co musí těm malým hovadům předat a následně sto tisíckrát vyzkoušet před tabulí nebo v testu, jinak si pro tu nálož nudy nezapamatují ale vůbec nic.

Nevím, nevím nic

Onehdá jsem viděl průzkum z ulice. Puberťáci tam odpovídali na to, co se stalo v roce 1918, 1968, 1989. Nikdo tak nějak nevěděl lautr nic. Ano, to nic, co zaznělo výše. Ale akce byla blbě udělaná. Měli se zeptat, čí syn je John Sníh, vyjmenovat rodovou linii Lannisterů. Odpovědi by byly většinou naprosto přesné. Proč? Protože Hra o trůny NENUDÍ. Škola nudí takovým způsobem, až má člověk po týdnu vysedávání pukavců v lavici dojem, že vše by se vyřešilo rychlým zabodnutím kružítka do vlastního nebo sousedova oka. Hlavně se zbavit té monotónní kobry před katedrou. Protože kdyby člověk zabořil hlavu do hnoje a vydržel tak půl dne, dozví se daleko víc praktických informací, než když ten půlden prosedí v lavici. A rozhodně se v hnoji bude o dost méně nudit.

Ať žije nuda!

Jsme republikou skalních fanoušků děsivé nudy. Protože tlak odspodu, tedy z řad rodičů, je naprosto mizivý. Neustále se razí idiotské – všechny nás to nudilo, přežili jsme to, ty to také přes tu nudu přežiješ a uděláš si školy. A jestli ne, tak tě ztluču jako psa. Jestli tvá touha po životě převáží nad ochotou naslouchat tupému drmolení jedné vystresované osoby, která víc než na tebe myslí na večerní žehlení a na to, že ji její starej zahejbá a že její vlastní haranti propadají, tak tě neztluču, ale utluču.

Zopakuj to, nebo...

Máme tolik historické literatury, která nenudí. Přesto vezmeme tu nejhorší možnou, tedy učebnici dějepisu, a snažíme se přesvědčit děti, že tohle je má zajímat. Číslo, jméno – zopakuj to, číslo, jméno – zopakuj to, číslo, jméno – zopakuj to… A takto stále dokola, nekonečný cyklus donekonečna protahované nudy a trestů. Kdo by, do kelu, neměl bordel ve všech těch Václavech prvních a druhých a bůh ví kolikátých? Copak rodiče nevidí, že tím vlastním dětem nedávají poznat fascinující nové informace, nedávají jim poznat tajemství života, lidstva, ale tajemství nudy, které je, příznačně, dokonale nudné?

Opakování matka školy

Hodina literatury – jméno, číslo – zopakuj to. Hodina chemie – vzoreček, číslo, smysl nedávající značky – zopakuj to. Hodina fyziky – vzoreček, číslo, stručný zákon něčeho – zopakuj to. Všechno jde podat tak, aby to bavilo, zajímalo, aby se to samo zažralo do mozku, protože ta nová informace bude podaná tak, že dítě zažije vzrušení při poznávání. Vzrušení při poznávání. Bože, ve škole a vzrušení, to ne, to ne, to radši kázeň. A tresty, tresty a tresty. My, národ český, veřejně deklarujeme, že nechceme, aby se naše děti něco dozvěděly, ale aby se vycvičily v tom, jak popřít svou vlastní osobnost minimálně devítiletým týráním jejich k divokému a fascinujícímu vývoji připravených mozků. Víte, že dětský mozek se vyvíjí nejrychleji? Že dětství je období, kdy se má učit, poznávat, začít chápat? A víte, že jediné, co jsme za tu dobu vymysleli, je, že jim to období opentlíme dokonale nepřitažlivou nudou, aby jejich mozky nemohly vykvést tam, kam by je to jinak táhlo?

 

QRcode

Vložil: Štěpán Cháb